Častější příbuzný mady zeleného, který je ve své domovině zcela běžným druhem. Zbarven je převážně zeleně, především na zádech a křídlech. Spodní část těla je světlejší až žlutavá. Temeno, záhlaví, týl, ale i prsa a břicho jsou modré. Ocas má prodloužené vlajkové zakončení s černou barvou a modrým odstínem (vlajkové zakončení je charakteristické pro všechny mady rodu Prioniturus). Zobák má bledě modrošedý, na špičce bílý. Oko je šedohnědé, běhák modravě šedý. Dorůstá délky 27 cm a hmotnosti do 200 g.
Ve volné přírodě obývá Filipínské ostrovy, ostrov Jolo a souostroví Sulu. Existuje pět poddruhů: mada žlutozelený vlajkový (Prioniturus discurus discurus), mada žlutozelený luzonský (Prioniturus discurus whiteheadi), mada žlutozelený tablaský (Prioniturus discurus nesophilus), mada žlutozelený mindorský (Prioniturus discurus mindorensis) a mada žlutozelený palawský (Prioniturus discurus platenae). Vzhledem ke své hojnosti není zařazen mezi ohrožené druhy.
Chov v zajetí
Vzácně chovaný druh, v zajetí se téměř nevyskytuje. V minulosti byl několikrát dovezen do Evropy, mnoho ptáků ale brzy uhynulo, nezvládli aklimatizaci. Přeživší madové žlutozelení byli dlouhou dobu ostražití a bázliví, náchylní na stres. Při dovozu tohoto druhu se doporučuje udržovat vyšší teplotu v chovatelském zařízení, okolo 22 stupňů.
Dostupnost a cena
Prakticky nedostupný druh, u něhož se ani nedá odhadnout jeho cena. Není jasné, zda jej v České republice někdo chová.
Výskyt v českých a moravských ZOO
Žádná tuzemská zoologická zahrada je nechová.
