Domorodí strážci objevili ve Velké písečné poušti v Austrálii asi největší populaci papoušků nočních

Padesát až šedesát papoušků nočních by mělo obývat území o rozloze 100 čtverečních kilometrů ve Velké písečné poušti na severozápadě Austrálie. Na základě nahrávek hlasů těchto ptáků, které pořídili domorodí strážci tamní rezervace Ngururrpa a Kiwirrkurra, to tvrdí biolog Nick Leseberg z Queenslandské univerzity. Pokud by to byla pravda, šlo by o největší známou populaci těchto tajemných ptáků na světě, upozornil australský zpravodajský server ABC. Ptáka, který byl po celé století považován za vyhynulého, se podařilo poprvé spatřit a vyfotografovat v roce 2013 ornitologovi Steve Murphymu. Jiná již známá populace v západním Queenslandu čítá 15 ptáků na rozloze 500 tisíc hektarů.

Nové nahrávky zachycují podle ABC dva a vice papoušků nočních volajících současně na několika stanovištích. „Může jít až o 50 nebo 60 ptáků v rámci celé plochy, která byla sledována,“ míní Leseberg. „Získáním pěti nebo šesti nahrávek napříč tak rozsáhlou oblastí si můžeme být jisti, že se tam pravděpodobně vyskytuje mnohem více ptáků, o nich nevíme.“ Sledovat papouška nočního je totiž během dne prakticky nemožné. Dlouhé hodiny totiž tráví hluboko v porostech travin spinifex v odlehlých pouštních oblastech Austrálie a ožívá až se soumrakem. Průlom v hledání papoušků nočních nastal až ve chvíli, kdy bylo fotograficky a na video potvrzeno jeho pozorování a nahrán jeho hlas. Právě spojením netypického hlasu s tímto ptákem mohlo dojít k jeho lokalizaci na několika místech v Austrálii.

Papoušek noční nevyhynul, australskému ornitologovi se ho podařilo vyfotit

Spolupráce domorových obyvatel je klíčová

„Před deseti lety nikdo nevěděl, jak zní hlas papouška nočního – mohli jsme je nahrávat celou noc, ale nikdo by netušil, čí hlas jsme to natočili,“ vysvětluje Nick Leseberg. „Nyní si můžeme poslechnout nahrávky a potvrdit, že to je on.“ Ani místní domorodé obyvatelstvo si dlouho nedokázalo spojit hlas papouška nočního s ptákem, kterého starší z komunity spatřili před několika desítkami let. „Staří lidé nám o nich vyprávěli a říkali, že slyšeli zvuky, o kterých nevěděli, čemu je přisoudit. Tedy až do doby, než jsme toho ptáka našli my rangeři,“ uvedl Leseberg s tím, že domorodí obyvatelé přirovnali hlas papouška nočního k hluku zlého ducha, což již znemožňovalo se k volajícímu papouškovi nočnímu přiblížit. Jisté je, že ornitologům hodně pomohlo zapojení domorodých strážců rezervací.

Místní lidé se totiž v rozsáhlých pouštních oblastech vyznají nejlépe a také jim důvěřuje tamní komunita. Právě díky tomu došlo v posledním desetiletí k mnoha objevům populací papoušků nočních. Podle Nicka Leseberga však tento ptačí druh zůstává výjimečně vzácný a kriticky ohrožený. „Domníváme se, že se vyskytuje pouze na osmi místech v Západní Austrálii a na většině těchto lokalit je jenom několik ptáků,“ podotýká. „Klíčem k jejich objevu bylo předávání technických znalostí o tom, jak je objevit, lidem, kteří dokonale znají danou lokalitu a mohou se vydat do přírody hledat je.“ Domorodí rangeři hrají také důležitou roli při ochraně papoušků nočních. Loví zdivočelé kočky, které pro ptáky představují největší hrozbu, a také vypalují část travin, aby znemožnili letnímu šíření velkých požárů.

Vědci poprvé spatřili a vyfotografovali mládě papouška nočního

Úvodní foto: Dr. Steve Murphy

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..