Nejméně známý zástupce papouščího rodu Geoffroyus, jehož tři druhy patří obecně mezi velmi vzácně chované exoty. Samec je celý zelený, na spodní straně těla bledě zelený a žlutější. Čelo a hrdlo má žlutavě zelené, límec kolem krku šedavě modrý, střední krovky křídelní bronzově hnědé, vnitřní úzké lemování letek bledě žluté, výrazné zejména na letkách loketních, velké krovky křídelní žlutavě zelené, spodní krovky křídelní tmavě modré. Ocas je zelený, zespodu špinavě žlutý, zobák šedočerný, oko krémově bílé, běhák olivově šedý. Samice má temeno a záhlaví s modrým odstínem a nemá šedavě modrý límec kolem krku.
Dorůstá délky 24 cm a hmotnosti do 130 g. Ve volné přírodě se vyskytuje výhradně v horských oblastech Nové Guineje do nadmořské výšky 2 300 metrů. Je považován za běžného, o jeho životě se toho ale příliš mnoho neví. Kvůli nenápadnému zbarvení a poměrně velké plachosti se dá jen velmi těžko sledovat. Existují dva poddruhy: papoušek zelenohlavý vogelkopský (Geoffroyus simplex simplex) a papoušek zelenohlavý horský (Geoffroyus simplex buergersi). Druhý jmenovaný je o něco větší a samci mívají límec okolo krku méně jasný a více fialový než nominátní forma.
Chov v zajetí
Není jasné, zda se tento papoušek vůbec kdy dostal do zajetí a zda tam přežil déle než několik dní. Podobně jako další dva zástupci stejného rodu je potravním specialistou, rád požírá nezralé banány a další ovoce. Měkká složka potravy a nektar by měly tvořit víc než polovinu denní krmné dávky. Papoušek zelenohlavý je velmi plachý a snadno podléhá stresu. Pokud není krmen tekutou potravou, velmi brzy po dovozu hyne už v karanténě.
Papoušek zelenohlavý dosud nebyl nikdy dovezen do České republiky, jako se to podařilo u jeho příbuzného papouška žlutohlavého. Ale ani zástupci tohoto druhu v tuzemsku dlouho nevydrželi při životě, uhynuli během karantény kvůli špatně zvolenému krmivu.
Dostupnost a cena
Prakticky nedostupný druh.
Výskyt v českých a moravských ZOO
Žádná tuzemská zoologická zahrada je nechová.
