UVNITŘ VIDEO – Různá nářečí nemají pouze lidé v rámci jednoho státního útvaru nebo národa. Vědci z německého Institutu Maxe Plancka zjistili, že vlastní dialekt si vytvořili i nepůvodní invazní papoušci mníšci šedí v řadě evropských velkoměst. Stačilo jim k tomu posledních 50 let, během nichž se rozšířili v mnoha metropolích. Vědci vybrali čtyři evropské země a v nich po osmi městech, v nichž pořídili audionahrávky hlasu mníšků šedých a poté je analyzovali. Šlo mníšky žijící divoce ve Španělsku, Belgii, Itálii a Řecku. Porovnáním zjišťovali, jak se liší hlasový projev papoušků v různých městech v rámci jednoho státu a také zda se liší jejich hlas v rámci jediného města, ale různých parků, v nichž se ptáci zdržují.
Běžným poslechem člověk rozdíl nepostřehne
„Chtěli jsme zjistit nejen to, zda existují různé dialekty, ale v jakém geografickém měřítku se vyskytují,“ uvedl Stephen Tyndel, doktorand na Institutu Maxe Plancka pro chování zvířat, který je hlavním autorem studie, již publikoval časopis Behavioral Ecology. Analýzou záznamu hlasů vědci zjistili, že mníšci v každém městě používají trochu jiný dialekt. „Stejně jako lidé mají i mníšci šedí žijící v Evropě jedinečné způsoby komunikace založené na tom, kde žijí,“ konstatuje Tyndel. Mníšci mají stejně jako další druhy papoušků výjimečně flexibilní hlasový repertoár a dokážou po celý život napodobovat či učit se nové zvuky. Protože se tito papoušci rozšířili v Evropě teprve nedávno, jsou podle Tyndela ideálním prvkem pro studium vývoje složité komunikace u jiného druhu, než je člověk.
Výsledek výzkumu vědce ohromil. Mníšci mají skutečně v každém evropském městě jiný dialekt, protože jednotlivé populace žijí odděleně bez možnosti vzájemného setkání. Například papoušci v Bruselu používali kontaktní volání, které se zásadně lišilo od papoušků žijících v jiných městech, uvedl spoluautor studie Simeon Smeele z Institutu Maxe Plancka. Jednotlivé dialekty se od sebe lišily především strukturou frekvenční modulace, což je velmi složitě zaznamenatelné lidským uchem. Z podrobné analýzy záznamů ale vyplynuly velké rozdíly. Když se vědci pokusili najít podobné rozdíly mezi hlasovými projevy mníšků šedých z různých parků v rámci jednoho města, nepochodili. „Naznačuje to, že papouščí dialekty se oddělily poměrně brzy, když ptáci obsadili evropská města, ale pak se během času už výrazně neměnily,“ míní Stephen Tyndel.
Výzkum bude pokračovat, zaměří se na menší území
Výsledky vědce překvapily. „Z analýzy vyplývá, že dialekty vznikly pasivním procesem – ptáci kopírující další ptáky dělají malé chyby a proto se populace v různých městech začínají od sebe navzájem odlišovat. Nebo byly odlišné už od samého začátku a tyto rozdíly se udržely i v průběhu času,“ domnívá se Tyndel. Vědecký tým ale nevyloučil ani možnost, že dialekty mohly vznikat aktivním procesem, který by mohl ptákům usnadňovat sociální komunikaci, jako je rozpoznávání členů jednotlivých hejn. V městských parcích totiž mníšci šedí žijí v hromadných hnízdech. Vědci míní, že i těchto menších sociálních skupinách mohou existovat rozdíly v hlasových projevech, podobné slangu. „Myslíme si, že dialekty by mohly být používány k rozpoznávání, kdo patří do daného hnízda, prostě že jsou něčím jako heslem,“ říká Smeele.
Do budoucna by chtěl vědecký tým zjistit, jak se jednotliví ptáci učí jeden od druhého a zda menší hejna žijící v rámci jednoho městského parku vykazují odlišné dialekty. „Přispěje to k našemu chápání papouščí komunikace,“ věří Stephen Tyndel a dodává: „Poskytne nám to také pohled na způsoby, jakými je komplexní komunikace spojena se složitým společenským životem lidí a zvířat.“ Mníšek šedý patří společně s alexandrem malým mezi nejrozšířenější invazní druhy papoušků na světě. Jeho původní domovinou je Jižní Amerika, díky chovatelům a majitelům domácích mazlíčků se ale rozšířil po velkých městech v Severní Americe a Evropě. Krátce žila uměle vysazená populace také v České republice v Posázaví a momentálně se jedna polodivoká populace nachází u Hustopečí na jižní Moravě.
Úvodní foto: Wikimedia Commons / Shalom nisimi