Jan Potůček 
Více než dvacítku zachovalých mumií papoušků objevili archeologové při vykopávkách na starověkém hřbitově v chilské poušti Atacama. Díky dobrému stavu a také pomocí analýz DNA zjistili, že jde o šest druhů jihoamerických papoušků, které někdejší obyvatelé dnešního Chile dovezli do Atacamy asi před 900 lety, tedy ještě před vzestupem bájné říše Inků. Zajímavé je, že žádný z mumifikovaných papoušků se v okolí vyprahlé pouště Atacama přirozeně nevyskytoval a jejich nejbližší populace žijí 500 kilometrů severněji za hřebeny And v amazonských pralesech. Mezi identifikovanými druhy byli arové arakangy, arové ararauny, amazoňané modročelí, amazoňané pomoučení, amazoňané žlutohlaví a aratingové škraboškoví.
Vědci věří, že díky nálezům mumifikovaných papoušků odhalili sofistikovaný starověký obchod s exotickými ptáky, kteří byli na celém kontinentu velmi ceněni kvůli jejich pestrobarevnému peří. V článku zveřejněném v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences popisují, že podle jejich představ fungoval v letech 1100 a 1450 čilý obchodní ruch mezi dnešní Atacamou a amazonskými kmeny. Vzácný náklad obchodníci převáželi složitými cestami deštným pralesem a poté skalnatými stezkami And na lamách. „Jedna cesta pravděpodobně trvala několik týdnů, ne-li měsíců,“ míní José Capriles, hlavní autor studie. „Od obchodníků to vyžadovalo poměrně dost znalostí: od technik, jak chytit papoušky v pralese, přes to, jak je v zajetí udržet naživu a v pořádku je přepravit přes velehory.“
Nejstarší papouščí mumii je 2 000 let. Nalezli ji v Mexiku a patří arovi vojenskému
Smutný život na kukuřičných plackách
Náročné cesty se obchodníkům vyplácely: peří exotických papoušků znamenalo v předkolumbovské éře amerických kontinentů moc a bohatství. Mocní lidé si jím zdobili čelenky a peří mělo dokonce i duchovní význam. Papoušci byli tehdejší společností natolik cenění, že se je jejich majitelé snažili udržet co nejdéle naživu a získat z nich co nejvíc peří, a dokonce některé z nich po smrti mumifikovali. „Na místě s tak omezenými zdroji, jako je poušť Atacama, kde bylo i minimum různých barev, bylo papouščí peří neuvěřitelně důležité,“ vysvětlují vědci. „Byl to kulturní, sociální a rituální fenomén.“ Bohužel, papoušci se v zajetí nedočkali příliš dobré péče. Důležité bylo především jejich peří, takže jakmile jim vyrostla nová brka, majitelé exotů je vytrhali. Papoušci v podstatě fungovali jako „továrna na peří“.
Papoušci také nutričně strádali. Obyvatelé dnešního Chile samozřejmě neměli před 900 lety ponětí o tom, čím se mohou amazonští papoušci živit, takže jim poskytovali stejnou potravu jako sobě: kukuřičnou kaši a placky, přičemž kukuřice byla bohatá na dusík, protože ji při pěstování hnojili guánem – trusem mořských ptáků. Většina nalezených koster papoušků byla mumifikována mezi pádem říše Tiwanaku a vzestupem nové říše Inků. Podle dřívějších výzkumů se obchodní stezky z amazonských pralesů přes vrcholky And až do pouště Atacama neměnily po staletí, ani když se region politicky rozdělil mezi menší mocnosti, které spolu soupeřily o území. Mnoho papoušků bylo mumifikováno s otevřeným zobákem a vypláznutým jazykem, nebo s roztaženými křídly.
Vědci v Novém Mexiku objevili tisíc let staré kosterní pozůstatky ochočených arů arakang
Úvodní foto: Calogero Santoro, Universidad de Tarapacá a José Capriles, Penn State
