Jan Potůček 
Chováte-li papoušky ve venkovních voliérách, byť třeba s uzavíratelným a vytápěným zázemím, určitě mi dáte za pravdu, že letošní jaro startu chovné sezóny moc nesvědčí. Už v únoru se sem tam zadařil den, kdy svítilo sluníčko a venkovní teploty lákaly ptáky k celodennímu pobytu ve venkovních výletech, aby den na to přišly sněhové přeháňky a teploty se držely pod bodem mrazu. Rozmary počasí s velkými výkyvy teplot pokračovaly i v březnu a duben se letos opravdu drží rčení o aprílovém počasí. Papoušci se sotva dostanou do toku a už je najednou zase zima. Pokud jim k tomu chovatel začne podstrkovat „startovače“ hnízdění, jako je klíčené zrní, vaječná směs, vysoce energetické granule a různé vitamínové doplňky, ptáci najednou nevědí, co se sebou.
Příliš mnoho změn, příliš mnoho agrese
Možná to je náhoda, ale právě v letošním roce jsem ve svém okolí zaznamenal poměrně dost chovatelů, kteří se potýkají s dříve ne tolik častou agresivitou samců vůči samicím, jež nezřídka končí krvavým zraněním. Vlastní zkušenost s prokousnutými zobáky u arů horských a zelených jsem popsal už v dřívějším článku a nejde zdaleka o jediný případ svého druhu u arů. Přitom agresivitou samců vůči samicím byli dosud proslulí spíše bílí kakaduové. Neustálé střídání teplých a studených dní se slunečným a poté zase zamračeným a deštivým či sněhovým počasím mě letos donutilo ke kroku, který jsem v minulosti rozhodně nedělal: při příchodu jedné opravdu hodně studené fronty jsem přestal papoušky úplně vypouštět do venkovních voliér, i když v zimě tak činím pravidelně i za mrazů (byť jen na chvíli odpoledne).
Zkrátka už jsem chtěl udělat přítrž té neustálé houpačce teplot a zmatenosti papoušků, kteří nevědí, zda opravdu nastává jaro, nebo znovu přichází zima. Chovatelé, kteří mají ptáky celoročně ve vnitřních voliérách nebo prostě doma ve sklepě, na půdě či v nějakém ptačím pokoji, tohle řešit nemusí. Mají u nich konstantní teplotu, mohou regulovat vlhkost, úroveň světla i další vnější vlivy. Ne že bych tedy patřil mezi fandy chování papoušků ve sklepech – chraň bůh! Jen jsem si vzpomněl na některé komentáře k Rákosovu pavilonu v pražské zoo, podle kterých papouškům nemůže takové prostředí svědčit, protože jsou neustále uzavření uvnitř, byť jim zoo může otevřít střešní okna, aby na ně svítilo slunce a mohlo pršet. Jenže právě v tomhle pavilonu zoo nemusí řešit rozmary jarního počasí, teplotu i osvětlení mají papoušci pořád stejné, případně se jim může „přisvítit“.
Poručíme větru, dešti?
A další příklad: katarská záchranná stanice Al Wabra svého času zachránila aru škraboškového před úplným vyhynutím a podařilo se jí to v umělém prostředí uprostřed nehostinné pouště se smrtelně vysokými teplotami a absencí vody. Jenže chovné zařízení bylo naprosto špičkové, klimatizované, s umělým zavlažováním, přísunem čerstvé zeleně a všeho potřebného, takže ptáci měli konstantní prostředí bez jakýchkoli výkyvů. Můžeme něco takového zajistit našim papouškům ve voliérách na zahradě? Rozhodně ne. Prostě jim nemůžeme zajistit počasí jako v jejich domovině, rozhodně pak ne tropickým a subtropickým druhům. A i když jde o ptáky chované již po několik generací v zajetí, zkrátka nejsou uzpůsobeni životu v mírném podnebném pásu se všemi těmi rozmary počasí.
Asi by tedy pomohlo, kdybychom papouškům vybudovali velké vnitřní voliéry s možností regulace teploty, vlhkosti, se sprchami, prostě pokud chováte ary, postavili byste jim takovou malou uzavřenou Amazonii. Jenže to si může dovolit jen málokdo. Pro nás běžné chovatele zůstává jedinou možností pečlivě rozhodovat, jak zkombinovat správné načasování změny krmení, abychom ptáky nedostávali do toku v době, kdy počasí směřuje od krásného jara zpátky k zimním plískanicím, a vypouštění opeřenců do venkovních voliér, aby je změny teplot „nerozhodily“ z rytmu. Bohužel je to i díky postupujícím klimatickým změnám čím dál tím náročnější a asi se to odrazí na menších odchovech. Osvědčené postupy bude třeba různě vylepšovat a měnit, zkrátka nebude platit to, co platilo dosud. Ale i tak mi přijde, že jsou papoušci v těch venkovních voliérách tak nějak šťastnější.
[poll id=“106″]
Úvodní foto: Jan Potůček, Ararauna.cz
