Volné létání papoušků není vždy jen radost. Příběh ararauny, která doplatila na svoji smělost

UVNITŘ VIDEO – Rád bych se podělil o svoje zážitky a můj start s volným létáním papoušků. Loni na jaře jsem si pořídil aru araraunu, sedmi a půl měsíční samičku, která předtím strávila čtyři měsíce u jiné rodiny a byla vrácena Zdeňku Krňávkovi, protože se prý nehodila jako domácí mazlíček pro šestileté dítě. Samičku jsme si vzali s tím, že i poměrně dlouho po odstavu bude schopna absolvovat výcvik volného letu. Pojmenovali jsme ji Perla – podle hrdinky animovaného filmu Rio. Dopředu nám bylo řečeno, že jde o velmi vstřícného a přátelského papouška, což se potvrdilo a stalo se jí také osudným…

Perla jako příliš samostatná jednotka

První komplikace nastaly s nasazováním kšír. Perla se jich bála, utíkala před nimi pod stůl nebo pod postel. Nakonec jsme nasazování zvládli a tím mohl začít samotný výcvik volného letu, s nímž nám pomáhal Zdeněk Krňávek. Denně jsme si dlouze telefonovali, posílal jsem mu videa, která jsem natáčel, aby mi pomohl odhalit případné chyby. Už na kšírách a později na lanku se u Perly začala projevovat její samostatnost a svéhlavost. Přistávala na cizí lidi a v terénu nikdy nesedla na strom, ale vždy jen na zem. Každopádně výcvik jsme absolvovali a přišel čas sundat kšíry, aby se Perla poprvé prolétla na volno.

ROZHOVOR: Přemek John: Do volného letu se papoušci nesmí nutit, jinak se jim zprotiví

Perle se ale moc létat nechtělo. Zdeněk Krňávek mi tedy navrhl, abych jí pořídil parťáka. Šestitýdenního samečka ararauny Blua jsme si od něj přivezli loni v červenci, čtvrt roku po Perle. Okamžitě nastal maraton dokrmování stříkačkou šestkrát denně, do toho normální pracovní režim a snaha nezanedbávat Perlu ani rodinu. Byl to až nadlidský výkon. Blua jsem původně chtěl cvičit na volný let jako Perlu, ale protože jsem se obával stejných problémů jako u ní, poohlédl jsem se na internetu po informacích, zda se výcvikem volného letu papoušků u nás nezabývá ještě někdo jiný.

Rozdílný výcvik pro Blua

Většina videí na YouTube byla v angličtině, ale nakonec jsem přeci jenom narazil na Čecha, který má s létáním papoušků na volno také zkušenosti: Přemka Johna z Brna, který postupně naučil volně létat aratingu slunečního, papouška konžského a aru zelenokřídlého. Trénink Blua jsem upravil podle jeho metody a výsledek byl mnohem lepší než u Perly. Ta neměla nutnou fixaci na mne jako majitele, takže nadále sedala na cizí lidi, kteří ji zaujali. Nebála se zvířat, takže nalétávala a sedala k psům, divokým prasatům, srnkám a koňům. A co bylo nejhorší, zůstal jí zvyk sedat na zem, a to i ve chvíli, kdy byla daleko ode mne.

K TÉMATU: Na volné létání papoušků do Lipové přijelo i přes déšť 150 lidí. Představil se klub Nespoutaná křídla

Perla si prostě dělala, co chtěla, aniž by si uvědomovala riziko, které to sebou nese. Klidně mohla sednout na člověka, který by ji sebral a někde prodal, na zvíře, které by jí mohlo ublížit… V říjnu jsme Blua poprvé pustili z kšírů. Rád Perlu následoval, ale nikdy nesedl na zem, vždy se vrátil nebo sedl na strom. Letos 1. května jsme se vydali na společný let, který probíhal vždy tak, že ptáci byli na dohled a společné létání netrvalo déle než pět minut. Foukal vítr, na což byli papoušci zvyklí, ale když se ztratili z dohledu a nevrátili se ani po čtvrt hodině, začal jsem být nervózní.

První útěky a jak jsem je řešil

Po půl hodině mě částečně uklidnila Městská policie, která mi oznámila, že pokud hledám papouška, je zhruba 150 metrů ode mne v garáži rodinného domu, kde sedl na majitele tohoto domu. Na místo jsem dorazil téměř okamžitě a hned poznal Perlu, která pózovala fotoaparátům a přitom dojídala nabídnutý piškot. O Bluovi nálezce nic nevěděl, ale sameček seděl na stromě asi 20 metrů od garáže a vše sledoval z dvacetimetrové výšky. Jakmile jsem ho přivolal, vystřihl krásný slet z výšky a přistál mi na ruce. Majiteli domu jsem poděkoval, Perle nasadil kšíry a šli jsme domů.

ČTĚTE TAKÉ: Jak jsme s ochočenými araraunami při volném letu zachránili ztracenou samici eklekta

6. května se situace opakovala na jiném místě, pouze s tím rozdílem, že Perla uletěla sama a přistála na někom, kdo byl od nás vzdálen 700 metrů. Opět mi pomohla Městská policie. Rozhodnul jsem se, že situaci musím řešit, než se něco stane. Řešení se nabízelo hned několik: nechat Perlu na kšírech a Blue by létal na volno sám; nechávat Perlu doma a brát ven jen Blua; nechat to tak, jako to je a snažit se Perlu cvičit (už dva měsíce jsem zkoušel figuranty, na které by sedla a oni by ji vyplašili a psy, kteří ji pod dozorem zkoušeli děsit, všechno neúspěšně) nebo najít Perle nový domov, adekvátní její povaze – nejlépe do chovu…

Osudové setkání se psem

Z obav, co všechno by se jí mohlo stát, a také z lásky k ní, jsem se rozhodl pro poslední možnost. Na druhý den, když mi Perla po ránu řekla „Ahoooj“ na uvítanou, zviklala mě a přiklonil jsem se k možnosti, že ji budu zkoušet dál cvičit. Protože jsem měl ten den jít na noční, zvolil jsem pro volný let lokalitu, kterou papoušci dobře znají a je daleko od civilizace. Nevím, zda to byl osud, ale asi čtvrt hodiny poté, co jsem ary vyndal z auta, se Perla vydala na osamocený let, spatřila při něm dole na zemi osamnělého vlčáka a sedla blízko k němu. Pes byl rychlý a po 15 vteřinách bylo po všem. Budiž útěchou, že se Perla netrápila.

Naštěstí vztah Perly a Blua nebyl tak harmonický, Perla byla usurpátor, a tak Blue nesl její ztrátu lépe než naše rodina. Stále si kladu otázku, proč Perla byla tak lehkovážná. Dnes už vím, že koupě téměř osmiměsíčního papouška pro volný let je hazard, který je téměř stoprocentně odsuzen k nezdaru. Že kupovat papouška po někom, kdo ho koupil šestiletému dítěti a po čtyřech měsících se ho chce zbavit, je velký risk. Že nechat sedat papouška na jiné lidi než na jeho majitele, nebo na něj jiné lidi nechat sahat, je kontraproduktivní. Že odhazovat papouška při tréninku z ruky je stejné, jako když podkopnete židli někomu, kdo na ní sedí.

Už mi došlo, že trénink nekončí na rovné louce bez stromu tím, že papoušek zakrouží a přiletí ke mně. A že fackování a jiné fyzické tresty jsou při výcviku i chovu ochočených papoušků nemyslitelné a kontraproduktivní. Bohužel, Perle to už život nevrátí.