Vedle známějšího mady černoramenného jde o největšího zástupce tohoto papouščího rodu. Je ale o poznání vzácnější. Celkově je zbarven zeleně, spodní část těla je světlejší, na lících až žlutavý. Týl a zadní část krku jsou jasněji zelené, horní líce šedozelené, temeno modrošedé, u kořene tmavě zelené. Od oka k čelu vede černý proužek. Ruční letky a krovky jsou modré s širokým zeleným lemem. Ocas zelený se zelenožlutou špicí. Zobák má červený, oko žluté a běhák tmavě šedý. Dorůstá délky 40 cm a hmotnosti do 320 g.
Ve volné přírodě se vyskytuje výhradně na ostrově Buru v Indonésii, stejně jako mada vlajkový, který je ale zástupcem jiného rodu (Prioniturus). Divoká populace čítá podle mezinárodní organizace BirdLife International od 2,5 do 10 tisíc dospělých jedinců. Madů černopásých ubývá, protože přichází o hnízdní biotopy – zalesněné horské kopce nad 1 000 metrů nad mořem. Přesto je pouze v druhé příloze mezinárodní úmluvy CITES na ochranu volně žijících živočichů.
Chov v zajetí
Velmi ojedinělý až výjimečný. V sedmdesátých letech minulého století někteří biologové považovali tento druh papouška za vyhynulý, teprve později zjistili, že žije ve vyšších polohách a málokdy slétá do nížin. V posledních třiceti letech byl zjištěn pouze jeden exemplář chovaný v zajetí jako domácí mazlíček na Bali. Do Evropy a České republiky se patrně nikdy nedostal.
Dostupnost a cena
Prakticky nedostupný druh, u něhož se ani nedá odhadnout jeho cena.
Výskyt v českých a moravských ZOO
Žádná tuzemská zoologická zahrada je nechová.
