Jan Potůček 
UVNITŘ VIDEO A ANKETA – Vlastně bych tento článek mohl zkrátit na pouhá dvě slova: ano a ano. U karantény nově získaných papoušků asi není o čem diskutovat. Dočtete se o tom v každé chovatelské publikaci. O to víc mě zaráží, že se karanténou nakoupených ptáků regulérně zabývá jen menšina českých chovatelů. Tedy alespoň z těch, které znám. Většina si přiveze nové papoušky a už pro ně má připravenou voliéru v chovném zařízení vedle dalších chovných ptáků, kam je rovnou vypustí. V lepším případě tak činí na základě negativních výsledků testů na nejčastější infekční nemoci, které jim předal prodejce. V tom horším žádné testy od původního majitele neexistují, ptáci vypadají zdravě, tak proč se zdržovat nějakou karanténou, že? Jenže ono se to nemusí vůbec vyplatit.
Ara horský v karanténě:
Zaplatit pár stovek, nebo ztratit roky s „párem“ stejného pohlaví
Asi jsem příliš opatrný, ale nikdy jsem žádného nového papouška nepřivezl rovnou do voliér. Vždy skončil v karanténní kleci, která se nachází ve speciální místnosti rodinného domu, tedy v úplně jiné budově, než je moje chovatelské zařízení. A zůstal tam tak dlouho, dokud mi nepřišly výsledky testů na cirkovir (PBFD), polyomavir (APV), chlamydie a ověření pohlaví testem DNA. Všechny nové ptáky si takto testuji i v případě, že už tyto testy mají od původního majitele nebo jde o jedince zakoupené z nějaké zoologické zahrady (v mém případě ze Zoo Ústí nad Labem a z Loro Parque). A nutno říct, že ačkoli se zatím nikdy nepotvrdilo, že by některý z papoušků byl nemocný, testování se mi vyplatilo. Jinak bych možná dodnes choval dvě samice arů horských jako nadějný pár.
Chovatelů, co se takto léta snažili spárovat dvě samice nebo dva samce arů, je u nás dost. Ušetřili pár stovek za test DNA, ale ztratili léta pozorováním ptáků, kterým se nějak nechtělo hnízdit, nebo měli čistá vejce. Já jsem si takto dovezl údajný pár arů horských z Loro Parque a prakticky všichni kolegové chovatelé se mi divili, že je dávám do karantény a testuji, když Loro Parque má obrovskou veterinární kliniku a všichni ptáci z Tenerife musí být naprosto v pořádku. Jak jsem už popsal v článku o letošním odchovu mláděte od arů horských, právě v tomto případě se testování ukázalo být jako velmi dobrý nápad. „Papírový“ samec se ukázal být samicí, a ještě k tomu s mírnou pozitivitou na PBFD. Ta se při dalším testování nepotvrdila, ale pohlaví ano. Což samozřejmě znamenalo zažádat o změnu dokumentů CITES a začít se poohlížet po novém (opravdovém) samci.
Ľubica Nečasová: Bornavirem trpí až 30 % všech papoušků, ale propukne jen u některých
Karanténa je otrava, ale bez ní to může být katastrofa
Jak u mě taková karanténa probíhá? Papoušci jsou v kleci v samostatné místnosti, dostávají krmivo, které je oddělené od krmiva pro chovné ptáky a krmné misky umývám v jiné místnosti než misky z voliér. Celé to trvá zhruba dva až čtyři týdny. Ptáky netestuji hned po dovozu, vždy počkám několik dní, protože stres z převozu do nového prostředí může vyvolat nežádoucí reakce imunitního systému a vést k falešně pozitivním výsledkům testů na nemoci. Takže vzorky, buď peří nebo krev, odebírám nejdříve týden po jejich dovozu. Další skoro týden čekám na výsledky. Někdy se testování protáhne, protože vzorky nejsou kvalitní a je nutné test opakovat, nebo – jako se to stalo v případě arů horských – vyjde nějaký pozitivní výsledek a je třeba udělat další test, který ho potvrdí nebo vyvrátí.
Po celou dobu karantény je asi nejtěžší dodržovat pravidlo, že vždy je třeba nejdříve chodit do voliér a teprve poté do karanténní místnosti, abych si mezi chovné ptáky nezatáhl nějakou infekci. Ta se dá přenést klidně i na oblečení. Jsou to tedy tak trochu komplikované dny, ale rozhodně se vyplatí. Nedokážu si představit, že bych netestované ptáky dal rovnou do voliér a spoléhal na dobré slovo prodejce, že jim nic není. Ty dva až čtyři týdny, přinejhorším měsíc, se dají vydržet a předejde se jimi mnohem horším komplikacím. Při nákupu nových papoušků tedy všem vřele doporučuji držet se osvědčeného motta: Důvěřuj, ale prověřuj!
[poll id=“103″]
Úvodní foto: Jan Potůček, Ararauna.cz
