Zbarvení je převážně zelené, kromě fialové korunky, která přechází do modré. U tohoto druhu existuje pohlavní dimorfismus, sameček má totiž narozdíl od samičky červený kostřec. Samička má spodní záda zelená, spodní krovky křídelní zelené a nemá červený příčný proužek na spodní straně letek. Oproti jiným charmozinům je menší, jeho velikost dosahuje pouhých 13 cm a hmotnost do 20 g. Vyskytuje se na Nové Guiney ve vyšších nadmořských výškách od 1 000 do 2 200 m n.m. Přestože nebyla stanovena velikost populace ve volné přírodě, charmozin Wilhelmínin se považuje za taxon, který není bezprostředně ohrožený vyhynutím.
Dříve jej nazývali charmozin červenohřbetý, jeho současné jméno pochází z roku 1874, kdy jej objevil a pojmenoval A. B. Meyer (název je odvozen od jména jeho manželky, která jej doprovázela na jeho badatelských cestách). Podle některých ornitologů se shlukuje do hejn o 100 až 200 jedincích a společně migrují za potravou na rozkvetlé stromy. Nezřídka je doprovází i další druhy loriů.
Chov v zajetí
I tento zástupce rodu Charmosyna zavítal v minulosti na evropský kontinent. V roce 1908 jej dovezl do Velké Británie Goodfelow. Krátce před příjezdem na britské ostrovy ale několik ptáků uhynulo. Poslední známý výskyt mezi evropskými chovateli je z přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého stletí. Jednalo se však o jedinou samičku, která se připletla do zásilky ostatních papoušků a skončila v Německu. V letech 1988 až 1995 ji choval Ruediger Neff. Do České republiky se charmozin Wilhemínin nikdy nedostal.
Dostupnost a cena
Prakticky nedostupný druh.
Výskyt v českých a moravských ZOO
Nechová jej žádná ze zoologických zahrad v České republice.
