Patří mezi tzv. zelené aratingy, kteří u nás nejsou příliš často chováni. Zbarven je celkově zeleně, na spodu těla bledší až nažloutlý. Čelo a přední uzdička jsou červené, stejně jako ohbí a okraj křídla, včetně spodních krovek křídelních. Spodní strana letek a ocasu olivově žluté, zobák rohový, nahé okolí oka béžové, oko oranžové, běhák šedavě hnědý. Dorůstá délky 28 cm a hmotnosti do 150 g.
Ve volné přírodě žije na menším území v Kostarice a Panamě, kde je ale celkem častý. Proto není zařazen na seznam CITES, mezinárodní úmluvy na ochranu volně žijících živočichů. Existuje pouze nominální forma, nemá žádné poddruhy.
Chov v zajetí
Velmi zřídka chovaný aratinga, a to i přes to, že nepodléhá mezinárodní úmluvě CITES na ochranu volně žijících živočichů. Na chov se náročný podobně jako ostatní druhy svého rodu, ptáci jsou poměrně dost hlasití a nároční na pravidelný přísun čerstvých větví na okus. Mezi chovateli je označován i dřívějším názvem aratinga Finschův, nebo jen jednoduše „finschi“.
V České republice jej poprvé odchoval v roce 1981 Jan Svatoň. Od té doby byli úspěšní i další tuzemští chovatelé, málokdy se ale tento druh objevuje v chovatelské inzerci. Nikdy nepatřil ani mezi řídce chované druhy, ačkoli není drahý.
Dostupnost a cena
Velmi zřídka dostupný druh aratingy, který ale není drahý. V roce 2001 se cena jednoho ptáka pohybovala okolo pěti tisíc korun. Starší, pohlavně dospělí ptáci a zejména harmonizující páry po úspěšných odchovech jsou výrazně dražší.
Výskyt v českých a moravských ZOO
Žádná tuzemská zoologická zahrada je nechová.