Jan Potůček 
Původně se věnoval chovu strašilek a exotických pavouků, potom australským papouškům. Před čtyřmi lety se Ondřej Štafek, mladý chovatel z Říčan u Prahy, u kterého jsme byli letos v únoru na návštěvě a reportáž z ní jste si už mohli na Ararauně přečíst, vrhl na chov jihoamerických papoušků: arů, amazoňanů a papoušků patagonských. Vedle toho si drží i drobné exoty, konkrétně snovače a poohlíží se po vzácnějších druzích, kterými by doplnil svoji současnou kolekci. S Ondřejem jsme si povídali o jeho chovu těsně před začátkem letošní chovné sezóny, ještě v době, kdy venku klesala teplota pod bod mrazu, ale jaro už začalo klepat na dveře.
Jak ses vlastně dostal k chovu papoušků?
Jednou jsme se stavili u známého, který choval andulky a menší exoty, a u něj se v podstatě rozhodlo. Řekli jsme si, že do toho půjdeme, a s tátou jsme začali stavět první dvě voliéry, kam přišli papoušci patagonští a pyrury zelenolící. V místě, kde teď chovám ary vojenské, byly původně menší voliérky s kakariky, andulkami a dalšími australskými papoušky. Potom jsme začali stavět nové chovatelské zařízení, pět voliér, a chtěli jsme pokračovat v chovu australských papoušků. Jenže jsme se byli podívat u dalšího známého, a ten měl na prodej amazoňany – žlutohlavé surinamce a modročelé aestivy. Tak jsme je od něj koupili a od té doby už čtyři roky chováme jen jihoamerické papoušky. Žádné jiné už ani nechci.
Takže kolik let se věnuješ chovu?
Od roku 2006.
Australské papoušky jsi tedy postupně vzdal?
Přesně tak, vlastně mě ani moc nenaplňovali. Více méně se mi o ně staral táta s bráchou. Nějakou dobu jsem ještě souběžně choval exotické pavouky a k papouškům jsem se naplno vrátil až s jihoamerickými druhy.
Teď máš amazoňany, papoušky patagonské, ary… Co z toho je pro tebe největší srdeční záležitost?
Asi papoušci patagonští, protože s těmi jsme začínali a nechci je dávat pryč. I kdyby neodchovávali mladé, tak si je prostě nechám. Klidně jen na dožití.
Podle čeho jsi vybíral druhy, které teď chováš? Rozhodovala barva, vzácnost, cena…?
Asi v první řadě trochu cena, pak určitě dostupnost, ale hlavně se mi líbí zelení ptáci. Amazoňané jsou pro mě asi to nejkrásnější, co je z papoušků k mání. Samozřejmě se to týká i arů, ale amazoňan je amazoňan. Jsou to ptáci, kteří pořád něco dělají, něco vymýšlí, je na ně radost koukat. Třeba když prší a jsou venku, je nádhera se na ně dívat, jak se sprchují.
Musel jsi po ukončení chovu australských papoušků voliéry nějak upravovat, než ses pustil do jihoamerických papoušků?
Ve voliérách, kde teď mám amazoňany, předtím žádní ptáci nebyli. Postavili jsme je úplně nové přímo pro ně.
Chováš i ary, ti jsou z hlediska chovného zařízení náročnější, protože se nedá použít dřevo.
To je pravda.
Jak komplikované bylo vystavět voliéry pro ary a podle čeho jsi volil materiál a způsob zpracování?
Nejvíc mi pomáhal bratr s otcem, stavěli jsme je spolu dohromady. Nejvíc práce na nich odvedl bratr, který je velmi šikovný. Jsem rád, že mi pomohl. Volil jsem hliník, protože arové jsou hrozní ničitelé. Věřím tomu, že kdybych je dal do dřevěné voliéry, moc dlouho by tam nevydrželi. Pletivo jsou sítě s oky 2,5 x 2,5 cm a sílou drátu 3 mm. Vnitřek je sice de facto ze dřeva, stěny jsou z OSB desek, ale v místech, kde jsou připevněna bidla, to je oplechované, takže se ptáci na OSB desku vůbec nedostanou.
Chováš ary červenoramenné (nobilisky) a ary vojenské. Podle čeho jsi volil tyto druhy? Tedy kromě toho, že jsou oba zelené…
Nobilisky se mi prostě líbí. Měl jsem možnost mít ještě ary marakány, ale ti mě zase až tolik neoslovili. Sice jsou taky zelení, ale hezčí mi přijdou nobilisky. No a arové vojenští, to byla taková rychlá akce ze dne na den. Měl jsem možnost koupit je a udělal jsem to. A jsem tomu rád, protože jsou to ptáci, kteří se sami vybrali. To je asi jeden z nejlepších způsobů kvalitního úspěšného odchovu.
Arové vojenští u tebe mají venkovní výlet, malé nobilisky ne. Proč? Kvůli hluku?
Ne, oproti nim jsou arové vojenští mnohem hlučnější. Co si budeme povídat, asi každý ara… Nobilisky nemají venkovní výlet, protože hned naproti jejich voliéře mám venkovní dveře do chovatelského zařízení a nešlo to jinak situovat. Ale asi jim to moc nevadí, protože loni mi ve věku dvou let snesly šest vajec. Sice čistých, ale je to už náznak úspěšného hnízdění, takže bych jim to takto nechal a uvidíme do budoucna. Nechci jim nějak zbytečně měnit voliéru a rušit je. Mohlo by se stát, že by potom už nezahnízdily.
U arů vojenských jsem viděl v záletech dvě obrovské budky, jednu kmenovou a druhou klasickou bednovou, ležatou. Muselo být složité dostat tak obrovské a těžké boudy do voliéry.
Špalek je kmenem z jasanu, museli jsme ho vydlabat a obě půlky dopravit do voliéry.
Jaký průměr má ten kmen?
Asi 70 cm. Je to velké, myslím si, že taková bouda je dost velká i pro ary hyacintové, takže uvidíme. Když by mi zahnízdili jenom v ležaté boudě, tuto kmenovou bych nejspíš odstranil.
Schováš si ji pro hyacinty? (smích)
To nevím, modrá je sice dobrá, ale zelená je zelená… Co si budeme povídat. Boudy mám situované tak, že kontrolní otvory jsou z druhé strany chovatelského zařízení přes stěnu. Jsou udělané skrz zeď, takže ptáky nebudu při hnízdění rušit. Jsem optimista, ale teď to závisí jenom na těch ptácích.
Bavíme se v době, kdy je ještě zima, venku jsou teploty pod bodem mrazu. Jak řešíš zimování ptáků? Jak moc jim topíš a pouštíš je přes zimu někdy ven do výletů?
Celé chovatelské zařízení od amazoňanů a arů až po snovače vytápím krbovými kamny, kde je výměník a mám zavedené radiátory do každé sekce. U amazoňanů jsou dva, u arů jeden a u snovačů taky jeden.
Ona je vlastně výhoda, že jste o otcem kominíci, takže jste si leccos dokázali udělat sami.
Ano, jenom topenáře jsme si museli objednat, aby nám napojil radiátory. Tomu my nehovíme, a já tomu ani moc hovět nechci, topenářská práce mě vůbec nebaví. Topíme v kamnech, protože máme dobrý přísun dřeva, takže se nám vyplatí topit tímto způsobem. U amazoňanů vytápím na sedm, osmi stupňů, u arů zhruba na 12 až 15 a u snovačů bývá 15 až 20 stupňů.
Jak v zimních měsících řešíš větrání?
Úplně jednoduše: otevřu dveře a nechám to prostě vyvětrat. Že tam foukne trošku zimy, ptákům neuškodí. Pokud teplota nespadne na nulu, neublíží jim to.
Pouštíš ptáky přes zimu i do venkovních výletů?
Většinou okolo poledne, ale musí být slunečno. Ale když jsou velké mrazy, může být i slunečno, ale nepouštím je.
Arové se taky v zimě prolétnou?
Taky, obecně ptáci venku na bidle vydrží i hodinu, hodinu a půl. Sami se pak vrátí zpátky do zázemí. Jsou už naučení, když je jdu večer zavírat, že automaticky, jakmile se začne stmívat, začnou zalézat.
Prodlužuješ jim nějak den?
Neprodlužuji. Ráno jim rozsvěcím zhruba v šest a zhasínáme večer v sedm nebo v osm hodin.
Když říkáš, že je na noc zavíráš do záletů, znamená to, že i přes léto bývají v noci zavření?
Přesně tak. Dělám to tak kvůli kunám, poněvadž u nás na zahradě se jedna vyskytuje. Ještě jsme ji nechytli, ale máme na ni políčeno. Je ale mazaná… Z toho důvodu papoušky zavírám. Hodně u nás také létají krahujci a už se nám stalo, že nám nalétli na voliéry.
V kolik hodin ráno papoušky vypouštíš ven? Máš to nějak omezené kvůli sousedům, abys je neobtěžoval hlukem?
Tohle moc neřeším, mám velice dobré sousedské vztahy. Nechci to nějak zakřiknout. Přes týden pouštím ptáky v osm ráno a zavírám je třeba v sedm večer. Ale o víkendu, o sobotách a nedělích, je pouštím třeba až na desátou nebo jedenáctou a zavírám je v pět nebo v šest. Nechci okolí dráždit, i když vím, že sousedi jsou v pohodě, ale radši to nehrotím.
Pojďme ke krmivu. Ukazoval jsi mi spousty směsí a přípravků. Preferuješ nějakou konkrétní značku u směsí, nebo kombinuješ, případně si mícháš vlastní směsi?
Dřív jsme si míchali, ale už nemícháme. Kupujeme krmné směsi od Versele Laga pro amazoňany a ary, a pro snovače mám od Teurlingsu, kterou teď zkrmuji a nově směs od Manitoby, kterou mi doporučil Vojtěch Trhoň. Berou mi ji daleko lépe než tu předchozí. Takže pro snovače už budu brát jenom Manitobu.
Zkoušel jsi Manitobu i pro velké papoušky?
Brzy by mě měl navštívit Vojtěch Trhoň, tak jsem mu už řekl, ať mi na zkoušku přiveze nějaké vzorky. Chtěl bych ji zkusit, jestli je opravdu tak čistá jako u směsi pro drobné exoty. Uvidím, když mi ji budou brát, asi bych ji zkusil dávat i normálně.
Jak vypadají denní krmné dávky u tvých papoušků?
Amazoňanům dávám dvě polévkové lžíce suchého krmení, což je myslím tak akorát na jeden pár. Snažím se ptáky nepřekrmovat, spíš aby byli nažraní do polo syta. Podávám jim dostupné ovoce a zeleninu: brokolici, červenou papriku, ledový salát, jablka, hrušky, papáju, mango, banány, mandarinky, pomeranče…
Krmíš jednou, dvakrát denně nebo víckrát?
Jednou denně. Každý den vstávám v pět hodin ráno do práce, takže nestíhám ptáky ráno krmit. Většinou krmím až po příjezdu z práce, což bývá druhá až třetí hodina odpoledne. Ptáci jsou tak už naučení a myslím, že jim to nedělá žádný velký problém. Co vím, tak někteří chovatelé krmí i večer.
Dáváš jim nějaké přípravky s vitamíny, probiotika a další přípravky?
Probiotika dávám více méně do vaječné míchanice pro mláďata, což si myslím, že je dost důležité, protože někteří ptáci mají problémy s trávením. Jsou druhy, které se bez probiotik vůbec neobejdou. Choval jsem třeba taranty a na roce a půl mi hnízdili. Přitom se u nich říká, že hnízdí až ve dvou letech. Přicházel jsem u nich o mláďata, nedařilo se mi je odchovávat, ale pak jsem přišel na to, že to bylo těmi probiotiky. Že rodiče v sobě nemají potřebné látky, které mají předávat mladým, a prostě mi ti ptáci „padali“. Mláďata vydržela jeden den nebo dva a hynula. Jinak přidávám Humac, dvakrát třikrát týdně ho přimíchávám do ovoce a zeleniny, a do vody dávám jablečný ocet a mám Promotor, Complejo a Vigozin.
Jak často řešíš úklid chovatelského zařízení? Poměrně dost chovatelů říká, že nerado ptáky ruší, zvlášť při hnízdění, na druhou stranu papoušci ztrácejí prachové peří, které se usazuje ve voliérách a ztěžuje jim dýchání.
Uklízím jednou týdně. Seberu trus ve voliérách, všechno zametu, snažím se luxovat pavučiny. To tedy nedělám každý týden, ale čas od času ano. I když pavučiny se budou tvořit pořád, ať mi nikdo neříká, že je v chovatelském zařízení nemá. Je tedy fakt, že drobné peří nebo prach od ptáků jsou problematické, papoušci potom trpí na plicní onemocnění. Ale musím zaklepat, zatím se mi to nestalo. A doufám, že ani nestane, protože se opravdu snažím udržovat čistotu. Hlavně dvakrát do roka dezinfikuji F10 a zatím se mi nestalo, že bych měl v chovu nějakou infekci. Doufám, že ani mít nebudu.
A nějaké jiné zdravotní problémy, které by stály za zmínku?
Jedinou závažnou věcí, která se mi stala, že jsem si do chovu zatáhl červy. Nevím odkud. Je to tedy už všechno za mnou, takže to už nějak moc neřeším, ale za zmínku stojí, že jsem během dvou dní přišel o deset latamů vlaštovčích. Bohužel se tak stalo, ptáci byli začervení, dal jsem ji na to Panakur. Každému kapku do zobáku, a šlo to hodinu po hodině… Bylo to těžké.
Jak jsi tu situaci řešil u zbytku chovu? Červi se jistě rozšířili i k dalším papouškům.
Ano, rozšířili. Nechal jsem si udělat testy trusu u paní doktorky Nečasové, a ta mi zjistila, že kromě dvou druhů je u všech problém. Získal jsem od ní odčervovadlo a ptáky jsem odčervil. Teď to dělám dvakrát do roka, pravidelně. Je to pro moji jistotu, abych mohl říci, že mám zdravý chov.
Větší papoušky máš relativně krátkou dobu, podařilo se ti už některé z nich rozmnožit?
Zatím to jsou mladí ptáci, takže žádný odchov ještě neproběhl. Doufám, že snad letos by ti ptáci už mohli, protože jdou do věku, kdy už můžou odchovávat. Loni ještě byli mladí, nebyla šance, ale už tam byly jisté náznaky: krmili se, byly náznaky páření, lezli do boudy, ale ještě to asi pro ně nebylo to pravé, aby mohli zahnízdit. Tak uvidíme, jestli letos…
Viděl jsem, že v chovném zařízení máš ještě trochu prostoru, abys ho mohl rozšířit. Máš v plánu nějaké další druhy?
Rád bych si pořídil třeba amazónky zelenopunčoškové, tedy bělobřiché. Jeden, možná dva páry. A když se mi povede prodat amazoňany modročelé, tak možná, že bych pořídil amazoňany velké severní (magny). Uvidíme. Mám nějaké další plány, ale zatím to nechci moc vykřikovat do světa. Spousta je jich opravdu raritních a rád bych, aby se mi to povedlo. Abych něco z toho skutečně měl.
Z amazoňanů, které už chováš, si nejvíc považuješ kterých?
Asi amazoňanů zelenolících, ale abych pravdu řekl, asi nejvíc se mi líbí amazoňani žlutolící. Jsou opravdu hezky vybarvení.
Amazoňany zelenolící jsi dokonce loni v říjnu vystavoval na Exotě v Olomouci. Respektive je tam dovezl Zdeněk Vandělík, od kterého sis je pořídil a domů sis je vezl už ty.
Ano, tak to bylo.
Vystavuješ pravidelně?
Snažím se. Loni jsem tedy moc nevystavoval, na výstavě Klubu přátel exotického ptactva v Botanické zahradě Univerzity Karlovy v Praze na Albertově jsem měl papoušky patagonské a nobilisky, a pak byla Exota, kde jsem měl nobilisky, amazoňany modročelé xanthopteryxe a amazoňany zelenolící. Na Exotice v Lysé nad Labem jsem už nevystavoval, protože těch výstav už bylo hodně a ptáci si od nich potřebovali odpočinout. Nobilisky za sebou měly dvě výstavy a z toho na jedné – v Olomouci – mi samice ulétla v hlavním pavilonu a létala tam pak ještě několik dní po výstavě. Stalo se to mojí chybou.
Jak konkrétně?
Ulétla mi z přepravky. Vypadlo mi šouple…
Jak dlouho jsi ji chytal?
Zkoušel jsem to asi deset minut, než jsem zjistil, že to nemá absolutně smysl, protože jak je v hlavním pavilonu výstaviště Flora armatura, sanice se tam schovala a dostat se k ní nebylo možné. Pak mi ji chytil Honza Sojka se svým kamarádem a poslali mi ji po Zdeňkovi Vandělíkovi.
Takže tam létala skutečně několik dní?
Myslím, že do středy (výstava končila v neděli, pozn. red.), takže čtyři dny.
Čili překonala rekord loriho mošusového, který na loňské Exotě také ulétl a létal tam tři dny, až se ho podařilo poslední den výstavy odchytit.
Ano, asi tak. Potom tam ještě myslím létal něčí barnard, ale u toho nevím, čí byl.
Budeš nějak rozšiřovat stávající chovné zařízení?
Rád bych ještě přistavil, ale je to všechno na dlouhé lokte, co se týče financí a hlavně prostoru. Když bude prostor, myslím si, že nebude problém, ale v první řadě také musí být finance. Bez peněz se nedá nic stavět, ale rád bych. Ještě třeba deset voliér.
To je dost. Už víš, co bys do nich dal?
Určitě jihoamerické papoušky, zelené. Líbí se mi třeba amazoňané modrobřiší. Měl bych možnost je sehnat, cena není zase až tak vysoká, ale všechno záleží na určitých okolnostech. Nemám teď prostor, ale hlavně peníze.
Tak se třeba podaří nějaké odchovy…
Přesně tak. Neříkám, že peníze nejsou, nechci je do toho ale už strkat ze svého, ptáci by si na sebe měli vydělat sami. Čímž neříkám, že když nic neodchovají, že jim nekoupím krmivo, ale na další ptáky si musím vydělat odchovy.
