Jan Potůček 
Novozélandský nestor kea je považovaný za jediný druh papouška, který trvale žije nad pásmem věčného sněhu. Vědci ale nyní přišli na to, že tomu tak nebylo vždy. Nestor kea nebyl uzpůsobený životu ve vysokohorských podmínkách, ale adaptoval se na ně, aby unikl lidem, kteří ho pronásledovali. Vyplývá to ze studie vědců z novozélandské Univerzity Otago, kteří analyzovali kompletní genom nestorů kea a jejich příbuzných nestorů kaka. Porovnáním obou druhů chtěli zjistit, zda kea a kaka mají rozdílné genetické předpoklady pro volbu biotopů, v nichž žijí. Keové totiž přirozeně obývají vysokohorské prostředí a hnízdí ve skalních průrvách, zatímco nestoři kaka se soustředí do nížinných lesů a hnízdí ve stromových dutinách.
Analýza odhalila fakt, že keové nejsou specialisté na život ve vysokohorských podmínkách, ale pouze se přizpůsobili životu v takovém prostředí, které bylo nejméně narušeno lidskou činností a kde nemohli být tolik pronásledováni člověkem. To však vzbuzuje obavy, co se bude dít s nestory kea ve chvíli, kdy globální oteplování povede k roztání sněhu ve vysokohorských partiích. „Pokud kea využívá vysokohorské pásmo jako biotop, který je nejméně dotčen lidskou činností, co se stane, když toto pásmo přestane existovat? Přeorientuje se spíše na lesní prostředí, což může potenciálně vést k mezidruhové konkurenci s nestorem kaka?“ ptá se Michael Knapp z katedry anatomie Univerzity Otago. Oba druhy v minulosti posilovaly své populace a zase je snižovaly v závislosti na vývoji klimatu.
Nestoři kea se dokáží rozhodovat na základě pravděpodobnosti stejně jako lidé nebo primáti
Globální oteplování může pro key znamenat problém
Například nestoři kea se rozšířili do nových biotopů během doby ledové, zatímco nestoři kaka expandovali v mezidobí mezi ledovými obdobími. Během těchto dávných klimatických změn zůstaly populace nestorů kea poměrně malé, ale stabilní, zatímco nestoři kaka dosáhli za optimálních podmínek výrazně vyšší početnosti populace. Vědci se domnívají, že to je dané tím, že nestoři kea mají menší schopnost těžit z příznivých podmínek pro život a rozmnožování. „Je důležité vědět, jak budou vysokohorské druhy reagovat na oteplování klimatu, aby bylo možné přijmout co nejlepší opatření na jejich ochranu. Platí to zejména pro izolované malé populace s omezenou možností, kam by se mohly přestěhovat,“ řekl Michael Knapp vědeckému serveru Phys.org.
Podle hlavní autorky studie Denise Martini zatím vědci odhalili pouze „špičku ledovce“ mezidruhového vývoje nestorů kea a kaka. „Pokud jde o jejich ochranu, jsme bohužel často nuceni investovat do krátkodobých nouzových řešení, aniž by byla příležitost zaměřit se na dlouhodobé možnosti přežití druhu,“ míní Martini. Podrobné studování genomů jednotlivých druhů by podle ní mělo přispět k vytváření komplexnějších a lepších řešení ochrany druhů, jež jsou přímo ohroženy vyhubením. Mimochodem, nestorů kea, kteří jsou daleko známější než nestorové kaka, žije na Novém Zélandu maximálně pět tisíc, nestorů kaka je tam dvojnásobek. V zajetí je ale mnohem známější nestor kea, protože nestorové kaka se mim Nový Zéland vůbec nechovají.
Nestoři kea způsobují chaos v dopravě na Novém Zélandu. Přesouvají dopravákům kužely
Úvodní foto: Jan Potůček, Ararauna.cz
