Jaká byla druhá sezóna volného létání šumperských araraun?

Ara araraunaUVNITŘ VIDEA – Vrcholící podzim uzavírá už druhou sezónu volného létání s papoušky, které praktikujeme od loňského jara, a tak nezbývá, než se za ní ohlédnout a v kostce se podělit o chvíle, které letošní rok provázel. Pravidelní čtenáři webu Ararauna.cz vědí, že naše ararauny Bára s Endym absolvovali jarní začátek létací sezóny po zimní přestávce bez jakýchkoli obav a nezklamali, jak to od nich mnozí očekávali. Jediné z čeho byli překvapeni, byl sníh, ale nebylo se čemu divit, když ho předtím nikdy v životě neviděli.

Cvičené ararauny přilétnou až domů před vchod

Během celého letošního roku se naše ararauny opět zdokonalovaly v orientaci terénu okolo Šumperka a rozšířily svůj pravidelný letecký okruh zhruba na sedm kilometrů vzdušnou čarou od našeho bydliště. Z toho, co jsem vypozoroval, si myslím, že jejich přirozeným chováním je zmapovat si co nejvíce území, na kterém se mohou pohybovat – především proto, aby věděly, kde co roste a kde najdou něco k snědku. Začátkem léta se vracely s volaty plnými nezralého ovoce, především třešní, kterými se krmily i v době jejich dozrávání a plné zralosti. To samé se dělo se švestkami a jablky, posléze s nezralými ořechy a na závěr přišly na řadu opět ořechy, ovšem už zralé.

K TÉMATU: Jak jsme s ochočenými araraunami při volném letu zachránili ztracenou samici eklekta

Dobu „venčení“ jsme oproti loňskému roku nijak neměnili, z domu jsme vycházeli vždy podvečer okolo 18. hodiny a vraceli se okolo osmé nebo půl deváté. Co se však změnilo, byly jejich spontánní návraty domů z okruhu vzdáleného pět kilometrů, který jsme pravidelně absolvovali s Tomášem Koukolou a jeho dvěma araraunami. Vždy ke konci společné vycházky Bára s Endym ulétli a zamířili si to k domovu, kde na mě čekali před vchodem do našeho paneláku buď na ořešáku nebo jeřábu, které tam rostou. Poprvé tak učinili při třetí společné procházce a potom se k toho už stal běžný kolorit.

Nová fáze: létání papoušků bez lidské kontroly

Když se to stalo poprvé, ararauny se okolo půl deváté večer prostě sebraly, nečekaly jako obvykle u auta, kterým jsme je vyváželi za Šumperk, a vydaly se samy směrem k městu. Nejprve jsme s Tomášem Koukolou čekali a přemýšleli, kdy se asi tak hodlají vrátit. Když už ale bylo skoro půl desáté večer (stalo se to v červenci), dospěli jsme k názoru, že si prostě někde sedly a budou tam nocovat. Chvíli poté mi ale volali na mobil sousedi z paneláku, kde jsem, že naše ary létají okolo vchodu do domu a hledají mě. Takže jsem sednul do auta a jel domů, zaparkoval a ararauny my samy za světu pouličních lamp sedly na ruku a šli jsme domů. Poté se to už pokaždé opakovalo, tedy vždy, když jsme šli s Tomášem Koukolou tu samou trasu a v tu samou hodinu.

ČTĚTE TAKÉ: Rekord v počtu volně létajících papoušků v Česku: 12 araraun a jeden žako u Šumperka

Jasně, říkal jsem si, proč by ary měly jezdit autem, když nejsou hloupé a dokážou na mě počkat před vchodem, než přijedu. Alespoň si myslím, že se jim něco takového honilo hlavou. Jakmile jsme se dopracovali k této fázi, ke konci léta jsem začal praktikovat úplně jiný systém volného letu než dosud. Vždy jsem je pustil o vchodu do paneláku a šel si dělat, co jsem potřeboval. Za půldruhé hodiny až dvě hodiny jsem se vypravil na louku, kam jsme chodívali létat ze začátku, a jakmile mě papoušci spatřili, hned ke mně přilétli, případně čekali na stromě někde poblíž vchodu a jakmile jsem na ně písknul, přilétli a šlo se domů.

Česko brázdí skoro 40 volně létajících papoušků

Vyzkoušel jsem si i takové vylomeniny jako jízdu autem po louce, kdy za mnou arové létali nebo přistávali na ruku vystrčenou z okénka. K tomu jsem ale dospěl náhodně, když za mnou začali létat ve chvíli, kdy jsem za nimi na louku přijížděl autem. Stejným způsobem vítali i auto Tomáše Koukoly, když jsme na něj a jeho dvě ararauny čekali na smluveném místě na louce. Touto dobou, kdy píšu tento článek (konec října) už ven létat nechodíme, ale araraunám se denně věnuji stejně dlouhou dobu doma v obýváku, vlastně úplně stejně, jako kdybychom spolu byli venku. Co se týká jejich chování, ve věku více než dvou let se vesměs nezměnilo. Žádný „rambajs“ doma nedělají, čemuž se divil i Tomáš Koukola, když u nás byl jednou krmit v době naší nepřítomnosti. Dokonce si myslel, že tam snad ary ani nejsou.

ROZHOVOR: Zdeněk Krňávek: Zakládáme klub chovatelů volně létajících papoušků

Zatím jsem popsal letošní rok z pohledu naší Báry a Endyho, ale jak se dařilo ostatním volně létajícím papouškům a jejich majitelům, s nimiž úzce spolupracujeme? Počet ptáků, u nichž naši známí praktikují volný let, že rozrotl na úctyhodných 37, a to počínaje aratingy přes papoušky konžské, žaky, kakadua, přes malé ary červenoramenné (nobilisky) až po ty velké. Příští rok bude mých propočtů volně létajících papoušků zhruba zvojnásobek než nyní, takže se bude na co těšit – zvlášť pokud se nám všem podaří společně sejít. Trénink a následné vypuštění letošních nováčků bez kšír probíhalo až na drobné výjimky bez komplikací. Stalo se sice, že se některý z papoušků v nevhodně zvoleném terénu ztratil a podařilo se ho najít až druhý den, ale všichni se vždy vrátili zdraví a bez jakékoli újmy ke svému majiteli.

Do konce roku bude sraz majitelů volně létajících papoušků

K samotnému tréninku jen dodám, že po zkušenostech s několika individuálními výcviky, které ne vždy končily dobře, jsme se rozhodli na webu www.operenimazlicci.cz zveřejnit videa s praktickou ukázkou našeho vlastního postupu. Vedlo mne k tomu to, že se někteří lidé snažili o trénink po přečtění několika málo článků a teprve když se objevil nějaký problém, kontaktovi mne s prosbou o pomoc. Takovým chybám se ale dá předejít a pomoci by k tomu měla i ona ukázková videa. Pokud by měl kdokoli zájem o další rady, rád pomohu – přeci jenom jsem už za ty dva roky volného létání s araraunami nasbíral poměrně dost zkušeností.

Co ještě chystáme na konec letošního roku? Sraz majitelů volně létajících papoušků, aby se mohli navzájem podělit o své zkušenosti, které se jim podařilo nasbírat během tohoto roku a pomohli dalším lidem seznámit se s tím, co všechno je s pouštěním papoušků spojeno: že to není jen o létání, ale o všem, co k chovatelství patří.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..