Na návštěvě u Martina Papače, specialisty na chov mutačních neofém modrohlavých

UVNITŘ FOTOGALERIE – Letos mu bude teprve třiadvacet let, ale mezi chovateli mutačních neofém je už velmi známý. Martin Papač ze Soběslavi je další z řady mladých nadějných chovatelů, které server Ararauna.cz navštívil, aby ukázal, že chovatelství papoušků není výhradní doménou „starých bardů“. A v tomto případě se mladému chovateli podařilo řadu zkušenějších chovatelů předběhnout. Martin Papač se specializuje na chov mutačních neofém modrohlavých, narazili byste u něj ale i na mutační amadiny Gouldové a drobné astrildovité pěvce. Chovu exotů se věnuje od svých pěti let, kdy od strýce dostal první andulku. Modrou, což je shodou okolností barva, na kterou je (společně s fialovou) zatížený dodnes.

Půl života s neofémami

„Chovu jako takovému se ale věnuji od sedmi let, protože andulky, co jsem měl předtím, byli ochočení ptáci do klece domů. V deseti letech jsem měl první korely, pak přišly rosely, papoušci zpěvaví a další. První neofémy jsem si pořídil ve dvanácti letech,“ popisuje Martin Papač na zahradě rodinného domu svých rodičů, na které si postupně vybudoval při komplexy voliér a krytých klecí pro neofémy a drobné exoty. Návštěvu začínáme v prvním z nich, historicky nejstarším. Jde o dřevěný domek, který z dálky připomíná spíše kůlnu. Že nejde o skladiště zahradního nářadí ale napovídají malé větrací otvory s výklopnými dvířky a keramický odlitek mutační neofémy modrohlavé (modré violety) u vchodových dveří.

K TÉMATU: Na návštěvě u Rudolfa Strnada, známého chovatele mutačních papoušků z Českých Budějovic

Uvnitř nacházíme dvě patra klecí s chovnými páry neofém modrohlavých. V každém patře je po pěti klecích o rozměrech 130 x 60 x 80 cm (délka x šířka x výška), od sebe nevzájem jsou odděleny makrolonem. Mezistěny nejsou připevněny na pevno, dají se vyndat, čímž může s dvou i více klecí vedle sebe vzniknout proletovací klec dlouhá až tři metry. Makrolon také propouští světlo a zároveň zabraňuje tomu, aby se samec z vedlejší klece začal zajímat o sousední samici a nevěnoval se té, s níž ji chovatel chce spárovat kvůli šlechtění konkrétní barevné mutace. Jestliže zvenku to vypadá, že zahradní domek bude uvnitř tmavý, opak je pravdou. Střechu totiž tvoří opět makrolon, přes který se dovnitř dostane sluneční světlo, ale zabraňuje průtoku vody při dešti a vlhku, na které jsou neofémy modrohlavé velmi háklivé.

„Zima je nejlepší doktor“

Světelnosti přidává i bílý nátěr vnitřních stěn klecí, takže i když jsou ptáci prakticky chovaní uvnitř domku, rozhodně netrpí nějakou přílišnou tmou. Domek není nijak zateplený, část ptáků v něm ale Martin Papač nechává zimovat a i když v některých letech klesaly teploty o pod mínus dvacet stupňů, ptákům to nevadilo. „J. van Esch z Belgie, od kterého mám několik neofém, mi dal několik rad, kterých se držím. Třeba že aby byli ptáci v dobré kondici, nechat je venku, protože zima že je nejlepší doktor. Co má padnout, to padne,“ vysvětluje. „Měl jsem třeba některé ptáky přes zimu doma, ale netopil jsem jim. V pokoji bylo 16 stupňů, protože se vyhřál z okolních místností. Ptáci, kteří byli přes zimu venku, šli na jaře lépe do toku,“ dodává.

ČTĚTE TAKÉ: Karel Šimon: Mutace u papoušků mě baví, modré kakariky jsem odchoval jako první v Česku

Neofémy zimované v domě navíc po přemístění do venkovních klecí a voliér často začnou přepeřovat a tím je u nich hnízdění na čas ztraceno. „Takže si myslím, že to je dobré znamení – když jsou v dobré kondici přes zimu a přežijí, nebudou mít v sezóně žádný problém,“ konstatuje Martin Papač. Přesouváme se k druhému chovnému zařízení, které se velmi podobá prvnímu, navazuje na ně ale velká venkovní voliéra pro drobné pěvce. Tu od klecí s neofémami dělí manipulační chodba, klece samotné jsou řešeny velmi podobně jako v prvním chovném domku. Jen jsou o něco větší: délka 150 cm, šířka 60 sm a výška 80 cm.

Nejen neofémy, ale i astrildovití pěvci

V době naší návštěvy ve voliéře vidíme jen drobné exoty: astrildy rákosní, amaranty malé, motýlky modrobřiché, amady červenohlavé, zlatoprsky malé, kubánky malé a amadiny pruhované. Prostoru mají opravdu dost, voliéra má rozměry 3,5 x 3 x 2,3 metru a uvnitř je hodně členěná naaranžovanou zelení. „Líbí se mi zarostlé a naaranžované voliéry. Drobotina je navíc pořád v pohybu, takže mi imponuje její chování a barvy, a také jak zpívá, když jde do toku. Taky nemá problém s hnízděním. Pět dní po tom, co jsem letos dal droboť do venkovní voliéry, v ní bylo už pět hnízd,“ chlubí se Martin Papač. Venku ještě vidíme opřenou makrolonovou stěnu, která byla přes zimu namontovaná zvenku na pletivu, aby mírnila dopad zimy a tvořila jakýsi „větrolam“. Mimochodem, v této proletové voliéře Martin Papač jednu zimu ponechal astrildy rákosní a i když teplota po dva dny klesla dvacet stupňů pod bod mrazu, všichni ptáci přežili.

KOMENTÁŘ: Barevné mutace papoušků: jsou to krasavci, nebo bastardi?

„Byla to spíš taková náhoda. Měl si pro ně přijet jeden zájemce, šlo o opravdu velký odchov. Jenže pořád nejel, a byl už říjen, pak listopad a nakonec si pro ně nepřijel. Nemohl jsem je z důvodu kapacity klecí už stěhovat domů, tak přezimovali venku. A vydrželi,“ líčí Martin Papač. To se ale už blížíme k třetímu, nejmladšímu chovnému zařízení, určenému pouze pro neofémy modrohlavé. Vyrostlo hned vedle velké proletové voliéry pro „droboť“ a Martin Papač v něm zúročil zkušenosti z předchozích dvou staveb. Narozdíl od nich nejde o uzavřený prostor, ale zcela otevřený klecový chov, který tvoří dvě skupiny klecí po šesti, vyrovnaných ve dvou patrech nad sebou, mezi nimiž je prostorná obslužná chodba. Pevná je pouze střecha, boky tvoří odmontovatelné makrolonové stěny a čela pletivo, na které lze opět namontovat makrolon.

Zelené krmivo? Neosvědčilo se

Narozdíl od prvního chovného zařízení jsou klece v tomto nejnovějším řešeny tak, že nejširší část základny není situovaná podél obslužné chodby, ale směrem ven. Ptáci tak mají více soukromí a mohou se schovat, pokud okolo klecí zvenku prochází nějaká návštěva, případně když nechtějí být rušeni při každodenním krmení. Určitou nevýhodou takto otevřeného zařízení je vítr, který může obzvlášť zjara a na podzim, když je studený, neofémám škodit. Proto Martin Papač používá právě makrolonové stěny, kterými se snaží neofémám vytvořit závětří. Ve všech klecích, nejen v tomto nejnovějším zařízení, používá Martin Papač jako podklad drobné štěpky. Osvědčily se mu lépe než písek, který příliš prášil. „Voliéry vyčistím dvakrát za rok: na jaře a na podzim. Protože když jsou v kleci pořád stejní ptáci, mají tam svoje mikroklima a nemají s tím problém,“ říká.

K VĚCI: V kolumbijské metropoli Caracasu létají modře zmutovaní arové ararauny. Pochází z přírody

Potíže by podle něj nastaly, kdyby příliš často prohazoval chovné páry mezi různými voliérami. „Protože neofémy jsou hodně náchylné na megabakterie a všeobecně na plísně a kvasinky, takže kdyby se ptáci několikrát přendali, většinou se vzájemně nakazí trusem,“ vysvětluje. Kvůli různým průjmovým onemocněním neofémám vůbec nedává zelené krmivo, ale ani čerstvé ovoce. „Krmím směsí Deli Nature 70, nic do ní nedomíchávám. Dále podávám jenom Witte Molen a rýži. Dával jsem i Roboran a Humac, ale neviděl jsem v tom rozdíl. Teď je zkouším nedávat,“ líčí chovatel a vysvětluje, že prvních pět let se snažil neofémám dávat zelené krmivo, ovoce i vaječnou směs a neustále musel řešit nějaké zdravotní problémy. Později přišel na to, že neofémám svědčí především nepřekrmování.

Dřevěné uhlí proti kataru a průjmům

„Musíte si uvědomit, že neofémy jsou ptáci, kteří pochází ze suchých biotopů. Když mají hojnost potravy, jde o travní semeno. A to je maximálně tak v mléčné zralosti. Ale když mají bídu, nemají takřka co žrát. Žádné ovoce v přírodě nikdy neviděly, a pak jsou s ním v chovu jenom problémy,“ míní Martin Papač. Co však v žádném kleci nechybí, je miska s gritem a dřevěným uhlím. „Neofémy modrohlavé jsou náchylné na katary a střevní problémy. Tohle jim trochu pomůže,“ vysvětluje. Kvůli vápníku ptákům dává také drcené vaječné skořápky. „Žádná chemie, protože když se vápník doplňuje chemicky, odbourává ten přírodní. Když se jim pak někdy umělý vápník nedá, je to špatné – takoví ptáci pak nemůžou na nohy a mají další problémy,“ prozrazuje svou zkušenost.

ČTĚTE TAKÉ: Modře zmutovaný amazoňan žlutoramenný překvapil obyvatele karibského ostrůvku

Martinovy neofémy tak denně dostávají zrninovou směs, grit, uhlí a také míchanici. „Na tu mám poglazované misky, které se dobře umývají. Jednou za týden nebo za dva je dám do myčky a jsou zase jako nové,“ říká. Každá klec je vybavena i koupelničkou, kterou ptáci hojně využívají i ve studenějších měsících. Všímáme si netypicky vysokých hnízdních budek. U chovatelů neofém je přitom běžné používat ležatý (horizontální typ). Martin Papač nám vysvětluje, že vysoké budky mají zabránit mláďatům, aby předčasně opouštěla hnízdo a neprochladla. „Mláďata vyskakují tak brzo proto, že je rodiče přestávají krmit a táhnou je ven. Dost často to dělají, když chtějí znovu zahnízdit. Z ležaté budky je vytáhnou někdy i ve třech týdnech, kdy jsou ještě neopeřená. Když je budka vyšší, mláďata nedokáží vylézt do vletového otvoru a samice za nimi musí dovnitř nakrmit je,“ říká.

Rarita: odchov fialového opalína

Kvůli nebezpečí prochladnutí mláďat, ale třeba i zastydnutí vajec, Martin Papač používá co nejmenší základnu budek. Osvědčila se mu velikost 14 x 14 cm, přičemž hnízdní otvor bývá 16 cm nad dnem budky. V uzavřených chovech doma, kde lze dobře regulovat teplotu, je podle Martina Papače možné používat i horizontální budky, protože mláďata po jejich opuštění neprochladnou. Například aktuálně takto odchovává své nejvzácnější chovance vůbec: opalinové violety. V době naší návštěvy se dole v kleci krčilo čerstvě vylétlé mládě, pravděpodobně vůbec první samec této mutace odchovaný v České republice. Jak těžké bylo docílit takového úspěchu?

K TÉMATU: Barevná mutace, nebo nemoc? Netypické zbarvení u papoušků může způsobit i nedostatek lysinu

Na první opalinové neofémy modrohlavé narazil Martin Papač před pěti lety, když další český chovatel mutačních neofém Jiří Vojtěch vložil jejich fotografie do diskusního fóra na internetové iFauně. „Shodli jsme se, že by to byl náš sen, a tak jsme si je předloni dovezli,“ popisuje. Ptáky získali od J. van Esche. Šlo o samce modrého fialového štěpitelného na opalíny, ke kterému dal Martin Papač samici modrou fialovou a za loňský rok od tohoto páru odchoval třináct mláďat, z toho dvě opalinové samice a dvě samice violety. „Zbytek byli samci, nejistí štěpáci na opalín. Jeden nejistý štěpák už má svého potomka opalína,“ odkazuje na odchované mládě, které jsme u něj viděli. „Mám i jeho sourozence, takže u nich čekám, zda budou štěpit nebo ne. Loni v létě jsem si přivezl k těmto samcům opalínové samice, abych dál netvořil nejisté štěpáky.“

Další plány? Rubino neofémy a vzácní kakadu

Další poměrně velkou raritou, s níž se lze setkat v chovu Martina Papače, jsou lemované neofémy modrohlavé. Mutace získala název podle toho, že má lemované letky. „Říká je jim edged. V podstatě to jsou také dost raritní a drazí ptáci, moc jich tu není. V České republice si myslím, že je máme dva,“ vypočítává Martin Papač. Mezi chovateli mutačních nofém modrohlavých teď podle něj nastupují žluté a červené barvy, zatímco modré, které jsou stále dost populární, už nejsou tak raritní. „Jako další krok bych chtěl určitě pořídit rubina. Ještě letos třeba samičky a štěpáky samce, alespoň dva páry. Loni se jejich cena pohybovala okolo 2 000 euro za samici rubino,“ naznačuje, že nejde o levnou záležitost. Však třeba kvůli lemovaným neofémám musel prodat všechny lutino ptáky, jejichž chov už měl „zvládnutý“.

K VĚCI: Prodejci papoušků v Nikaragui „vyrábějí“ bělidlem a barvou vzácné mutace aratingů

Martina Papače ale nelákají jenom neofémy a mutační ptáci. Z barevných mutací by se časem chtěl pokusit o chov větších druhů papoušků, modrých a lutino alexandrů velkých, lutino papoušků horských či modrých eklektusů, jejichž cena je však stále ještě příliš závratná. Od dětství pak má Martin jeden velký sen – chovat kakaduy inka. Při naší návštěvě nám už ukazoval místo, kde jim chce vybudovat voliéru a prý by nezůstal jen u jednoho druhu kakaduů. Zálusk má i na další: „Mým druhým snem byli vždycky kakaduové havraní, ale když jsem viděl u Honzy Sojky kakaduy přilbové, asi by je doplnili také. A kakaduové bílí, kteří jsou tak přátelští,“ plánuje. A pokud se bude opravdu dařit, kolekci by chtěl časem doplnit i o kakaudy žlutouché a filipínské. Rozhodně to není nereálný sen, takže budeme držet palce, aby se vyplnil!

Úvodní foto: Jan Potůček, Ararauna.cz

Velký rozhovor s Martinem Papačem přinese aktuální červnové číslo časopisu Nová Exota