Zbytečné a malicherné půtky exotářských časopisů

KOMENTÁŘ – Pozorní čtenáři dvou nejznámějších českých časopisů pro chovatele exotického ptactva si toho jistě všimli. Tedy alespoň ti, co čtou úvodníky, což není zrovna nejoblíbenější žánr. Nejprve se šéfredaktorka dvouměsíčníku Papoušci Alena Doležalová pustila do konkurence kvůli porušování autorských práv při přebírání článků ze zahraničních zdrojů a krátce na to se šéfredaktor měsíčníku Nová Exota Jan Sojka obul rovněž do konkurence kvůli tomu, že ignoruje akce českých a slovenských chovatelů a píše hlavně o zahraničních chovatelích.

On je špatný. Ale kdo?

Jedno mají ty úvodníky společné: ani jeden se při kritice nezmiňuje o konkrétním titulu, ale z jejich kontextu je jasné, koho mají na mysli. Otevřeně se to ale napsat bojí, protože potom by už šlo o otevřenou válku. Popravdě řečeno, čtenáře nějaké vzájemné půtky mezi konkurenčními časopisy nezajímají. Chovatelů papoušků a dalších exotických ptáků je v České republice sice dost, ale pořád to je docela omezené množství oproti publiku jiných, všeobecněji zaměřených časopisů. Pokud berou svůj koníček vážně, obvykle odebírají oba časopisy, nebo i Faunu, Chovatele a další tituly.

Časopisy Papoušci a Nová Exota jsou ale tak specificky zaměřené, že si logicky musí lézt do zelí nejen obsahově, ale hlavně inzertně. A protože jsou na trhu jenom dva, logicky se každý z nich snaží získat na svoji stranu větší počet chovatelů, a tím pádem větší zásah inzerentů a větší šanci vydělat na reklamě více peněz. I to je docela normální tržní chování, prostě konkurenční boj. Jenže čtenáři by do toho boje neměli být zatahováni. Jakákoli kritika má být věcná, jasná a adresná. Pokud někdo porušuje pravidla hry tak zásadním způsobem, že je třeba se o tom zmiňovat v úvodníku, čtenář by neměl tápat, co tím měl autor na mysli.

Jak na autorská práva

Porušování autorských práv při přejímání zahraničních článků je obrovský problém, který se u nás neřeší nejen v chovatelských titulech, ale v médiích obecně. Na druhou stranu, existují určitá nepsaná pravidla, za jakých je možné cizí text interpretovat a doplnit ho o vlastní informace, aniž by byl považován za plagiát. Jsou poměrně jednoduchá: nesmí jít o doslovný překlad, musí být uveden původní zdroj informace, text by neměl tvořit pouze přebíraný obsah, byť „převyprávěný“, ale značná část by měla být původní. Na internetu je navíc běžným pravidlem, že se na původní zdroj informace odkazuje aktivním prolinkem.

U tištěných titulů je to samozřejmě složitější, protože se tam žádný aktivní prolink dát nedá, ale citace původního zdroje by chybět neměla. A určitě by se neměly přebírat cizí fotografie bez souhlasu autora, pokud tedy nejde o otevřený zdroj jako je Wikipedia a různé volné fotobanky a wallpapery, ale i v takovém případě se musí doplnit fotokredit s oním původním zdrojem, odkud fotka pochází. Tohle jsou obecná pravidla, která platí pro klasické noviny a časopisy a není důvod, proč by neměla platit i pro chovatelské měsíčníky nebo weby (server Ararauna.cz je striktně dodržuje od svého vzniku).

Elitářský spor

Onen nevyřčený spor a nenávist mezi časopisy Papoušci a Nová Exota vnímám tak trochu i jak elitářský souboj. Nová Exota se hodně angažuje v klubovém životě, její vydavatel opravdu objíždí výstavy a další akce, je hodně v terénu. Časopis Papoušci zase hodně sází na zahraniční zkušenosti, jeho šéfredaktorka udržuje čilé kontakty s kapacitami oboru z celého světa. V ideálním případě, kdyby se tyhle dvě redakce sešly pod jednou střechou a vydavatelem, by z nich byl ideální časopis, v němž by nic nechybělo. Jenže ideály bývají, jak známo, nedostižné.

V médiích se pohybuji už pěknou řádku let a taky mě často štve, když konkurence (a teď mám na mysli úplně jinak zaměřené tituly, nechovatelské) nepostupuje fér. Nikdy mě ale nenapadlo na ni ukázat a žalovat svým čtenářům. Přišlo by mi to slabošské. Vždycky si říkám, že čtenář snad není tak hloupý, aby nerozeznal kvalitní práci od lajdácké, psaní na efekt od toho, co opravdu přináší zajímavý obsah. Zatím se mi to vždycky potvrdilo. Spíš než upozorňovat na chyby konkurence je třeba vylepšovat vlastní produkt, aby bylo vidět, že oproti tomu konkurenčnímu je mnohem lepší.

No a v ideálním případě by se takoví konkurenti přetahovali o čtenáře stále kvalitnějším obsahem svých titulů, nikoli stěžováním v úvodnících. Ale to jsem zase u ideálů…

Úvodní foto: Jan Potůček, Ararauna.cz

[poll id=“63″]