Společně s papouškem olivovým je nejmenším zástupcem rodu Psittacella, vysokohorských ptáků z Papui-Nové Guineje. Samec je podobný papouškovi olivovému, ale límec kolem zadní části krku má žlutý, hlavu světlejší, více olivově hnědou se žlutými skvrnami, spodní záda a kostřec má černější. Zobák je robustnější, modravě šedý, na špici bělavý. Oko má hnědavě červené, běhák modravě šedý. Samice je zelená, na spodní části těla bledší až žlutější. Čelo má modrý odstín, záhlaví, týl a zadní část krku u kořene jsou oranžové s černějším lemováním, kostřec a spodní záda černě a žlutavě zelená. Dorůstá délky 14 cm a hmotnosti do 50 g.
Ve volné přírodě obývá horské oblasti Papui-Nové Guineje, konkrétně se vyskytuje východně po pohoří Weyland na Západním Irianu. Existují čtyři poddruhy: papoušek perličkový zelenohnědý (Psittacella madaraszi madaraszi), papoušek perličkový huonský (Psittacella madaraszi huonensis), papoušek perličkový tmavý (Psittacella madaraszi hallstromi) a papoušek perličkový horský (Psittacella madaraszi major). Oproti papoušku olivovému obývá nižší horské polohy od 1 250 do 2 500 metrů nad mořem. Není příliš častý, vyhýbá se lokalitám s lidskými obydlími. Byl pozorován ve společnosti papouška malovaného.
Chov v zajetí
Není jasné, zda byl vůbec někdy odchycen a vyvezen z Papui-Nové Guineje. Jako vysokohorský pták by se ale asi jen velmi těžko aklimatizoval na chov v zajetí. Příbuzný papoušek Brehmův, který byl opakovaně dovezen do Evropy i USA, vždy do několika týdnů až měsíců uhynul. Důvodem je patrně nevhodné krmivo a celkově špatná přizpůsobivost druhu k životu v nižších polohách.
Dostupnost a cena
Prakticky nedostupný druh.
Výskyt v českých a moravských ZOO
Nechová jej žádná ze zoologických zahrad v České republice.
