Křížem krážem po českých zoo: Na Svatý Kopeček u Olomouce za exoty, makaky a žraloky

UVNITŘ FOTO A VIDEO – Olomoucká zoo nepatří mezi nejznámější ani největší zahrady u nás, ani se vyloženě nespecializuje na zvířata z jednoho kontinentu jako například Safari Park ve Dvoře Králové nad Labem. Přesto jde o pěknou, středně velkou zoo umístěnou v lesoparku na Svatém Kopečku, dominantě poblíž Olomouce, kde můžete bez problémů procházet za jakéhokoli počasí. Vyzkoušeli jsme to doslova: dopoledne, při našem příjezdu, pršelo a bylo chladno, po poledni vysvitlo slunce a udělalo se horko. V prvním případě jsme měli zoo skoro sami pro sebe, ale jakmile je hezky, počítejte zvlášť během letních prázdnin se zástupy návštěvníků nejen z České republiky, ale i z blízkého Polska.

Jak se tam dostat

Olomouc je skvěle dostupná po dálnici od Ostravy, Brna i Prahy (pravda, z tohoto směru si musíte vytrpět úsek mezi Časy u Pardubic a Mohelnicí po silnici I. třídy R35). Z Olomouce je třeba vyjet výpadovkou na Šternberk a první odbočkou vpravo se vydat na Samotišky a serpentýnou nahoru na Svatý Kopeček. Zoo se nachází na druhé straně obce a přímo u ní je placené a hlídané parkoviště, kde zaplatíte poplatek 100 Kč. Pozor, za příznivého počasí o víkendech může být parkoviště plné. Další je u konečné MHD „Svatý kopeček, ZOO“.

Veřejnou dopravou se do Olomouce dostanete nejpohodlněji vlakem, a to jak po hlavním koridoru od Prahy či Ostravy, nebo z Brna, případně dálkovým autobusem. Přímo od Hlavního nádraží (vlakového) se pak dá jet autobusem MHD č. 11 na konečnou Svatý kopeček, ZOO. Vyplatí se koupit si dopředu jízdenky i na zpáteční cestu, protože na konečné na Svatém kopečku není žádný automat na jízdenky a koupě u řidiče vyjde skoro na dvojnásobek (dospělý 18 Kč vs. u řidiče 30 Kč, dítě 9 Kč vs. u řidiče 17 Kč). Autobus jezdí v taktu po 20 minutách a cesta z Hlavního nádraží na konečnou na Svatém Kopečku trvá 19 minut. Odtud se poté jde ještě pěšky asi půl kilometru do mírného kopce podle ukazatelů.

Co stojí vstupné

Olomoucká zoo patří k nejlevnějším v zemi. Zaplatíte takřka polovinu oproti pražské zoo, vstupenka pro dospělého stojí v hlavní sezóně od března do října 140 Kč, mimo sezónu od listopadu do února jen 110 Kč. Za dítě od 3 do 15 let, studenta do 25 let a seniora nad 65 let zaplatíte v sezóně 100 Kč, mimo ni 80 Kč. Děti do tří let mají vstup zdarma, držitelé průkazů ZTP/ZTP P zaplatí poloviční vstupné. Do zoo je možné jít i se psem, který musí být na vodítku a s náhubkem. Za něj zaplatíte celoročně 100 Kč.

Dá se zakoupit i celoroční rodinná vstupenka za 900 Kč, která opravňuje k deseti vstupům (co vstup, to jedna osoba starší tří let). Zakoupit lze o speciální programy: Zoo zadními vrátky za 2500 Kč a Dopoledne ošetřovatelem za 3500 Kč. Za Safari vláček se platí jízdné 50 Kč za každého od dvou let, vláček po areálu zoo vyjde na 80 Kč na osobu. Za vstup do Lanového centra se platí 80 Kč, rozhledna uprostřed areálu zoo je přístupná zdarma.

Jak vypadá areál

Vchod do olomoucké zoo vypadá opravdu unikátně. Masivní betonovo-kamenno-ocelová stavba má zatravněnou střechu, takže vypadá, jako by byla zapuštěná do země. Hned za turnikety narazíte na výběh centra pro chov lemurů kata, kteří byli v době naší návštěvě schovaní před deštěm a zimou uvnitř. Minete první stánek s občerstvením a dětské hřiště a cestou z kopce se dostanete k pavilonu opic a hrošíků liberijských. I když není nijak velký, vypadá velmi pěkně a interiéry jsou krásně vyzdobené a zároveň praktické. Narazíte tu na opice různých velikostí od lvíčků zlatých po šimpanze. Hned pod pavilonem opic je obří voliéra „Bábovka“, která opravdu má tvar bábovky, ale v současné době se rekonstruuje, takže v ní nenarazíte ani na dravce, ani na jeřáby a další ptáky.

Úpravami prochází i jezírko pod „Bábovkou“, v němž v době naší návštěvy parkovala tatrovka. Přes cestu ale narazíte na síťovou voliéru s plameňáky a ještě před ní na výběh s želvami ostruhatými. Na něj navazuje pavilon žiraf, kde můžete vidět tyto africké obry buď uvnitř, nebo v malém výběhu pod vyhlídkou (dostanete se k nim opravdu dost blízko). Výběh žiraf sousedí s výběhem zeber a navazuje na ně i pastvina pro oba kopytníky, kam ale v době naší návštěvy zvířata nemohla. Žirafinec skýtá zázemí i pro část expozice plazů – hadů, ještěrů, chameleonů či želv. Terária vypadají opravdu fantasticky a snad jediným problémem je poměrně stísněný prostor pro návštěvníky, zvláště pokud mají na zádech batohy.

Hned pod žirafincem si můžete zkusit najít pandu červenou. Ve venkovním výběhu má několik stromových domečků, ve kterých je zalezlá, pokud je špatné počasí nebo naopak moc velké vedro. My jsme na ni narazili až na druhý pokus, když se odpoledne umoudřilo počasí. Dopoledne jsme spíš spěchali ukrýt se před deštěm do afrického pavilonu Kalahari, kde nás na první pohled, nebo spíš poslech, zaujali volně vypuštění snovači v expozici surikat. Naproti nim posedávali na umělé skále damani a pod nimi v jeskyni pospávali hrabáči kapští. Ve vedlejší expozici pospává v pneumatice na hraní medojed. V menších teráriích narazíte na jedovatého hada kobříka kapského, veverku kapskou, agamy, ještěrkovce či mnohonožky.

Východem z pavilonu se dostanete k výběhu s oryxy jihoafrickými, antilopami s typicky dlouhými rovnými rohy a dál k dětskému koutku s domácími a zakrslými kozami. Ten je volně přístupný, děti do 10 let do něj ale mohou pouze s doprovodem starším 15 let. Podél výběhu jsou automaty na granule, kterými pak děti mohou kozy krmit. Cesta poté pokračuje okolo renovovaných výběhů a výstavky informačních tabulí o historii zoo (věděli jste například, že ještě v roce 1989 stála vstupenka do Zoo Olomouc pouhé tři koruny?) k lesnímu výběhu rysů a naproti nim gepardů. Ale to už se blížíme k obrovské voliéře s vodními ptáky (husami a husicemi, ibisy skalními), ale také s dvojicí dravců hadilovů písařů, kteří v době naší návštěvy sbírali větvičky (asi na stavbu hnízda?).

Opeřencům naproti zdatně sekundují lvi, kteří pózují návštěvníkům a čekají na blížící se čas krmení, stejně jako tygři ussurijští opodál. Ale to se už blížíme k jihoamerickému pavilonu, který nás vítá velkým výběhem pro kotuly. Uvnitř vidíme pospávající lenochody a mravenečníka čtyřprstého, naproti za sklem podřimuje jeho příbuzný mravenečník velký. Druhý pobíhá venku a za hlasitého funění hrabe v zemi pod ztrouchnivělým pařezem. Vyjídá tam mravence a larvy a dává to patřičně najevo. Ale to už jdeme do pavilonu šelem a mořskými akvárii, což je jedna ze specialit Zoo Olomouc. Jako jedna z mála se tak může pochlubit i dvěma menšími žraloky (černoploutvým a lagunovým), rejnoky a dalšími mořskými živočichy.

Mořská akvaristika je náročná a v Olomouci se jí věnují opravdu s vervou. Když opouštíte pavilon, můžeme přes okna nahlédnout do zázemí s filtracemi a další technikou. Většina zoo taková zázemí spíš skrývá, takže to je zajímavá podívaná. A přímo v pavilonu můžete vidět také malé krokodýly, jak se pohybují pod vodou (která byla v době naší návštěvy naprosto průzračná – málokdy se podaří zoo udržet tak čistou vodu v expozici krokodýlů…). Okolo výběhu se soby a pižmoni, kde je vidět i opravdu malý sobík, scházíme z kopce dolů k Lanovému centru, které uvítají hlavně nejmenší návštěvníci. Je tu nádherný výhled na Hanou a v dáli i na periferii Olomouce. Nechybí ani občerstvení, laděné tedy spíše do sladkostí (pivo tu nekoupíte). Vstup na Lanové centrum vyjde jedno dítě na 80 Kč a může se v něm pohybovat, jak dlouho chce (platící jsou označeni papírovým náramkem).

Jakmile se děti vyřádí na lanech, je čas pokračovat okolo dančí obory k voliérám zoborožců a dalších plodožravých ptáků. Zatímco zoborožci tmaví raději zůstávají v zázemí, zoborožci šedolící zvědavě okukují kolemjdoucí, zvláště pokud se návštěvníci pokouší klacíkem přes pletivo vyhrábnout vypadlé ocasní pero samce (podařilo se!). Těm, co nespěchají a dají si práci, se podaří ve větvoví prostředních dvou voliér zahlédnout turaka fialového a turaka Schalowa. Ale to už je o kousek dál slyšet křik velkých papoušků, konkrétně arů. Olomoucká zoo chová dva druhy, ary vojenské a ary arakangy. S těmi má být ve voliéře i amazoňan modročelý, ale toho jsme nespatřili. Arové vypadají dobře, arakangy se po celou dobu navzájem probírají, vypadá to na velmi harmonický pár. Ptáci jsou nádherně zbarvení a byť je jeden ara mírně škublý na krku, nijak to nekazí dojem z papoušků v dobré kondici. Jde o středoamerický poddruh arakang s hodně žlutými křídly a prakticky absencí zelených per.

Cesta pokračuje podél obory, kterou po pravé straně dole projíždí vláček (pěší tam nemohou) a po levé expozice s malými kočkovitými šelmami. Ty většinou pospávají v dřevěných budkách, takže je vidět většinou jen čouhající noha nebo ocas. Po chvíli ale přicházíme k další raritě olomoucké zoo, kterou je průchozí expozice makaků. Ta se nachází v hlubokém údolí, přes které vede lanový a dřevěný most. Ještě než na něj vkročíme, prohlédneme si výstavku věcí, které makakové ukořistili návštěvníkům: rozbité fotoaparáty, telefony a další věci. Makakové se zrovna soustředí na popadaných kmenech hluboko v údolí, takže je můžeme pozorovat z bezpečí provazového mostu. Jen je třeba si zvyknout na jeho nestabilitu, protože ho další návštěvníci vždycky slušně rozkývají.

Na druhé straně míjíme pár osamělých makaků na dřevěných prolézačkách. Probírají si navzájem srst a mezi dvěma mladými opičáky probíhá šarvátka nad krmným pultem. Zoo má pro jistotu v průchozí expozici stálou hlídku zaměstnanců, která je po ruce pro případ, že by si makakové troufli na návštěvníky. Několik dalších makaků vidíme na „samotce“ ve vedlejším výběhu, kam návštěvníci nemohou. Vycházíme z království makaků a hned se ocitáme u výběhů levhartů mandžuských (a také dalšího občerstvení s pizzou). Naproti nim vidíme vlky a medvědy baribaly, kteří mají opravdu pěkný přírodní výběh s terénními překážkami a přírodním potokem, ve kterém se jeden z medvědů zrovna vykoupal. Ale to už vcházíme do malého pavilonu netopýrů s kaloni zlatými, kteří mohou létat volně mezi návštěvníky, klokánky králíkovitými či mirikinou bolivijskou.

Na závěr se ještě vracíme do úplného středu zoo a okolo pavilonu s mořskými živočichy se vydáváme nahoru k výběhu klokanů, který je průchozí (Zoo Olomouc ho měla dříve než pražské zoo). Vedle klokanů jsou v něm volně i pštrosi emu, pávi, a hlavně psouni prérijní, kteří hodně připomínají naše sysly a vůbec se nebojí lidí. Úplně poslední zvířata, na která narážíme, jsou velbloudi dvouhrbí, pakoně a kamzíci. Pak už se vracíme okolo restaurace s rozhlednou, z které se nádherný výhled na Olomouc a okolí, ale také na blízké Jeseníky, směrem k východu, u kterého je nepostradatelný obchod s plyšáky a dalšími suvenýry.

Olomoucká zoo není velká ani proslulá, ale její areál má obrovský potenciál. Má se kam rozšiřovat a rozvíjet, takže za pár let bude určitě ještě mnohem zajímavější. V lecčem je podobná zlínské zoo, která také využívá přirozené prostředí lesa a jednotlivé pavilony a expozice zabudovala do přírody. Návštěvníci v Olomouci se jistě mají na co těšit i v příštích letech.

Co jinde neuvidíte

Málokterá zoo se věnuje mořské akvaristice a když už, nenarazíte u ní na žraloky. Ty spatříte jen ve specializovaných akváriích. Rovněž volně průchozí expozice makaků je v tuzemsku naprosto ojedinělá a v Olomouci s ní měli ze začátku problémy, protože makakové jim několikrát utekli. Velmi zajímavý je průchozí výběh s klokany, pštrosy a psouny prérijními. Pro chovatele exotických ptáků bude zajímavý volný chov snovačů v africkém pavilonu i zoborožci kousek od Lanového centra. Až bude opět obsazená voliéra „Bábovka“, bude určitě stát za to podívat se v ní na jeřáby a brodivé ptáky.

Občerstvení

V celém areálu je pět stánků s občerstvením. Největší je hned za hlavním vchodem a je u něj také nejvíc míst k sezení. Objednat se dá pizza a drobná jídla. Hlavní restaurace je přímo pod rozhlednou na nejvyšším místě v areálu zoo. Zde si můžete objednat i klasická jídla, sedí se buď přímo v budově restaurace nebo ve venkovních stanech, případně na terase, kde je i vchod na rozhlednu. Stánek s trdelníky a palačinkami najdete u Lanového centra na druhém konci zoo. U pavilonu netopýrů je stánek s ohřívanými pizzami. V době naší návštěvy bylo uzavřené občerstvení u velké voliéry s hadilovy písaři a vodními ptáky, ale půjde o další klasickou restauraci s větší nabídkou. Pokud se chcete najíst ještě před návštěvou zoo, hned vedle je restaurace Archa, ta má ale otevřeno až od 11:30. Na cestě mezi zastávkou MHD a zoo je pak celá řada stánků s občerstvením a cetkami.

Jak mají otevřeno

Na jaře a v létě, konkrétně od dubna do srpna, je Zoo Olomouc otevřena od 9 do 18 hodin. V březnu a v září pak zavírá své brány již v 17 hodin a od října do února v 16 hodin. Areál zoo je nutné opustit do dvou hodin od uzavření pokladen, tj. v sezóně do 20:00, mimo ni do 19:00, resp. 18:00 hod. Více informací na www.zoo-olomouc.cz.

Úvodní foto: Jan Potůček, Ararauna.cz

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..