Jan Potůček 
UVNITŘ FOTO A VIDEO – Žádný chovatel si nepořizuje papoušky s tím, že mu nějací určitě uhynou. Ale stává se to a důvody mohou být různé. Naprostá většina chovatelů uhynulého ptáka obvykle hodí do popelnice nebo zakope do země, aniž by se pídili po tom, co bylo důvodem úhynu (pokud to tedy není naprosto zjevné jako při útoku kuny nebo zlomení vazu při nárazu na pletivo). Zadělávají si tak na potenciální problém, protože uhynulý papoušek mohl trpět některou z infekčních chorob, které se lehce přenáší na další ptáky. Pokud pak dopáruje zbylého lichého jedince, může nový pár odsoudit k dřívější nebo pozdější smrti, protože původní partner už může být nakažený, aniž by se u něj zatím projevily symptomy onemocnění.
Pitva je také důležitá pro vyvrácení podezření na závažné infekční choroby. Koncem loňského roku jsem řešil zdravotní problémy u samce ary horského. Šlo o ptáka, kterému bylo 24 let a už při jeho dovozu mi z krevních testů vycházelo, že má nějaké problémy s játry. Ara byl ale vitální a navenek se tyto potíže nijak neprojevovaly. Rok poté, co jsem si ho dovezl, odchoval se samicí jedno mládě až na bidlo. Jenže ke konci loňského roku se začal jeho zdravotní stav horšit. Už na jaře začal být agresivnější na samici a na podzim, jakmile se trochu zhoršilo počasí, jsem ho jednoho večera při krmení přistihl na bidle vnitřní voliéry, jak těžce dýchá a sípe. Okamžitě jsem zburcoval veterinářku Veroniku Plhákovou a na druhý den jsme provedli vyšetření a nasadili antibiotika.
Rychlý konec samce ary horského. První viditelné problémy nastaly 26. října 2021:
Snaha o léčbu, přesun do karantény a rychlý konec
Nutno říct, že v té době se už samec hodně zdržoval u krmného pultu a neustále žral. Málokdy v noci zalezl do budky za samicí a nocoval na bidle. Když jsme ho po prvním vyšetření vraceli do voliéry, zavrávoral na bidle tak, že se musel přidržet křídlem, aby nespadl na zem. Dva týdny podávání antibiotik mu pomohly, ale pak znovu přišel problém se špatným dýcháním a samec posedával načepýřený na bidle a mžoural očima. Následovalo další akutní vyšetření, i rentgen. Ten nám prozradil, že ara má zvětšený předžaludek. Také se ukázalo, že nedokáže strávit potravu, takže se maximálně vyhublý a vystupuje mu hrudní kost. Veterinářka ho nakrmila kaší ze sondy a ponechali jsme ho v karanténní kleci v samostatné místnosti mého rodinného domu. Raději jsem k němu dal i samici.
Samcův zdravotní stav se dále zhoršoval, i přes podávání různých léků. Ze zoufalství jsem přikročil k dokrmování kaší ze stříkačky, ale nebyl schopen potravu ani pozřít. Jednoho dne jsem se vrátil domů z práce a samec seděl v kleci na zemi načepýřený a pospával. Hned jsem ho odchytil a zděsil jsem se, jak je lehký a hubený. Krmení kaší opět nevyšlo, nic nepřijal. Vrátil jsem ho zpátky do klece a sledoval, jak se z posledních sil snaží vylézt po pletivu nahoru, ale nešlo mu to. Po chvíli byl zase na dně klece a pak už jen pár záškubů a konec. Nejhorší zážitek, co může potkat chovatele. Ale bylo potřeba jednat: zvětšený předžaludek a nemožnost trávení potravy naznačovaly dilataci žláznatého žaludku a nákazu bornavirem. Při poslední prohlídce samce jsem nechal odebrat krev a už tehdy jsem ji nechal poslat do laboratoře v Německu otestovat na bornaviry.
Pitva vyloučila dilataci, krevní testy zase bornaviry
Uhynulého samce jsem zamotal do igelitového pytle a dal do lednice. Samice zůstala v karanténní kleci, protože – ač vypadala zcela zdravě – nešlo vyloučit variantu, že je nakažená. Pokud tedy důvodem úhynu samce byly bornaviry a dilatace žláznatého žaludku. Objednal jsem si tedy u Veroniky Milerské pitvu, která to měla osvětlit. Mezitím z Německa dorazily výsledky, test na bornaviry byl negativní. Samice mohla putovat zpět do voliéry a samec na pitvu… Při té se ukázalo, že zvětšený předžaludek nebyl jeho jediným zdravotním problémem. Potvrdil se problém s játry a také těžká ateroskleróza, což nemusí být u čtyřiadvacetiletého ptáka nic neobvyklého. Verdikt? Nebyla to dilatace, ale problém s játry a aterosklerózou, k nimž se přidala sekundární infekce a došlo k celkové sepsi organismu.
Mohl jsem si oddechnout a začít hledat nového, v pořadí již třetího samce (první mi ulétl v létě 2018). Kdybych uhynulého druhého samce vyhodil do popelnice, nemohl bych si být jistý zdravím samice ani tím, že nakazí další ptáky ve voliérách. A také tím, že jejich jediné mládě z roku 2020 není nositelem bornaviru, což mě taky dost tížilo. Běžně si totiž všechny ptáky testuji pouze na PBFD, AVP a chlamydie. Na druhou stranu, přítomnost bornavirů ještě nemusí znamenat, že papoušek skončí s dilatací žláznatého žaludku. Jak před časem v rozhovoru pro Araraunu uvedla pražská veterinářka Ľubica Nečasová, předpokládá se, že bornavirem je nakaženo asi 30 % všech papoušků chovaných v zajetí, ale jen u některých pak propukne smrtelná nemoc. Ale u všech papoušků s dilatací žaludku se potvrdila přítomnost bornavirů.
Na co je dobré otestovat nového papouška, než ho zařadíte do chovu?
Úvodní foto: Jan Potůček, Ararauna.cz
