Jan Potůček 
UVNITŘ FOTOGALERIE – Chovatelek papoušků je u nás jako šafránu, a chovatelek, které by pravidelně jezdily na všechny „papouškářské“ semináře a kongresy, ještě méně. Dana Havelková z Opatovic nad Labem mezi ně patří. Papouškům se věnovala už jako dítě, inspirovala se od svého tatínka a v sedmi letech si na něm vyprosila vlastní „klec na starání“. Znovu se k chovatelství vrátila před deseti lety – jak říká, shodou náhod: dcery odrostly a už se o sebe dokáží postarat samy, a tak hledala, čemu by se mohla ve volných chvílích věnovat. V té době se k chovatelství chtěl vrátit i její tatínek, ale bohužel zemřel. „Tak jsem se do toho pustila místo něj,“ líčí chovatelka a se smíchem popisuje, jak do toho šla „po hlavě“.
„Klece jsem měla schované ještě od dětství a vyrazila jsem do Kolína na burzu. Tam jsem nakoupila směs agapornisů a kanárů. Teprve poté jsem zjistila, že místo agapornisů Fischerových, které jsem chtěla, byla polovina ptáků kříženci a u kanárů to bylo podobné,“ vzpomíná Dana Havelková. Zároveň si utrhla ostudu na diskusním fóru iFauna.cz, když v něm zveřejnila fotografii skupiny různých barevných forem kanárů a zeptala se, jak je má rozpárovat. „Hned jsem od dalších chovatelů dostala vynadáno, že takto by to tedy nešlo. Tak jsem dokoupila nové, rozpárovala je správně a postupně jsem se na těch agapornisech a kanárech znovu učila chovat ptáky.“
První úspěchy s agapornisy a poté s amazónky
U menších exotů Dana Havelková ale dlouho nezůstala. Nebavila ji představa, že by měla odchovávat kvanta agapornisů a jezdit s nimi na ptačí burzy nebo je dokonce dávat do výkupu. Mezitím si vyzkoušela i chov trochu složitějších agapornisů etiopských a šedohlavých, které se jí podařilo opakovaně odchovat. Od klecového chovu ale chtěla přejít k voliérám a po dohodě s manželem naplánovala tři voliéry o rozměrech 2 x 2 x 2 metry pro aratingy sluneční a amazónky černotemenné. Od amazónků se jí podařilo odchovat mláďata a pořídila si ještě jeden pár. „Když doma viděli, že mě to asi nepřestane bavit, postavili jsme současné voliéry. V té době se mi zadařilo v práci, tak jsem mohla zainvestovat do nového chovného zařízení, do kterého jsem si pořídila ary ararauny a kakadu bílé.“
K TÉMATU: Na návštěvě u Jiřího Stejskala, chovatele velkých i malých druhů arů z Pardubic
Dnes má Dana Havelková šest voliér a plánuje stavbu dalších tří. Současné chovné zařízení se skládá ze čtyř venkovních voliér o rozměrech 4 x 1 x 2 m, voliéry pro kakadu 5 x 2,5 x 2 m s malým prodloužením za roh, kam se může skrýt samice v případě agrese samce a voliéry pro ary ararauny 6 x 2 x 3 m. Vnitřní zálety pro menší druhy papoušků jsou velké 2 x 1 x 2 m, pro kakadu 2 x 1,5 x 2 m a pro ary 3 x 2 x 2 m. V menších voliérách chová Dana Havelková dva páry amazónků černotemenných, jeden pár amazónků bělobřichých a jeden pár aratingů slunečních. U všech venkovních výletů je přírodní travnaté dno. Krmné misky a vodu mají papoušci k dispozici výhradně ve vnitřních voliérách, stejně jako hnízdní budky, které amazónci a aratingové využívají i k spánku.
Čekání na první snůšku araraun
Zatímco menší druhy Daně Havelkové spolehlivě hnízdí, u velkých papoušků stále čeká na dosažení pohlavní dospělosti. Arům araraunám letos poprvé poskytla budku, ale papoušci ji zatím ignorují. Pro kakadu bílé má připravenu bytelnou budku se dvěma vletovými otvory, již dostanou příští rok. V obou případech jde o budky z velmi odolného materiálu – dubu – a zhotovil je královéhradecký chovatel arů Jaroslav Jelínek, který zároveň provozuje truhlářství. U menších papoušků používá Dana Havelková prkenné a kmenové budky, které jim plně vyhovují. Všichni papoušci – až na jeden pár amazónků černotemenných – odchovávají mláďata přirozeně. „Jedni amazónci mi ale začali zabíjet mláďata, tak jsem je musela začít odebírat k ručnímu odchovu,“ popisuje Dana Havelková.
ČTĚTE TAKÉ: Na návštěvě chovatelského zařízení Arasféra v Malhoticích u Hranic na Moravě
Agresi rodičů amazónků černotemenných si chovatelka nedokázal vysvětlit. Teorie o nemoci mláďat, která nemohla trávit a rodiče je proto zabili, vyvrátily výsledky rozboru krve. „Skončila jsem tedy u toho, že mláďata tomuto páru odebírám a jedna známá mi je dokrmuje, protože já na to nemám kvůli práci čas,“ říká Dana Havelková. Pokud by se ale v budoucnu zadařilo s odchovy kakadu bílých a arů araraun a byl by třeba ruční odchov, počítá s tím, že by se o ně postarala sama. „V zaměstnání bych se ale musela vzít dovolenou nebo neplacené volno,“ konstatuje. Dana Havelková pracuje jako obchodní zástupce, takže je poměrně často na cestách. Musela proto upravit denní režim u svých papoušků a mimo hnízdí sezónu je krmí jednou denně podvečer po návratu domů.
Krmivo? Manitoba a hodně zeleného
„Ráno papoušky pouze zkontroluji a odjíždím do práce, ale během hnízdní sezóny je samozřejmě krmím hned po ránu,“ ujišťuje chovatelka. Noc tráví všichni papoušci zavření v zázemí, ráno je Dana Havelková vypouští do venkovních voliér, kde jsou až do setmění. „Amazónci a aratingové se večer sami vrátí dovnitř, protože nocují v budkách. Kakadu a arové mě občas zlobí, protože se jim dovnitř moc nechce. Ararauny už několikrát nocovaly venku,“ popisuje chovatelka. Zavírání velkých papoušků je trochu „drezúra“, protože zavírání průletových oken má Dana Havelková zvenku a musí vždy vyběhnout ze zázemí a oběhnout venkovné voliéry. „Arům dám uvnitř ořechy a pak to musím stihnout. Kakadu ale většinou vylétnou za mnou ven a křičí. Je to takový náš každodenní rituál,“ směje se chovatelka.
NAPSALI JSME: Na návštěvě u Víta Kučerňáka, chovatele vzácných papoušků, veterináře a pořadatele výstav v Hrotovicích
Všichni papoušci Dany Havelkové dostávají směs zrnin od Manitoby. Amazónci, aratingové a kakadu odlehčenou směs Light, arové speciální směs pro ary. Chovatelka jim občas do zrní přijímá trochu granulí. Jinak mají k dispozici nakrájené ovoce a zeleninu a přes den dostávají i různé zelené krmení. Dana Havelková si na zahradě pravidelně seje kukuřici, kterou podává pouze přes sezónu a nezamrazuje ji. Stejně postupuje i u bobulovin. Vysadila si keříky arónie, aby měla dostatek těchto „černých jeřabin“ po celou dobu, kdy jsou zralé a ke konzumaci. Samozřejmostí je i dostatek čerstvých větví na okus. Všichni papoušci také rádi slézají na travnaté dno voliéry a okusují různé traviny. V hnízdní sezóně pak denně dostávají máčenou a klíčenou směs a také vaječnou směs.
Plány s novými voliérami: arakangy, inky a „vějířáci“
„Mimo sezónu dávám máčené a klíčené tak jednou týdně a vaječnou směs dvakrát až třikrát do měsíce,“ popisuje Dana Havelková. Do vaječné směsi přidává kromě natvrdo uvařeného vajíčka a nastrouhané mrkve také nastrouhanou brokolici a strouhanku. „Zkoušela jsem i průmyslové směsi, ale papoušci je moc nebrali,“ vysvětluje. Z vitamínů a minerálů chovatelka občas dává Promotor, Viskozin a Calcilux. V zimním období Dana Havelková v zázemí přitápí na 12 stupňů, ale papoušky i v zimě pouští do venkovních voliér. Záleží však na počasí a venkovní teplotě, která nesmí klesnout pod pět stupňů. Zejména amazónci jsou totiž na chlad hákliví. Naopak ararauny nebo kakadu bílí by snesli i nižší teploty.
DALŠÍ REPORTÁŽ: Na návštěvě u Petra Střechy, specialisty na papoušky modrobřiché a karibské amazoňany
Šest voliér nemá být zdaleka konečné číslo. Chovatelka plánuje již na příští rok stavbu dalších tří delších, šestimetrových voliér. Jaké papoušky do nich plánuje? „Ary arakangy, kakadu inka a jedna voliéra bude proletová pro mláďata. Chtěla bych i další papoušky, ale takto to asi bude stačit,“ míní. Kdyby se uvolnila některá z voliér pro amazónky nebo aratingy, zvažuje Dana Havelková ještě amazoňany vějířové. „Je jich u nás ale málo, skoro se neobjevují v inzerci, pouze na zahraničních webech. Asi to bude chtít rozhodit sítě přes známé,“ plánuje. Chovu papoušků by se Dana Havelková chtěla v budoucnu věnovat na plný úvazek, takže to možná nebude poslední rozšiřování jejího chovu. Držíme palce, aby se s novými papoušky dařilo jako s těmi současnými.
Úvodní foto: Jan Potůček, Ararauna.cz
Příští týden přinese Ararauna.cz rozhovor s Danou Havelkovou o jejím chovu a plánech do budoucna.
