Jan Potůček 
UVNITŘ VIDEO – Zarůstání australských savan původními keři a stromy způsobuje vážné problémy ohroženým papouškům žlutoramenným, jichž v přírodě zbývá už jen mezi 700 a 1100 jedinci. Papoušek, který je známý tím, že si pro hnízdění hloubí nory v termitištích a využívá jejich teplo, aby rodičovský pár mohl trávit více času sháněním potravy, přežívá na posledních dvou lokalitách na poloostrově Cape York v severovýchodním Queenslandu. Zejména v době hnízdění, kdy samice tráví čas hloubením hnízdní nory a samec ji zpovzdálí jistí, se vegetace stává nebezpečným elementem, který hraje v neprospěch papoušků. Umožňuje totiž predátorům přiblížit se na kritickou vzdálenost, aniž by si toho papoušci žlutoramenní všimli.
Posvátný pták alwal bojuje o přežití. Papoušku žlutoramennému hrozí úplný zánik
Aktuální odhady mluví o 550 papoušcích
Jak popsali ochránci přírody australskému serveru Smithmonianmag.com, jedním z takových predátorů je další opeřenec flétňák čenobílý, ale nebezpečné jsou pro papoušky i zdivočelé kočky a další drobnější savci, jejichž stavy dříve dokázal dobře regulovat divoký pes dingo. Jeho populace je ale také téměř vyhubená. Dříve se termitiště, v nichž papoušci žlutoramenní hnízdí, nacházela v otevřené krajině a ptáci tak měli dokonalý přehled široko daleko. Vlivem intenzivního pastevectví a požárů ale savany zarůstají stromy a keři, především pak čajovníkem širokolistým. Ty pak brání výhledu do okolí a papoušci se tak stávají snadnou kořistí kočkovitých šelem, ale také zmiňovaných flétňáků nebo i velkých ještěrů.
Jednou z mála šancí, jak papoušky žlutoramenné zachránit před vyhubením, je mýcení náletové vegetace. Jde o největší projekt na obnovu pastvin v australských tropech, ale nic nezaručuje, že to bude fungovat. Počty papoušků přitom neustále klesají. Jestliže v devadesátých letech minulého století se na jednom ze dvou hnízdišť v Artemis nacházelo asi 300 ptáků, nyní jich je podle ornitologa Steva Murphyho jenom okolo 50. Na sousedním pozemku, kde před deseti lety žila spousta papoušků žlutoramenných, nedávný průzkum nezaregistroval jedinou hnízdní dutinu. Aktuální odhady pro největší současné hnízdiště u řeky Staaten hovoří o maximálně 500 ptácích. Celková divoká populace by tak mohla čítat ani ne 600 jedinců.
Krajina potřebuje restart. Ten zajistí křovinořezy
Náletoviny se v hnízdištích papoušků žlutoramenných začaly rozpínat poté, co starost o půdu převzali po domorodcích přistěhovalci. Domorodé komunity dokázaly řízeně vypalovat savany na začátku období dešťů, což zajistilo, že se vlhkost držela v půdě a požáry se nemohly vymknout kontrole. Na vypálených místech okamžitě začala znovu růst trávy a neumožnily tak šíření náletovin. To se ale v průběhu minulého století kvůli intenzivnímu farmaření změnilo. Bez domorodých praktik docházelo k nekontrolovatelným požárům a dobytek poté spásl nové výhonky travin, takže místo nich začaly růst keře a stromy. „Existují fotografie pořízené přesně na stejném místě s odstupem 20 let a ten rozdíl je k nepoznání,“ konstatuje Steve Murphy.
V době, kdy jejich biotop tvořily výhradně savany, se papoušci žlutoramenní často nechali inspirovat vlaštovkami při hledání zdroje potravy a také reagovali na jejich poplašný křik, když se blížilo nebezpečí. Do oblastí zarostlých keři a stromy ale už vlaštovky nezalétávají. Naopak přitáhly zájem flétňáků a dalších predátorů. „Je tu více dravců, jsou úspěšnější v lovu a využívají toho, že papouščí hlídky mají ztíženou situaci. Je zázrak, že vůbec nějací papoušci ještě přežili,“ míní Murphy. Vládní program na záchranu papoušků žlutoramenných počítá s návratem ke správě pozemků jako za domorodých skupin, ochrání nci přírody ale míní, že situace a klima se natolik změnily, že to nepřinese kýžený výsledek. „Chce to totální restart,“ míní Murphy a doufá, že s ním ochránci nepřijdou příliš pozdě.
Papoušek překrásný vyhynul před téměř 100 lety. Poslední ptáky stříleli jako důkaz pozorování
Úvodní foto: Wikimedia Commons / JJ Harrison
