Aratinga zelenokřídlý (Psittacara chloropterus)

Středně velký „zelený“ aratinga, oproti nejbližším příbuzným vzácnější. Celkově je zbarven zeleně, na spodní části těla bledší až žlutavý. Hlava, temeno, krk, příuší i líce barevné stejně jako zbytek těla, ohbí křídla, jeho okraj a konce letek jsou červené, občas mívá i několik červených per na hlavě. Zobák je rohový, okolí oka lysé a bělavé, oko žluté, běhák hnědý. Dorůstá délky 32 a hmotnosti do 150 g.

Ve volné přírodě obývá výhradě ostrovy Haiti a Portoriko. Původně existovaly dva poddruhy, aratinga zelenokřídlý dominikánský (Psittacara chloropterus chloropterus) a aratinga zelenokřídlý monský (Psittacara chloropterus maugei). Druhý jmenovaný obýval pouze ostrov Mona, ale od druhé poloviny 19. století je vyhynulý. Ani nomimální forma není nijak častá, BirdLife International odhaduje divokou populaci na dva a půl až 10 tisíc exemplářů. Přesto není zařazen na seznam druhů mezinárodní úmluvy CITES, pro které platí povinná registrace.

Chov v zajetí

Sporadicky až vzácně chovaný druh aratingy, u tuzemských chovatelů se vyskytuje jen zřídka. Na chov je náročný podobně jako ostatní aratingové, ptáci jsou poměrně dost hlasití a nároční na pravidelný přísun čerstvých větví na okus. Měl by mít k dispozici prostornější voliéru.

V České republice jej poprvé odchoval Luděk Hovorka v roce 1997. Nyní jej vlastní a odchovává i několik dalších chovatelů, ale rozhodně není běžný jako některé jiné méně známé druhy aratingů.

Dostupnost a cena

Méně častý papoušek k českých chovech, přesto je sporadicky nabízen v chovatelské inzerci na českých webech. V roce 2011 se cena za mladého jedince pohybovala okolo 13 tisíc korun. Pohlavně dospělí jedinci a harmonizující páry jsou dražší.

Výskyt v českých a moravských ZOO

Žádná tuzemská zoologická zahrada je nechová.