Zdeněk Krňávek 
Před Vánoci jsem prostřednictvím webu Ararauna.cz nabídnul příběhy dvou čerstvých chovatelek ochočených mláďat arů araraun. Na jejich zkušenosti bych chtěl navázat dalšími texty chovatelů, kteří si nejen pořídili ararauny, ale na jaře s nimi začnou trénovat volný let v přírodě: Tomáše Koukoly a Jaroslava Baiera. Pokud vše dobře dopadne, chystáme se v letošním roce předvést hromadný let hned několika araraun a dalších papoušků a ještě více tak zpropagovat volné létání mezi majiteli ochočených papoušků v České republice.
Tomáš Koukola – od běžných papoušků k araraunám
Již před 18 lety, kdy jsem začal chovat papoušky, jsem mezi kolegy prohlašoval, že jednou budu mít ary. Postupem času jsem se snažil sbírat zkušenosti potřebné k chovu těchto velkých papoušků. Je pořád se co učit. Při každé návštěvě ptačí burzy jsem pozoroval ary v tísnících se přepravkách. Na jednu stranu jsem měl velkou touhu mít je ve svém chovu, na straně druhé jsem viděl vystrašené ptáky s nepříliš pěkným peřím a cenou, která se mi zdála být dost vysoká.
Loni jsem ale sednu k internetu a začal hledat chovatele arů v mém okolí. Kohokoli, kdo by byl do vzdálenosti 100 kilometrů. Nevypadalo to příliš nadějně, když v tom na mě vyskočil inzerát z těsné blízkosti mého domova. Neváhal jsem a zavolal na přiložené číslo Zdeňku Krňávkovi do Šumperka. Slovo dalo slovo a hned ten den jsem se jel podívat na volné létání s ary araraunami, což pro mě byl do té doby nepředstavitelný kousek. Jakmile jsem spatřil ary venku na volno, bylo rozhodnuto! Za týden už sedím v panelákovém bytě v Šumperku znovu a rozhoduji se mezi dvěma 75-denními mláďaty araraun.
Po důkladném seznámení s krmením a vším, co k tomu patří, si domů odvážím samičku ary ararauny. Vše je v naprostém pořádku, samička dostává jméno Ryki a stává se z ní neskutečný mazel. Když je jí pět měsíců, naskýtá se mi možnost pořídit si k ní tříměsíčního samečka Maxe. Ne nadarmo se říká, že ve dvou se to lépe táhne. V tu chvíli mi bylo jasno, že se moje ararauny nestanou jen voliérovými ptáky, ale že s nimi letos na jaře začnu praktikovat volné lety venku jako Zdeněk Krňávek, s nímž jsme se mezitím skamarádili a slíbil mi pomoc s výcvikem.
Ryki a Max si na sebe ve velmi krátké době zvykli, i když Rykina ze začátku na nového papouška v domě dost žárlila. Zhruba po měsíci je ale vše v pořádku, jsou kamarádi, i když se někdy dokážou navzájem pěkně pozlobit. Potvrdilo se mi, že ararauny nemají potřebu nějak dlouhodobě křičet, pokud jsou mimo dosah jiných papoušků. Jen tak krákají. Zavedl jsem jim pevný režim, kdy je ve 21 hodin večer naposledy nakrmím a zhasnu. Ráno dostanou nažrat v šest hodin, vyčistím jim klec, na půl hodiny je nechám prolétnout po místnosti a znovu je krmím až po návratu z práce okolo páté hodiny odpoledne.
Při návratu ze zaměstnání arové spouští ohromný rámus. Poznají totiž zvuk našeho auta a těší se, že je pustím z klece. Podvečer jsou puštění zhruba čtyři a půl hodiny. Mezitím dostanou namočené granule smíchané s nastrouhanými para ořechy, na které se moc těší. Potom si s nimi asi tak hodinu hraji a nasazuji jim kšíry. Samozřejmě jim denně dodávám čerstvé větve na okus. Denní krmní dávka arů se u nás sestává ze semen, granulí pro papoušky, vlašských ořechů, sušených rozinek, mandlí a burských oříšků, s nimiž je ale třeba zacházet opatrně. Dále mají k dispozici misku s ovocem a čerstvou vodou.
Ararauny bych klidně doporučil zájemcům i do panelového bytu. Záleží na tom, jak jim nastavíte podmínky vzájemného soužití s vámi. Podotýkám, že zaberou opravdu veškerý volný možný čas – i trochu na úkor rodiny. Oba papoušci jsou tolerantní i k mé dceři, která si s nimi občas hraje. Ary sebou bereme také na zahradu, horské túry po Jeseníkách a přivykáme na jízdu autem a zvuky ve volné přírodě.
Na jaře se vás budu snažit seznámit s průběhem našeho výcviku volného létání, a jak jsme nakonec dopadli. Chtěl bych podniknout společné létání se všemi, kteří se tomuto koníčku už věnují nebo se k němu chystají jako já. Přeji všem mnoho úspěchů v nadcházející chovné sezóně a v případě zájmu o zodpovězení dotazů můžete psát na adresu koukola.tomas@seznam.cz.
Jaroslav Baier – ararauna jako ochrana žaka před jestřáby
Zdeněk Krňávek mne požádal, abych sepsal několik smysluplných řádek o svých zkušenostech s papoušky. Pokusím se, ale za výsledek neručím… Svoje začátečnické období s žakem jsem popsal prostřednictvím loňského článku Jana Potůčka zde na webu Ararauna.cz. Od té doby se toho ovšem mnoho změnilo.
V prvé řadě volné létání s žakem Richardem se stalo každodenním rituálem. Když jsem jej vozil nějakou dobu na stejné místo, tak měl tendence rozšiřovat okruh svých letů, což ve mně vyvolávalo obavy, takže jsem mu lokality měnil. Každý den si své lety užíval. Nejlépe, když jsme byli jen sami dva. Když se někdo přidal, aby se podíval, žako neletěl nikdy daleko. Jako by si mě hlídal, nebo si chtěl užít společnost dalších lidí.
Své lety si zpestřoval. Když viděl hejno holubů, naháněl je nebo letěl s nimi a pak se zase vyčlenil a vrátil se zpět. Jindy byl naháněn dravci, a to byly situace, kdy jsem měl opravdu velké obavy. Proto jsem se snažit získat informace, jak reálné nebezpečí dravci pro mého žaka znamenají. Jelikož nejsem znalec a dravce na obloze neumím identifikovat, obrátil jsem se s doporučením na člověka, který se zabývá sokolnictvím. Po popsání několika útoků jsem se dozvěděl, že útočníkem je s největší pravděpodobností jestřáb.
Na dotaz, zda vyřeším problém s dravcem tím, že vycvičím druhého žaka a když poletí dva, dravec si na ně netroufne, jsem byl ujištěn, že toto není řešení. Jestřáb údajně útočí i na hejno ptáků a proto je mu jedno, zda letí na jednoho žako nebo dva. Napadlo mě se zeptat, proč takové problémy s napadáním dravci nemá Zděněk Krňávek v Šumperku při svých letech s ary araraunami. Odpověď mě překvapila. Ararauna je údajně pro naše dravce nezvykle zbarvená a velká, takže není napadána. A bylo rozhodnuto. Musím pořídit Richardovi bodyguarda. Následovalo pár konzultací se Zdeňkem a 21. září 2012 jsem si jel pro 3měsíční samičku ararauny Barunku.
Barunka mě velice překvapila. Je to papoušek jiný, než jsem byl zvyklý u žaka Richarda. Je velice přítulná, hravá a vyžaduje hodně pozornosti. Dobře snášela kšíry i vycházky do polí, kde Richard lítal a ona se zatím seznamovala s přírodou a okolním ruchem. Mé nadšení bylo tak velké, že když se za asi tři týdny naskytla možnost pořídit k ní samečka, hned jsem si jel pro Ciryla. Teď tedy mám ararauny dvě, během dvou dnů byli Barunka s Cirylem kamarádi a sdílejí stejnou klec. Krásně spolu tráví čas, kdy se jim nemohu věnovat. Hrají si spolu, ale občas spolu i soupeří. Jak o pamlsky, potravu, hračky, tak o moji přízeň. Je úžasné je pozorovat a hrát si s nimi.
Těším se na jaro, kdy začnu s výcvikem volného letu s ary. Předpokládám, že po necelých dvou měsících výcviku budou připraveni. Pak budu létat se třemi papoušky. Zatím mi toto malé hejno létá po bytě pod vedení Richarda. Při večerním dokrmování pak sedí svorně vedle sebe a čekají až na ně přijde řada. Pořídit si do bytu k žakovi dvě ararauny bylo z mého pohledu dobré rozhodnutí a kdybych se měl rozhodovat znovu, neváhal bych a šel bych do toho znovu. Určitě to ale není pro každého.
Papoušky určitě není možné pořizovat jako hračky sobě nebo svým dětem, jako atrakci pro získání obdivu přátel a okolí. Naopak je třeba ten náš člověčí život do jisté míry přizpůsobit k soužití s těmito tvory. Ale oni nám to stonásobně vrátí…
Pro zájemce, kteří by se chtěli na cokoli zeptat, kontakt: jaroslav.baier@jaroslavbaier.cz
[poll id=“70″]
