Dojde k českému prvoodchovu araraun v obýváku? V šumperském paneláku se k němu schyluje

UVNITŘ FOTO A VIDEO – Ještě mi nestačil „zaschnout inkoust“ od minula, kdy jsem psal o tom, jak mě naše ochočené ary ararauny Bára a Endy překvapily „výletem“ k tři kilometry vzdálené voliéře s dalšími araraunami, které na tu dálku uslyšely a je tu další překvápko: před asi půl rokem jsem jim do klece v našem bytě instalovat otevřenou budku, do které arové začali aktivně lézt a samice ji uvnitř upravuje a drtí bukové štěpky, které jsem jim dal jako podestýlku. Do boudy lezou aktivně zhruba už třetí týden a chování zejména samičky se začalo radikálně měnit také zhruba před těmi třemi týdny a to vůči mě samému, kdy si začala doma bránit klec, ve které je budka, takže se s ní muselo manipulovat obezřetněji.

Co se týče jejich chování vůči jiným papouškům, tak je stejné jako léta předešlá: když mají možnost, vydobývají si postavení silnějšího mezi dalšími papoušky rodu Ara a naopak. Prostě se chovají přirozeně.
K těmto upevňovacím postavením a přirozeným postojům dochází pouze ve chvíli, kdy jsou arové na stromě či jejich bidle, v letu se nic takového neděje. Společně s Endym ale nadále dělají to, že pokud si mohou v letu vybrat nějakého letícího aru, který s nimi drží rychlost, tak ho spodem podlétnou a vytlačují směrem pryč, aby musel letět s nimi. Samozřejmě není to vždy pravidlem, ale stávalo se to a nám to tak ze země při pohledu na ně připadá. Ale abych se vrátil k našemu páru. Zhruba tak 10 dní o nich už ani „nevím“ (jako by ani neměli hlasivky), jejich chování se změnilo i v tom, že nechtějí ani opouštět klec, kde mají instalovanou hnízdní budku. Dříve, když jsem přišel kdykoli domů, jakmile ararauny uslyšely rachocení klíčů v zámku a zjistily, že jsem to já, ozvaly se a musel jsem se s nimi jít přivítat, ale teď je vůbec nezajímá, kdo kdy přijde a pořád jsou zalezlé v boudě.

Boudu si upravují i v noci

Zintenzivnilo se také jejich vzájemné krmení, samec chodí krmit samici do budky. Stává se i to – což jsem u nich ještě nikdy neviděl – že je klidně i o půlnoci slyšet, jak v budce něco kutají, ale co tam dělají, to opravdu netuším, protože tam mají tmu. Nejspíše se snaží budku uvnitř ještě nějak upravit a také pořád dokola drtí ty bukové štěpky. Samice Bára mě trochu vylekala tím, že se po vyprázdnění snažila ještě tlačit a jako by se jí to nedařilo. Z obavy, aby neměla zadržené vejce, protože po ohmatání měla zbytnělé místo mezi kloakou a končící hrudní kostí, jsem s ní zajel na veterinu na rentgen. Naštěstí se ukázalo, že je všechno v pořádku a vajíčko v sobě nemá.

K TÉMATU: Ararauny se navzájem slyší i na tři kilometry. Nevěříte?

Nicméně se odehrála i jedna zajímavá příhoda, kdy přišel na návštěvu kamarád Tomáš Koukola, který bydlí asi pět kilometrů ode mě a chodíme společně létat s ním i jeho papoušky (má dvě ararauny, amazoňana modročelého a korely chocholaté) a když vešel do místnosti, kde mají Bára s Endym voliéru s budkou, vrhli se na něj jako psi a začali ho vlastně svým způsobem vyhánět a bránit si svoje teritorium. Toto chování zažíváme i venku, kdy jde Bára po něm a jeho samice ararauny Rika zase po mně. Jediné vysvětlení je, že nás řadí do jejich hejna a proto ta averze.

Žako jim nesmí přistát na kleci

Letos budou našim araraunám čtyři roky a tak jsem zvědavý, jak to bude pokračovat dále, protože neznám nikoho, kdo by měl ary doma v kleci s budkou v obýváku a oni mu tam zahnízdili. Jsou známy případy, kdy ararauny zahnízdily v bytě, ale to měly vyhrazen celý pokoj a nebyly chované v kleci (stalo se v České republice, případ popsal Milan Vašíček v knize Arové a aratingy v kapitole věnované arům araraunám). Každopádně zatím nevím o tom, že by takto hnízdily ararauny, které mají možnost se volně od jara do podzimu proletět venku.

ČTĚTE TAKÉ: Arové nad Hradcem Králové: volnoletci se sešli na Dnu dětí u rybníka Biřička

A jak na tuto novou situaci reaguje náš další ochočený papoušek, žako Kuba? Tak ten je teď těžce „ pod palbou útoků“. Jakmile jim sedne na klec, hned po něm oba arové jdou, protože to je prostě jejich hnízdní teritorium a nenechají mu na něm ani kousek místa. Chtěl jsem mu sehnat samičku, ale nebudu to dělat, protože je mu už pět let a mládě by pro něj nebylo zrovna to pravé ořechové a tak pokud by se mi naskytla někdy možnost nějaké ochočené starší samice, hned mu ji koupím. V opačném případě zůstane zatím sám…

Úvodní foto: Zdeněk Krňávek