Alexandr mauricijský málem vyhynul, teď jeho populaci v přírodě ohrožuje PBFD

Před 30 lety byl nejvzácnějším papouškem světa a ve volné přírodě zbývaly poslední tři páry. Dnes je alexandr mauricijský podle Červené knihy ohrožených živočichů považovaný už jen za zranitelného, ale nemá ještě zdaleka vyhráno. Podle nevládní organizace Mauritian Wildlife Foundation se totiž alexandři mauricijští potýkají od roku 2005 s cirkovirem (PBFD), který postihuje část volně žijících ptáků. V letech 2010 až 2011 a 2013 až 2014 šlo dokonce o dvě větší vlny PBFD, které částečně zredukovaly počet alexandrů. Vědci provedli zpětnou analýzu vzorků od roku 1993, aby zjistili, tak četné byly případy PBDF v minulosti. Plánují také nadále monitorovat volnou populaci a odebírat vzorky, aby měli přehled, kde se infekce momentálně vyskytuje.

„Pokračující monitoring výskytu této infekce za účelem předpovědí frekvence a intenzity budoucích vln tohoto onemocnění může být přínosný pro plánování přesunu ptáků a jejich reintrodukce do volné přírody,“ píší vědci ve studii, kterou zveřejnili na publikačním portálu MDPI.com. „Fakt, že navzdory přítomnosti PBFD populace alexandrů mauricijských narůstá, je dobrým znamením o jejich dlouhodobé odolnosti vůči této nemoci,“ dodávají. Rizika spojená s cirkovirem ale rozhodně nechtějí podceňovat, protože virové infekce bývají příčinou čtyř z deseti úhynů divokých zvířat. Malé izolované populace ptáků na ostrovech jsou cirkovirem ohroženy vůbec nejvíce. Důvodem je malá genetická diverzita u omezeného počtu ptáků.

PBFD: kde se vzala nejobávanější nemoc papoušků a dá se proti ní účinně bojovat?

Až 40 procent mláďat bylo pozitivních na PBFD

Vůbec první případy PBFD u alexandrů mauricijských byly zaznamenány počátkem 90. let minulého století a malá virová nálož byla potvrzena i ve vzorcích krve odebraných v letech 1993 až 2004. Ovšem během hnízdní sezóny 2005/06 propukla epidemie PBFD mezi divoce žijícími papoušky naplno. Od tohoto roku vědci odebírají vzorky krve všem vylíhlým mláďatům. Extrahovaná DNA z každého vzorku byla testovaná pomocí PCR a pozitivní vzorky sekvenovány pro rozlišení různých virových typů (podobně jako dnes známe různé typy koronaviru Covid-19, jako je delta nebo omicron). Díky tomu bylo možné chronologicky popsat evoluci PBFD v populaci alexandrů mauricijských za poslední tři desítky let, tedy před, během a po vypuknutí hlavních vln onemocnění.

Studie obsahuje analýzu 1321 vzorků z hnízdních sezón 2009/10 až 2016/17, z 639 hnízd, kde bylo odchováno alespoň jedno mládě. Doplněním dřívějších dat vědci získali soubor informací pokrývající 24 let. Biologové se domnívají, že četnější výskyt případů PBFD pozitivních ptáků souvisí s rostoucí populací, takže jednotlivé subpopulace na Mauriciu už nejsou tak fragmentované a lépe se mezi nimi virus šíří. V hnízdní sezóně 2013/14 detekovali vědci PBFD dokonce u více než 41 procent testovaných mláďat. Rozšíření PBFD může podle studie souviset i se stále častějším výskytem invazního příbuzného alexandra malého na Mauriciu. Toho jako přenašeče PBFD nechali zcela zlikvidovat na Seychelských ostrovech.

Pozoruhodný příběh záchrany alexandra mauricijského: od devíti posledních mohykánů po dnešních 800

Úvodní foto: Jason Malham, MWF Echo Parkeet Team a Vikash Tatayah