Útulek nechává přestárlé papoušky „kreslit“ a z výtěžku zřídí mobilní geriatrické centrum

Zajímavý způsob, jak vydělat peníze potřebné pro výstavbu geriatrického centra pro přestárlé a chronicky nemocné papoušky, vymyslela kanadská organizace The World Parrot Refuge z městečka Coombs v Britské Kolumbii. Už nyní se stará asi o devět stovek odložených, většinou nemocných nebo psychicky narušených papoušků, jimž by chtěla poskytnout ještě lepší péči. Vybraným opeřencům proto nabídla zajímavou hru: nejprve na podložku umístí několik vymačkaných barev pro malování, po kterých se papoušci volně projdou a poté zamíří na čistý list papíru, který svými nohami a ocasem pokreslí.

Kreslí i slepí papoušci

Karty s „uměleckými výtvory“, fotografiemi ptačích autorů a základními informacemi o projektu poté organizace prodává za pět dolarů (asi 100 korun) prostřednictvím místních papírnictví, knihkupectví a na internetu. Papouškům v kreslení nebrání ani jejich zdravotní vady: někteří jsou zcela slepí, jiní trpí epilepsií. „Máme i ptáky, kteří chtějí jen spát, nebo se dívat na Littlest Hobo v televizi,“ konstatuje prezident organizace Wendy Huntbatch. U některých druhů, žijících v hejnech, však taková aktivita v podstatě není možná.

World Parrot Refuge chce unikátní sbírkou vydělat 15 tisíc dolarů (asi 600 tisíc korun) na pojízdný karavan s možností napojení na vodu a elektřinu, který by se stal pojízdným geriatrickým centrem pro nemocné a staré papoušky. Huntbatch věří, že prodejem karet tuto částku dají dohromady. Mezi nejžádanější autory kreseb patří víc než šedesátiletý a slepý ara ararauna jménem Hello, dvacetiletý kakadu bílý, kterému musela být amputována noha, když si ji nešťastně zachytil v hračkářství, epileptický amazoňan, který byl před 38 let odchycen ve volné přírodě a dva roky na to začal trpět touto nemocí, nebo dvaadvacetiletý kakadu molucký, trpící rakovinou plic.

Nejen centrum, ale i mobilní operační sál

Pojízdné centrum by mělo plnit roli denního stacionáře, ale zároveň by v něm mělo být možné provádět různé operační zákroky. Podle Huntbatcha je ale otázka, zda si to bude moci organizace zaměstnávající osmnáct lidí na plný úvazek, vůbec moci dovolit. „Nevím, zda-li budeme schopni uhradit příští výplaty. Je to opravdu těsné,“ postěžoval si deníku Times Colonist. World Parrot Refuge je přitom jediným papouščím útulkem v Kanadě, kam ročně míří desítky ptáků z celé země. „Letos jsme obdrželi velmi mnoho ptáků, kteří nejsou nijak finančně podporováni,“ říká šéf centra.

„Mnozí ptáci přicházejí ze záchranných organizací, které pro ně nemohou najít nové domovy a nemohou si dovolit je dlouhodobě chovat,“ konstatuje Wendy Huntbatch. I když organizace dostává veškeré ovoce a zeleninu zdarma od sponzorské organizace Save-On-Foods, provoz útulku stojí 1 339 dolarů denně (asi 27 tisíc korun). „Musíme denně umýt a naplnit 295 misek vodou, 505 misek semeny a ořechy, 236 misek ovocem a zeleninou. A to je jen malá část z obrovské práce, kterou činnost útulku obnáší,“ vypočítává jeho prezident.

Nápad s papouščími kresbami není úplně nový. Už loni přišla s podobnou aktivitou vydavatelka amerického časopisu Good Bird Barbara Heidenreich. Naučila svého ochočeného aru kanindu jménem Blu Lu brát do zobáku štětec a malovat na plátno. Obrázky poté prodává v internetové aukci a výtěžek poputuje na projekt záchrany tohoto papouščího druhu ve volné přírodě. V Bolívii, kde ara kaninda žije, se vyskytuje už jen něco přes 100 ptáků tohoto druhu, přičemž pohlavně dospělých jich je asi jen 80.