Z koronavirového deníku chovatele: generální úklid voliér, stěhování mladých araraun a revize lanek

UVNITŘ GALERIE – Šestý týden doma. Člověku to pomalu leze na mozek, ale papoušci se mají královsky. Asi nikdy v minulosti jsem se jim nemohl věnovat tak intenzivně jako teď, v době koronavirové krize. Dokonce jsem se pustil do dlouho odkládaného generálního úklidu vnitřních voliér, včetně drhnutí obkladů na stěnách jednotlivých kójí. Místo obvyklé jedné hodiny takový úklid zabral hodiny tři, ale můžu si s klidem říct, že po roce je zase všechno naprosto čisté, nikde žádné zaschlé cákance od trusu a zbytků krmiva. Vše je připraveno na hnízdní sezónu. A aby toho nebylo málo, hned druhý den jsem vypucoval i venkovní voliéry, kde bylo třeba hráběmi shrnout třísky z větví na okus a dřevěných koláčů.

V tak hezkém uklizeném stavu sice voliéry vydrží tak jeden nebo dva dny, ale co už. Pro vnitřní klid chovatele bezva práce, navíc si při ní člověk vyčistí hlavu a nesedí pořád na zadku u počítače. Za poslední tři týdny jsem se několikrát otočil pro náletové břízky za naším fotbalovým hřištěm, což arové velmi kvitovali. Mláďata araraun ukousala ve venkovní voliéře jedno bidlo natolik, že jim spadlo na zem a bylo potřeba sehnat nové. Něco podobného hrozilo i ve voliéře arů zelených. Spravila to jedna více než desetimetrová bříza, kterou jsem pokácel a rozřezal na tři přibližně stejné části, hodil si ji na rameno a donesl přes vesnici domů. Dvě části už slouží jako bidla, třetí – koruna – jako větve na okus.

„Okousánci“ putovali na samotku

Minule jsem popisoval svoje trable s mladými araraunami, které si navzájem ukusují ocasy i letky. Dlouho jsem váhal s jejich rozdělením, ale minulý týden došlo na věc. Nejprve jsem musel vypucovat karanténní místnost v domě a velkou karanténní klec, kterou je možné přepažit na dvě části. To byla další věc, kterou jsem dost dlouho odkládal, ale byla hotová na to tata. Odchyt a stěhování mladých araraun jsem nechal na ráno, kdy papoušky krmím a potom všechny ary vypouštím do venkovních voliér. Mladé jsem nechal zavřené a všechny ostatní ptáky jsem zavřel venku, aby to bylo co nejméně stresující pro všechny zúčastněné. Naštěstí ještě žádný z párů nesedl, takže jsem se nemusel bát o zničené snůšky.

Dilema, která mláďata přestěhovat do karantény a které nechat ve voliéře, jsem vyřešil poměrně rychle. Ve voliéře zůstalo mládě, které má zcela v pořádku letky a létá, chybí mu jen ocas. Další dvě mláďata s olámanými letkami putovala do klece. Ještě předtím jsem jim do ní připravil menší břízky na okus, krmivo a vodu. Celá operace proběhla ani ne za deset minut a neobešla se bez vokálních protestů stěhovaných. Teď už jen vymyslet pro „karanténovaná“ mláďata smysluplný program, aby se v tak malém prostoru nenudila. Jakmile si na nové prostředí zvyknou, pravděpodobně je budu vypouštět z klece do místnosti, kde mám i velký kávovníkový strom s miskami. Uvidíme, nechci to zakřiknout.

Hnízdí, nebo nehnízdí? Dilema u arů horských

Hnízdní sezóna u nás ještě nezačala. Nejnadějněji zatím vypadají arové horští. Jednu chvíli se zdálo, že samice už zasedla, protože ráno zůstávala v budce a nevylezla ani na krmení, ani při otevírání okénka do venkovní voliéry. Dopoledne však vždycky vylétla. Večer se ale vrací do budky dříve než samec a při večerním krmení a pozdějším sbírání misek se zbytky už bývá schovaná uvnitř. Občas se mi podaří oba ptáky zastihnout ve venkovní voliéře, takže je tam zavřu a jdu zkontrolovat budku, ale zatím nic – samice tam neustále hrabe a přibylo nějaké peří. Při jednom z výletů s dětmi na kole jsem na lukách za Nemošicemi narazil na ztrouchnivělé vyschlé dřevo, tak ho plánuji přidat všem arům do budek, aby se samice nenudily.

Páření jsem u arů horských zatím neviděl, ale dobré je, že oba ptáci už sedávají blízko sebe, vyhledávají se a samice už není tak kontaktní na lidi. Oblíbili si sedávat na tenkých větvičkách vánočního stromku, který jim visí vzhůru nohama od stropu venkovní voliéry a který už stačili zbavit veškerého jehličí. Z ostatních voliér už budu vánoční stromky pomalu stahovat, zbyly z nich už pouhé pahýly, na kterých není co opracovávat. Ale v blízkém lese pokáceli dost borovic, takže tam naberu nový materiál ze zelených vršků. Vydrží déle než listnáče a borovice navíc mají větve zajímavě zakřivené, což papoušky baví prozkoumávat a různě po nich lézt.

Dorazila bouda pro ary zelené

Včera jsem si vzpomněl na Milana Hřebíka z plzeňské zoo, který každý den vyráží do terénu a sbírá pro ptáky různý přírodní materiál, teď hlavně větve z rozkvetlých stromů. Vyrazil jsem na kole s velkým batohem na zádech na luka podél Chrudimky a nastříhal si větve z divokých třešní a višní. Poházel jsem je na střechu venkovních voliér, aby měli arové práci s protahováním květů přes pletivo. Svůj příděl dostala i mláďata araraun v karanténní kleci. Brzy dojde také na doplnění dřevěných koláčů do venkovních výletů, protože jejich životnost je opravdu krátká a ary jejich likvidace neuvěřitelně baví. Kdo neviděl kupy třísek, které jsou schopni odlupovat z krajů koláčů a házet na zem, neuvěří.

Jeden pár araraun se tento týden uvěznil ve venkovní voliéře poté, co ptáci vyšroubovali matky z držáku ocelového lanka od průletového okénka a to se zavřelo. Zjistil jsem to až navečer, kdy nemělo smysl cokoli opravovat, takže jsem musel ze zázemí okno ručně otevřít a podepřít špalkem, aby arové mohli při setmění zalézt do zázemí za světlem a já ho potom mohl za tmy zvenku opět ručně zavřít. No a ráno mě čekalo cvičení s žebříkem, běhání po střeše voliér a nové natahování lanka, jak jsem to už jedno popisoval v článku, který odkazuji níže. Když už jsem byl u toho, provedl jsem revizi naprosto všech lanek, aby se případ neopakoval u jiné voliéry. Naštěstí bylo vše v pořádku, ale pro jistotu jsem všechny matky ještě více utáhl.

Kontrolujte ocelová lanka od výletových oken ve voliérách! Předejdete neštěstí

Tento týden mi také dorazila hnízdní bouda pro ary zelené od Jaroslava Jelínka z Hradce Králové. Díky Jirkovi Stejskalovi z našeho klubu ZO ČSCH Exotáři Východní Čechy, který měl cestu z chalupy u Kuksu přes Hradec Králové, ji tak budu moci arům nabídnout ještě tuto hnízdní sezónu. Na kovovém držáku se už pracuje a arové zelení se budou moci s boudou seznámit patrně již příští týden. Tedy pokud do té doby arové horští nebo ararauny nesednou na snůšku, protože v tom případě bych to odložil až na dobu po hnízdění, abych ostatní ptáky nerušil. Každopádně to je poslední bouda pro páry, které momentálně chovám, takže voliéry budou konečně kompletní a nebude nutné v nich s ničím hýbat. A tak to je pro ary nejlepší.

Úvodní foto: Jan Potůček, Ararauna.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..