Středně velký druh alexandra, který se od většiny ostatních představitelů tohoto papouščího rodu liší v tom, že u něj nepřevládá zelená barva. Je spíše šedozelený, přičemž zelená barva pokrývá menší část těla (dolní část břicha a horní část křídel, kostřec). Na hlavě, prsou, krku a zádech je světle šedý, nechybí ani typický černý límec. Samice jsou na hrudi a hřbetu zelenější a zobák mají celý černý, u samců je horní čelist červená. Duhovku má žlutou, běhák šedý. Dorůstá délky 38 cm a hmotnosti do 140 g.
Ve volné přírodě obývá výhradně jihozápadní Indii, kde bývá častým terčem překupníků s exotickými ptáky. Žije v horských oblastech ve výškách od 450 do 1 000 metrů nad mořem, ve vlhkých lesech. Není vzácný, mezinárodní organizace BirdLife International předpokládá, že divoká populace čítá do 10 tisíc jedinců. Proto ani nebyl zařazen do Červené knihy ohrožených živočichů IUCN a není ani součástí první přílohy mezinárodní úmluvy CITES o ochraně volně žijících živočichů.
Chov v zajetí
Běžnější druh, i když není tak oblíbený jako třeba alexandr malý, velký nebo čínský. Doporučuje se je držet ve venkovních voliérách s vnitřními zálety. Nejsou příliš hluční a ani nemají takovou potřebu okusu, přesto by jejich voliéry neměly být celodřevěné. Přesto, že jde původně o horský druh, měl by mít v zimě možnost úniku do mírně vytápěného chráněného prostoru. Hnízdí podobně jako stejně velké druhy alexandrů.
Vzhledem ke svému rozšíření mezi chovateli nelze vyloučit ani jeho chov jako domácího mazlíčka, byť vzhledově není tolik atraktivní. Charakterově bude podobný jako alexandr malý, možná o něco mírnější a bázlivější.
Dostupnost a cena
Sporadicky nabízený druh papouška, patří spíše k dražším alexandrům. Mezi chovateli není zase tolik rozšířen, aby se pravidelně objevoval na ptačích burzách nebo v chovatelské inzerci. V roce 2012 se cena jednoho mladého ptáka pohybovala okolo sedmi tisíc korun.
Výskyt v českých a moravských ZOO
Nechová jej žádná ze zoologických zahrad v České republice.