Jan Potůček 
UVNITŘ VIDEO – Zdecimované populace papoušků v jejich přirozeném prostředí by mohli zachránit ptáci stejného druhu, kteří žijí v nepůvodních lokalitách jako ptáci vypuštění z umělých chovů, kteří vytvořili umělé populace coby invazní druhy. Navrhují to ekologové Luke Gibson z Hongkongské univerzity a Ding Li Yong z australské národní univerzity v Canberře, jejichž studii zveřejnil vědecký online magazín Frontiers in Ecology and the Environment. Autoři v dokumentu vyslovují přesvědčení, že původní populace kriticky ohrožených papoušků lze posílit ptáky odchycenými z míst, kde se vyskytují jako nepůvodní druhy a daří se jim tam. Jako příklad uvádí kakadua žlutolícího, druhého nejvzácnějšího zástupce kakaduů.
Tento papoušek se přirozeně vyskytuje na indonéských ostrovech Sulawesi a Malé Sundy. Jde o populární druh, který je často chovaný v domácnostech jako mazlíček. Intenzivní pytláctví ale vedlo k tomu, že v jeho domovině žije už jen méně než sedm tisíc jedinců a v Červené knize ohrožených živočichů IUCN získal status kriticky ohroženého druhu. Dostal se také do první přílohy úmluvy CITES o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy zvířat a planě rostoucích rostlin. Každý kakadu žlutolící chovaný v zajetí tak musí být v zemích, které se připojily k CITES, povinně registrovaný a označený nesejmutelným kroužkem nebo mikročipem. Existují však lokality, kde je kakaduů žlutolících paradoxně až moc. Přitom se tam nikdy přirozeně nevyskytovali.
Hongkong: útočiště kakaduů žlutolících
Jednou takovou lokalitou je Hongkong. Kakaduové žlutolící se tam dostávali z Indonésie jako domácí mazlíčci a několik jich svým novým majitelům odlétlo nebo byli záměrně vypuštěni. V městských parcích si tito ptáci založili vlastní populaci čítající několik set jedinců. S původními druhy ptáků soupeří o hnízdní dutiny a jsou považováni za invazní druh. Vědci se tedy ptají, zda by nebylo vhodní zabít dvě mouchy jednou ranou: kdyby městská rada v Hongkongu odsouhlasila výjimku ze zákazu odchytu divokých ptáků, která by se vztahovala výhradně na kakaduy žlutolící, bylo by možné tyto ptáky vyvážet zpátky do Indonésie a vyřešit tím dva problémy současně: potíž s novým invazním druhem a rapidně klesající počty kakaduů žlutolících v jejich domovině.
K TÉMATU: Kriticky ohrožení kakadu žlutolící mají záložní populaci v Hongkongu. Hnízdí mezi mrakodrapy
Stejný přístup by podle vědců mohl fungovat i u jiných zvířat a nemusí jít nutně o invazní druhy, ale například o domestikovaná zvířata nebo ta, co byla rozšířena mimo svůj původní areál výskytu kvůli sportovnímu lovu. Gibson a Yong identifikovali celkem 49 druhů ptáků, savců a plazů, které by mohly těžit z této strategie. Jde například o jelena sambara luzonského, který je vzácný ve své původní domovině na Filipínách, ale přemnožil se na Guamu a Marianě, kde byl vysazen uměle. Nebo také o asijskou divokou krávu banteng, která je ohrožená, ale v Austrálii se uměle vysazené populaci nebývale daří. Krajty barmské zase v jejich původních stanovištích v Asii téměř vyhubili kvůli tomu, že se jejich kůže používá v tradiční medicíně, zatímco na Floridě v USA se přemnožili díky tomu, že loví lišky a králíky.
Vědci varují před zavlečením nemocí
„Invazní druhy jsou obvykle považovány za problematické,“ říká Gibson. „V těchto případech je ale považujeme za příležitost, jak pomoci zastavit pokles populací v jejich původním prostředí.“ Podle Philipa Seddona, biologa z univerzity v Otagu na Novém Zélandu, tato myšlenka stojí za bližší prozkoumání. „Není ale pravděpodobné, že by vyřešila otázku invazních nebo ohrožených druhů a zároveň přináší určité riziko,“ varoval. Vědci také upozorňují na potřebu legislativních změn, které by měl legalizovat odchyt papoušků z míst, kde se nikdy předtím přirozeně nevyskytovali. Týká se to i jiných exotických ptáků, například loskutáků posvátných, jejichž populace v Indonésii dramaticky klesají, zatímco například nepůvodní populace v Singapuru je považována za škodlivou a nebezpečnou pro původní druhy zpěvných ptáků, které vytlačuje.
ČTĚTE TAKÉ: Indonéská populace kakadu žlutolících povážlivě klesá, čítá už jen 3 500 papoušků
Před jakýmkoli přemisťováním invazních druhů do míst jejich původního výskytu je ale třeba podle vědců provést pečlivá veterinární vyšetření, aby nedošlo k zavlečení nebezpečných chorob, které by naopak původní populace ještě víc ohrozily. Důležité je také zajistit, aby v původní domovině nedocházelo k ničení stanovišť a habitatu, jinak bude přemisťování jedinců postrádat logiku. Pro některé druhy bude dokonce lepší nadějí na přežití fakt, že se uchytily v jiném bezpečném útočišti, které si nalezli kdekoli jinde na naší planetě, uzavírají autoři studie.
Úvodní foto: cywong / hkbws.org.hk
