10x o papoušcích s chovatelem Filipem Fojtíkem

Když jsme na Ararauně před šesti lety vyzvali mladé chovatele, aby nás nechali nahlédnout do jejich voliér a napsat reportáž z návštěvy u nich, jedním z prvních, kdo se ozval, byl Filip Fojtík z Kobeřic na Opavsku. Jeho zajímavý systém zavěšených voliér a druhová pestrost chovu zaujala i naše čtenáře. Filip chová jihoamerické, ale i asijské, africké a australské papoušky. Mezi jeho největší úspěchy patří úspěšný odchov alexandrů šedých (holubích). V českých chovech nejde o příliš běžný druh a Filip nyní pomýšlí na další vzácné alexandry. Můžete porovnat jeho názory a chovatelské zkušenosti z roku 2015, jak je popsal v této reportáži, s dnešními odpověďmi na našich deset otázek.

1. Proč chovám papoušky?

Papoušky chovám od svých asi osmi let. Je to pro mě, spolu se sportem, životní koníček, který jsem si oblíbil hned od začátku. Od mala jsem byl rodiči vedený k přírodě a díky tomu mě nejspíše chytl i tento „kůň“ 😊. Vlastně je chovám hlavně proto, že jsem kdysi chtěl psa, ale rodiče mi ho nedovolili s tím, že je se psem moc starostí a určitě bych se o něj nezvládl postarat. Proto mi pořídili andulky. Kdyby věděli… 😊

2. Kdo mě inspiruje, koho považuji za svůj chovatelský vzor?

Lidí, kteří mě inspirují, je v chovu papoušků hodně. Jsou to chovatelé, kteří mě kdysi vytáhli ze světa malých a běžných druhů, do toho, kde už se chyby tak úplně neodpouštějí, kteří mi x-krát pomohli, ať už radou, dokrmením mladých, když jsem to neměl jak jinak řešit, nebo čímkoliv jiným. Těchto lidí je za ty roky hodně. Každopádně to jsou i všichni, kteří se o své svěřence dokážou skvěle postarat, vytvořit jim dobré podmínky k životu a celkově dokáží svým papouškům obětovat nejen svůj volný čas.

Alexandři šedí (holubí) v chovu Filipa Fojtíka (Foto: Filip Fojtík)

3. Moje nejlepší a nejhorší zkušenost s koupí papoušků:

Nejlepší zkušenost je nejspíš se sestavením chovného páru alexandrů vousatých, tedy hlavně samice. Sice jde o relativně běžný druh, ale i tak z toho mám do dneška obrovskou radost. Asi v roce 2009 jsem koupil samce alexandra vousatého. Polokrotkého, dva roky starého, v super stavu. Začal jsem shánět samici, kterou jsem ovšem nemohl sehnat. Potom mi náhodou volal známý, že na iFauně vyskočil inzerát na tříletou samičku, ochočenou a že ji paní daruje. Volal jsem, ale samička byla už zamluvená. Když jsem paní poslal fotky voliér a ostatních papoušků, řekla mi, že si pro ni teda můžu přijet. Za samičku paní nic nechtěla. Od té doby mám tento pár doma, a i když už jdou pomalu do důchodu, každý rok odchovávají mladé. 😊 Je to pár, který už k nikomu jinému nepůjde.

Nejhorších zkušeností je pravděpodobně víc, od nákupů ptáků, u kterých neseděly popisované údaje, byli nemocní, atd. Ne vždy se dá všechno odhalit. O to víc je škoda, když se tohoto jednání dočkáte od jinak uznávaných chovatelů.

4. Odchovávám mláďata pod rodiči, nebo ručně?

Vždy se snažím o přirozenou cestu. Bohužel, ne vždy to tímto způsobem jde a potom musím přistoupit k ručnímu dokrmení. Pokud je to ale možné, snažím se nejdříve vyzkoušet všechny ostatní možnosti. Mám třeba pár alexandrů černohlavých, kde samice každý rok nechá uhynout čtyři mladé. Jelikož to je pár, který mi nasedá téměř stejně, jako ostatní druhy alexandrů, snažím se vejce podkládat chůvám jiného druhu, než rovnou dokrmovat mláďata. Teď mi zrovna tři mladé černohlavých krmí „vousáči“. Ne vždy to takhle ale bohužel jde, loni jsem musel dát k dokrmení mladé alexandrů holubích.

5. Budky prkenné, nebo kmenové?

Upřednostňuji budky z překližky, případně z masivu, nicméně prkenné. Je to z několika důvodů. Je s nimi mnohem lepší manipulace než s budkami kmenovými, stejně tak se mnohem lépe umisťují ve voliérách. Většinu voliér mám nachystanou tak, že se dá kontrolovat z venku a do tohoto systému se mi opět mnohem lépe instalují budky prkenné. A v neposlední řadě to je kvůli tomu, že jsem stolař a tím pádem si vyrobím budky rychle a přesně, dle potřeby.

6. Dávám přednost průmyslovým směsím, nebo si je míchám?

Vyzkoušel jsem už více průmyslových značek a stejně tak vlastní míchání. Nakonec jsem si oblíbil jednu určitou značku, na které jsem se už zasekl nějakou dobu. Takže používám průmyslové směsi, které si dále ale podle potřeby domíchávám o určité složky.

Pár alexandrů šedých (holubích) v hnízdní budce (Foto: Filip Fojtík)

7. Granule ano nebo ne?

Granule jsem začal používat hlavně kvůli eklektům. Za mě to je super doplněk stravy, který doplňuje většinu vitamínů, jež se nám jinak třeba nepodaří ptákům dodat, nebo nám nějakým způsobem v jídelníčku scházejí. Alexandři mi je moc nejsou ochotní brát, u eklektů a amazoňanů s nimi ale mám úspěch. Za mě tedy granule ano, ale určitě to není všechno.

8. Kdy jsem naposledy potřeboval veterináře?

Veterináře jsem naposledy potřeboval asi před dvěma měsíci, kdy mi samec eklekta poranil samici. Naštěstí mám v blízkosti jednoho veterináře, který je vždy maximálně ochotný, a navíc je i odborník na ptactvo.

9. Čím zaručeně nastartuji hnízdní sezonu?

U mě je to rozhodně změna krmné dávky, která by se neobešla bez kompletního přechodu pouze na klíčené zrní a úplného vysazení suché směsi. Vzhledem k tomu, že mám v chovu eklekty, tak co se týče ovoce a zeleniny se snažím krmit hodně pestře během celého roku, proto při začátku hnízdní sezóny s touto složkou nic moc nedělám. Rozhodně je pro mě osobně největší „nabuzovač“ klíčené a samozřejmě jarní sluníčko. 😊

10. Můj chovatelský sen je…

Těch chovatelských snů je hodně. Mezi ty reálné, které bych si chtěl splnit a nejsou úplně nedostupné, jak finančně, tak po dalších stránkách, to jsou alexandři smaragdoví a dlouhoocasí. 😊 Všechno postupně, nedávno byli snem alexandři holubí a loni už se mi je podařilo odchovat. 😊

Úvodní foto: archiv Filipa Fojtíka

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..