Asi nejméně nápadný druh aratingy. Celkově je zelený, na spodní části těla bledší, až nažloutlý. Poddruh aratinga zelený červenohrdlý má hrdlo a přední část krku červené, u ostatních poddruhů mají někteří ptáci pár červených per na hlavě. Nahé okolí očí béžové, zobák rohový, oko oranžově červené, běhák hnědý. Dorůstá délky 32 cm a hmotnosti do 250 g.
Divoká populace tohoto papouška obývá Střední a Jižní Ameriku v celkem čtyřech poddruzích: aratinga zelený severní (Psittacara hochlorus holochlorus) žije v horských oblastech Mexika, aratinga zelený sokkorský (Psittacara hochlorus brevipes) na ostrovu Socorro u západního pobřeží Mexika, aratinga zelený horský (Psittacara hochlorus brewsteri) v horách severozápadního Mexika) a aratinga zelený nikaragujský (Psittacara hochlorus strenua) při pacifickém pobřeží Mexika a Nikaraguy. Dříve uváděný pátý poddruh aratinga zelený červenohrdlý (Aratinga holochlora rubritorquis) žijící ve východní Guatemale, Salvadoru a severní Nikaragui je nyní samostatným druhem aratingou červenolícím (Psittacara rubritorquis).
Chov v zajetí
Velmi zřídka chovaný aratinga, a to i přes to, že nepodléhá mezinárodní úmluvě CITES na ochranu volně žijících živočichů. Není jasné, zda a v jaké četnosti se vyskytuje v českých chovech. Neobjevuje se ani v chovatelské inzerci. Z celosvětového hlediska je z pěti existujících poddruhů nejméně chován ten nejvýraznější – aratinga zelený červenohrdlý.
Několikrát byl odchován v sousedním Německu, o tuzemských odchovech nejsou žádné zprávy. Rozhodně nepatří mezi nějak populární druh.
Dostupnost a cena
Nedá se předvídat, jak četný je mezi českými chovateli, ale v inzerci není nabízen. Těžko se odhaduje i jeho cena.
Výskyt v českých a moravských ZOO
Nechová jej žádná ze zoologických zahrad v České republice.
