Kdo bude novým předsedou Českého svazu chovatelů? Do prosincové volby jde pět kandidátů
Jan Potůček 
Senzační objevy koster středoamerických papoušků ve starodávných pueblech na území jižních států USA zpochybnil vědec John Moretti, doktorand Texaské univerzity v Austinu.
Podle jeho šetření si severoameričtí indiáni přede dvěma tisíci lety nedováželi tak často ary arakangy a ary vojenské z území dnešního Mexika, nýbrž odchytávali arary zelené, kteří žili na dnešním území Spojených států a vyskytovali se na něm až do 30. let minulého století. „Když se zabýváme přírodní historií, můžeme být omezení tím, že se příliš spoléháme na poznatky ze současnosti,“ míní Moretti, který prověřil řadu paleontologických nálezů z jihozápadu USA a zjistil, že mezi kostmi ptáků byly pozůstatky ararů a nikoli arů.
Indiáni si ochočovali ptáky, které si donesli z lesa
„Tyto kosti nám mohou poskytnout určitý základní pohled na život zvířat v ekosystémech, které nás obklopovaly, než začaly zásadní změny, které pokračují dodnes,“ tvrdí John Moretti ve studii, kterou publikoval v zářijovém čísle časopisu The Wilson Journal of Ornithology. Papouščí kosti nejsou na archeologických nalezištích v jihozápadní části USA z doby 7. a 8. století našeho letopočtu žádnou vzácností. Jejich ostatky se nacházejí v hrobech tamních indiánů, ale také v hromadách odpadků. Bez ohledu na to, kde byly nalezeny, považovali je vědci za pozůstatky zvířat importovaných z dnešního Mexika. Nejčastěji se totiž na pohřebištích vyskytovaly kosti arů arakang, kteří žijí v deštných pralesech a savanách, tedy biotopech, které na jihozápadě USA chybí.
Vědci zároveň objevili v Mexiku pozůstatky prastarých zařízení na chov papoušků, které naznačují, že v dávných dobách kvetl obchod s těmito exotickými ptáky. Z toho si dovodili, že veškeré papouščí kostry v hrobech na území současných USA patří arům dovezeným ze střední Ameriky. John Moretti ale v roce 2018 narazil při bádání nad sbírkou kosterních pozůstatků z archeologických vykopávek pořízených v 50. letech minulého století v Novém Mexiku na holenní kost arary zeleného. „Bylo tam hodně kostí z jelenů a králíků a potom tento anomální druh papouščí kosti,“ přiblížil Moretti, tehdy ještě student katedry geologických věd na Texaské univerzitě. „Jakmile jsem si uvědomil, že takový nález ještě nikdo nepopsal, bylo mi jasné, že jsem odhalil zcela nový příběh.“
Vědci v Novém Mexiku objevili tisíc let staré kosterní pozůstatky ochočených arů arakang
Teorii podporuje analýza kostí z archeologických nalezišť
Ararové zelení se ještě do 30. let minulého století přirozeně vyskytovali od severního Mexika přes Nové Mexiko po Arizonu. Nyní už na území USA nejsou, ale žijí na severu Mexika. Ze Spojených států vymizeli kvůli ztrátě přirozeného prostředí, jímž jsou borovicové lesy. Ararové jsou potravní specialisté a téměř výhradně se živí semeny ze šišek. Hnízdí také v dutinách mohutných borovic. Moretti se proto rozhodl prověřit souvislost mezi borovicovými lesy v Novém Mexiku a Arizoně a kosterními pozůstatky ararů zelených nalezených archeology v těchto státech. Zjistil, že na území deseti archeologických nalezišť, kde byly objeveny kosti ararů zelených, se nacházely i zbytky budov postavených z borovicového dřeva. Na stavbu jedné takové osady přitom bylo třeba asi 50 tisíc borovic.
V polovině případů se vhodné borovicové lesy vyskytovaly do vzdálenosti sedmi mil od osady. John Moretti je přesvědčen o tom, že když tehdejší lidé při kácení stromů odchytili v lese papoušky a donesli si je domů. „Z toho vyplývá hypotéza, že tito papoušci nebyli předmětem obchodování. Byla to zvířata žijící ve stejné oblasti jako obyvatelé osad a byla odchycena podobně jako veverky a další zvířata, která se tu přirozeně vyskytovala,“ míní Moretti. Vědec kvůli tomu prověřil řadu kostí ararů zelených ve sbírkách The University of Kansas Biodiversity Institute a Smithsonian Institution. Výzkum financovalo Museum of Texas Tech University, kde Moretti získal magisterský titul.
Severoameričtí indiáni chovali již před tisíci lety ary arakangy a ary vojenské. Trhali jim peří
Úvodní foto: Wikimedia Commons / Jenni Douglas
