Na návštěvě u Rudolfa Strnada, známého chovatele mutačních papoušků z Českých Budějovic

UVNITŘ FOTOGALERIE – Když se řekne mutační papoušci, mnozí si hned vybaví jméno českobudějovického chovatele Rudolfa Strnada. Jednoho z prvních specialistů v tomto oboru a dodnes aktivního chovatele, který letos oslaví již třiaosmdesáté narozeniny. Před nedávnem jsme měli možnost navštívit jeho chov a prohlédnout si nádherné žluté papoušky královské, žlutého alexandra velkého, mutační neofémy, papoušky zpěvavé, rudobřiché, kakariky a další zajímavé ptáky. Člověk nemusí být přímo vyznavačem barevných mutací, aby ocenil, jak zajímavou kolekci Rudolf Strnad vlastní a i v pokročilém věku se snaží stále dál šlechtit. Při úctyhodném počtu několika desítek ptáků to je prakticky práce na plný úvazek.

Chovu exotických ptáků se Rudolf Strnad věnuje od svých tří let, tedy takřka osmdesát let. Tohoto koníčka zdědil od svého otce, známého chovatele zpěvných kanárů. Rovněž Rudolf Strnad jako dítě začínal s kanárem, kterého dostal k Vánocům. Už jako dítě byl zatížený na mutace. „Když jsem poprvé viděl bílého kanára s černou chocholkou, doslova jsem donutil otce, aby ho koupil,“ popsal minulý rok v rozhovoru pro časopis Nová Exota. K papouškům se Rudolf Strnad dostal mnohem později: chová je od roku 1970, kdy se přestěhoval do rodinného domu, u kterého si mohl vybudovat voliéry. Nejprve na malé a střední papoušky, protože jeho prvním chovaným druhem byly korely. Jak jinak než mutační, v té době straky dovezené z Německa. K nim měl Rudolf Strnad perlové korely od chovatele Gerharda Matuschky z Prahy a kombinací obou mutací později dospěl k odchovu prvních perlových strak.

I pro malé papoušky dostatečný prostor

Současné chovné zařízení Rudolfa Strnada se skládá z dvou komplexů venkovních voliér a dvou uzavřených prostor, v nichž praktikuje klecový chov. Hned v prvním z nich se nachází mutační neofémy modrohlavé a opalínové a oranžové mutace papoušků zpěvavých. Jde v podstatě o přestavěnou garáž podlouhlého půdorysu, kde jsou z pravé i levé strany umístěny ve dvou patrech prostorné klece. Strop tvoří průhledné plexisklo, aby dovnitř mohlo proniknout přirozené denní světlo, a střecha je mírně sešikmená, což je praktické z hlediska odtoku vody při deštích nebo kvůli sněhové nadílce v zimě, která by se mohla na rovné střeše nahromadit a svou vahou plexisklo promáčknout. Jde o dřevostavbu, která je dobře provzdušněná a ptáci se v ní cítí dobře.

K TÉMATU: Znáte barevné mutace arů araraun? Jsou vzácné a objevují se i ve volné přírodě. Kolik stojí?

Chovné klece pro neofémy a papoušky zpěvavé jsou možná až příliš velké: na šířku mají přes metr, hloubka je také metrová a výška 90 cm. Ptáci se v nich rozhodně vylétají, což byl asi úmysl – bidla jsou od sebe vzdálená co nejvíc a prostor uvnitř vyplňuje už jen hnízdní budka s kontrolním otvorem umístěným přímo na pletivu, takže chovatel může zkontrolovat snůšku nebo mláďata, aniž by musel složitě manipulovat s budkou uvnitř klece. Praktická je i volba druhu bidel: kromě klasických oválných klascíků či proutků je v každé kleci i jedno hranaté, „párovací“. Samice se na něm může lépe uchytit při páření a „neprotočí“ se na něm a nespadne jako z klasického přírodního bidla. Tento zlepšovák používá více chovatelů, nejenom u mutačních ptáků.

Úspěch se žlutými papoušky královskými

Rudolf Strnad je známý tím, že se jako jeden z prvních chovatelů u nás pustil do chovu mutací velkých druhů papoušků. Na ty narážíme v komplexu největších venkovních voliér na dvoře chovatelova domu. Tvoří ho devět voliér, které navazují na vnitřní zázemí s krmnými pulty a hnízdními budkami. V době naší návštěvy nebyli úplně všichni papoušci venku, ti nejzajímavější ale doslova zářili už na dálku: žlutá (lutino) mutace alexandra velkého spárovaná s přírodně zbarveným zeleným ptákem, žlutá mutace papouška královského (správně nazývaná dilute), rovněž chovaná s přírodními ptáky a lutino mutace kakadu růžového, kterou jsme mohli přímo na místě o pár voliér vedle porovnat s přírodně zbarvenými ptáky.

ROZHOVOR: Karel Šimon: Mutace u papoušků mě baví, modré kakariky jsem odchoval jako první v Česku

Žluté papoušky královské si Rudolf Strnad pořídil už v devadesátých letech, jak však říká, první takto zbarvené ptáky poprvé viděl v roce 1985 u Emila Antonína a ihned mu učarovali. První pár si pořídil od chovatele, jemuž nehnízdil. A jak už to tak v podobných případech bývá, změna prostředí, krmiva i denního rytmu udělala své. Rudolf Strnad se poměrně brzy dočkal odchovu a mohl svůj chov žlutých papoušků královských rozšířit – postupně až na šest párů. Osvědčily se mu venkovní voliéry o délce tří metrů, široké metr a vysoké dva metry. Zázemí je poloviční: šířka a výška jsou stejné jako venku, délka je půldruhého metru. Papoušci mají celoroční přístup do venkovních voliér, pouze v zimních měsících, když teplota klesne deset stupňů pod bod mrazu, je Rudolf Strnad zavírá do zázemí.

Nejen mutace, i přírodní kakaduové růžoví a inky

Na rozdíl od mnoha jiných chovatelů si Rudolf Strnad nemyslí, že by papoušci královští nutně potřebovali přírodní kmenové budky. Z vlastní zkušenosti ale radí, aby základna budky byla co nejmenší, přiměřenou velikosti samice. Pokud by totiž bylo uvnitř příliš mnoho místa, může to vést k prochladnutí vajec, která se rozkutálí, nebo ke špatnému růstu noh u mláďat, které pak bývají různě natažené. Jak dodává, v přírodě bývají mláďata v hnízdních dutinách doslova namačkána a samice je nezřídka musí krmit shora od vletového otvoru, aniž se vešla přímo dovnitř. Chovatel rovněž nesdílí častý názor o tom, že kontrola budek by měla být během hnízdění co nejméně častá, aby nedocházelo k rušení ptáků. Naopak budky kontroluje denně a mnohokrát se mu to vyplatilo: daří se tak včas podchytit některé problémy, které by mohly mít fatální důsledky pro mláďata.

ČTĚTE TAKÉ: Barevná mutace, nebo nemoc? Netypické zbarvení u papoušků může způsobit i nedostatek lysinu

Ve velkých voliérách nejsou ovšem jenom mutační ptáci. Vedle přírodních kakadu růžových chová Rudolf Strnad také kakaduy inka, kteří však v době naší návštěvy neopustili kryté zázemí. V přírodní formě má i rosely pestré nádherné, tzv. Goldmantly. Samostatný komplex venkovních voliér bez vnitřního zázemí obývají papoušci rudobřiší. Jde o pět samostatných boxů, v nichž jsou ptáci rozděleni po párech a Rudolf Strnad se od nich snaží selekcí vyšlechtit jedince s co největším podílem červené barvy. Přímo na rodinný dům pak přiléhá poslední chovné zařízení s klecemi pro mutační neofémy modrohlavé, kakariky rudočelé a alexandry rudohlavé. Jde o takový prosluněný „vejminek“, kde jsou klece ve třech patrech nad sebou a po třech v každém „poschodí“.

Chovatelský sen? Modrý eklektus a „královák“

Velikostně klece v tomto chovném zařízení odpovídají těm, které jsme viděli v prvním uzavřeném chovném zařízení pro neofémy. Tento prostor je ale výrazně víc prosvětlen, protože čelní stěna je celá z průhledného polykarbonáru. Rudolf Strnad nám zde ukazuje „zasloužilý“ pár kakariků rudočelých žluté mutace, kteří často slouží jako chůvy pro mláďata dalších papoušků. V nejvyšším patře nás zaujme alexandr rudohlavý žluté (DEC) mutace s černýma očima. V dalších klecích na nás pomrkávají červenobřiché neofémy modrohlavé a rubino papoušci zpěvaví, ale také rosely penant mutace žlutý pastel. Prostě opravdový ráj pro milovníky barevných mutací papoušků. Jedině ti dokáží ocenit, kolik práce, času a peněz stálo takový chov vybudovat.

Rudolf Strnad má i ve svých letech stále mnoho chovatelských plánů. V hledáčku má několik zajímavých papouščích mutací, které se u našich chovatelů ještě nevyskytují, nebo jen velice zřídka. Předně jde o papoušky horské mutace lutino, modré eklekty různobarvé, lutino a modré papoušky královské. Některé mutace, kterými se Rudolf Strnad dříve zabýval a později je rozprodal, jsou však zřejmě defintivně ztraceny. Jedná se o šedou a olivovou mutaci barnardů límcových velkých. „Choval je pan Antonín, já a pan Zácný. Tyto mutace zanikly, protože já a pan Antonín jsme chov rozprodali a pan Zácný zemřel. Takové ptáky jsem od té doby neviděl. Kdyby mi je někdo nabídl, rád je koupím,“ svěřil se Rudolf Strnad loni v rozhovoru pro Novou Exotu. Budeme tedy držet palce!

Úvodní foto: Jan Potůček, Ararauna.cz