Martin Papač: Po opalinové fialové neofémě modrohlavé bych rád odchoval rubina

Martin PapačPřed lety se mu zalíbila fotografie opalinové neofémy modrohlavé v chovatelském diskusním fóru na internetu. Tehdy to byl nedostižný sen, cena této barevné mutace byla příliš vysoká. Dnes už Martin Papač tyto ptáky nejen chová, ale i odchovává: jako první v České republice. Letos se mu dokonce podařilo odchovat prvního opalinového fialového samce. Ale jak se zdá, zatím to je jen začátek. Na řadu by měly přijít modrohlavé neofémy mutace rubino a mladý chovatel má v hledáčku i barevné mutace větších papoušků. K tomu by si rád splnil dětský sen o chovu velkých kakadu. Martina Papače jsme zpovídali při návštěvě jeho chovného zařízení v Soběslavi.

Kdy jsi začal s chovem exotických ptáků?

V pěti letech.

Kdo tě k němu přivedl?

Strýc. Choval andulky a dodnes si pamatuji, že měl šest žlutých a jednu modrou. Ta modrá se mi moc líbila, tak mi ji dal.

Od té doby jsi zatížený na modré ptáky?

Vlastně ano, ani mě to nenapadlo. Nejsem na ně přímo vyhraněný, ale modrá a fialová se mi líbí.

Kdy jsi sám začal s chovem papoušků?

V sedmi letech, protože ty první andulky, o kterých byla řeč, byly ochočené doma v kleci. V deseti letech jsem měl první korely, pak přišly rosely, papoušci zpěvaví a další. První neofémy jsem si pořídil ve dvanácti letech.

Jaké jsi měl první neofémy?

Tyrkysové a byla to mutace zelená rudoprsá, což byla v tu dobu už hojněji chovaná mutace.

Od začátku jsi byl tedy spíš zatížený na barevné mutace než na přírodní ptáky?

Tyto konkrétní neofémy jsem tenkrát viděl a zalíbily se mi. Ne že bych přírodní ptáky nechtěl, potom jsem si je taky pořídil, ale mutace se mi líbí asi víc.

Co se ti líbí na chovu mutací?

Ze začátku jsem mu úplně nerozumněl, nebyly mi jasné dědičnosti. Prokousával jsem se tím asi dva roky a když jsem pak zjistil, co s čím a jak je možné křížit, začalo mě bavit stanovovat si nějaké cíle a pak jich dosahovat. Třeba před pěti lety se mi hrozně líbila dvoufaktorová opalína, a teď ji už mám. Ale musí se na to jít postupně a když se k sobě dají cíleně správní ptáci, skutečně se dá dospět k cíli. Také se mi na chovu mutací líbí i to, že někdy z něho může vypadnout něco nečekaného.

Takže se ti zamlouvá ten moment překvapení.

Dá se říci, že ano. Když chci odchovat dvoufaktorového opalína, je to o neustálém očekávání, zda tam bude nebo ne. Teď jsem měl velké chovatelské štěstí, jedno jediné mládě, a byl to právě on.

Martin Papač v jednom ze svých chovných zařízení pro mutační neofémy modrohlavé (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Martin Papač v jednom ze svých chovných zařízení pro mutační neofémy modrohlavé (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Měl jsi od začátku nějaký chovatelský vzor pro chov mutací, někoho, kdo by se věnoval neofémám a radil ti, jak máš postupovat?

Ano, takovým vzorem mi byl a je Jirka Vojtěch. Seznámili jsme se přes iFaunu, on tam do diskusního fóra vložil fotografii opalínové modrohlavé neofémy. Shodli jsme se, že by to byl náš sen, a tak jsme si je předloni dovezli.

Jaké to je, předběhnout svého učitele a odchovat dřív dvoufaktorového opalína?

Neřekl bych, že jsem ho předběhl, spíš jsem se dostal na stejnou úroveň. Líbí se nám stejní ptáci. On má určitou výhodu v tom, že neofémy chová doma, takže má o něco delší sezóny. U mě zase ptáci mají přístup na slunce. Někdy to je nevýhoda, třeba když začne pršet a ve voliérách se hodně zvyšuje vlhkost, což se dá doma regulovat lépe.

Mutační ptáci jsou obecně dost choulostiví. U tebe jsou ale někteří ptáci i přes zimu v celoročních voliérách. V těch zřejmě netopíš.

Ne, vůbec ne. Jde o dřevěné voliéry, které ani nejsou nijak odizolované. Jde jen o palubky.

Ptáci ale vypadají, že jsou v dobrém stavu, v kondici.

Myslím si, že to k tomu přispěje. Když jste se ptali na toho učitele, určitě to pro mě byl a je F. van Hees, který mi dal několik rad, kterých se držím. Například aby byli ptáci v dobré kondici, nechat je venku, protože zima že je prý nejlepší doktor. Co má padnout, to padne.

Takže dochází k přirozenému výběru?

Ano. Měl jsem třeba některé ptáky přes zimu doma, ale netopil jsem jim. V pokoji bylo 16 stupňů, protože se vyhřál z okolních místností. Ptáci, kteří byli přes zimu venku, šli na jaře lépe do toku. Nakonec šli i ti, co byli přes zimu doma, ale hodně riskujete – když je pak dáte ven, začnou přepeřovat. Takže si myslím, že to je dobré znamení – když jsou v dobré kondici přes zimu a přežijí, nebudou mít v sezóně žádný problém.

Upravuješ nějak speciálně krmnou dávku, když je máš přes zimu venku, nebo krmíš pořád stejně?

Krmím směsí Deli Nature 70, nic do ní nedomíchávám. Pořád je stejná. Ale v zimě krmím každý den nebo obden přesnou dávkou, kterou ptáci úplně vyžerou. Používám odměrku od Acidomedu, 20 ml, a to je krmná dávka pro jeden pár denně. Přes léto mají krmiva více.

Nakličuješ zrninové směsi?

Ne, vůbec. Dělal jsem to, ale byly s tím strašlivé problémy.

Vaříš jim vajíčka, klasickou vaječnou míchanici?

Ne, taky ne.

A zelené?

Také ne. Dalo by se dát trochu, ale ptáci pak mají průjem, když se to přežene. Zvlášť na jaře, když je zelené plné dusičnanů. Když se ptákům dají první lístečky, mají z nich průjem. Neříkám, že je to špatně, ale když jsem jim zelené dával, vždycky s tím byly nějaké problémy. Když jsem klíčil zrní, také byly problémy. Teď neklíčím, nedávám zelené, jenom suchou směs. Ale když jste se ptali na míchanici, dávám vařenou rýži a vaječnou míchanici Witte-Molen.

Mrkev neofémám do míchanice nestrouháš?

Ne, s tou jsem měl také problémy. Nedávám jim nic, v čem je voda a co by mohlo zkvasit. S tím jsou problémy. Takže podávám jenom Witte-Molen a rýži. Dával jsem i Roboran a Humac, ale neviděl jsem v tom rozdíl. Teď je zkouším nedávat.

Takže nepodáváš ani jablka a jiné ovoce?

Ne. Musíte si uvědomit, že neofémy jsou ptáci, kteří pochází ze suchých biotopů. Když mají hojnost potravy, jde o travní semeno. A to je maximálně tak v mléčné zralosti. Ale když mají bídu, nemají takřka co žrát. Žádné ovoce v přírodě nikdy neviděly – pak jsou s ním v chovu jenom problémy.

Zajímavě řešené krmné pulty pro neofémy (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Zajímavě řešené krmné pulty pro neofémy (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Kdy se tvůj chov mutačních neofém začal „lámat“, tedy kdy sis řekl, že se ti už začíná dařit?

Prvních pět let jsem se s neofémami hodně trápil. Zkoušel jsem jim dávat právě mrkev, zelené, myslel jsem si, jak jim dělám dobře. Dával jsem jim jablka, vajíčka… Sám jsem si míchal i krmné směsi, ale čistota průmyslových směsí je asi někde jinde. Tak jsem to praktikoval pět let a pak se to začalo lámat tak, že pošla alespoň nula od nuly. Dost dlouho se musí chov dotovat, než si na sebe alespoň vydělá. U starších chovatelů, kterým je 70 let, nebo jsou v důchodu, patří mezi špičky a mají velký chov, je jasné, že už nové ptáky moc nekupují. Vyberou si jednoho za dva tisíce euro, ale když zároveň prodají odchovy za 200 tisíc euro, tak to pro ně už není takový šok.

Takže jde o to vytvořit si nějaký vlastní chovný kmen, který je zvyklý na dané podmínky.

Určitě ano.

Viděl jsem hodně chovatelů, kteří se věnují neofémám, dbají hodně na čistotu, na krmení, na dně klecí mají antikokcidiální písek. Ten jsem u tebe neviděl, ty tam máš nějaké štěpky.

Mně se písek neosvědčil, hrozně prášil, když jsem ho tam sypal. Trus se v něm sice obalí, a asi uschne, ale jsou tam z něj pak takové hroudy, takže by je člověk musel stále vyhrabávat. Ony se musí měnit i štěpky, ale u písku to nevypadá dobře. Trus je tam víc vidět. Ve štěpkách se zahrabává, takže k němu neofémy moc nemohou. Vsaje se. Jde o bukové štěpky, které jsou vysušené. Když se do nich nalije voda, za chvíli je pryč. Použité štěpky vždycky spálím.

Považuješ chov neofém z hlediska zoohygieny za náročnější než u jiných australských papoušků?

Je tam důležité s těmi ptáky moc nemíchat. Nepřendávat je a netočit s nimi. Nevím, jak to je u rosel, ty jsem moc nechoval, ale kdybych teď už svých neofém začal přendávat páry a udělal bych to třikrát, tak stoprocentně nastane nějaký problém. Protože neofémy jsou hodně náchylné na megabakterie a všeobecně na plísně a kvasinky, takže když se ti ptáci přendají mezi sebou, většinou se vzájemně nakazí trusem. Voliéry vyčistím dvakrát za rok: na jaře a na podzim. Protože když jsou v kleci pořád stejní ptáci, mají tam svoje mikroklima a nemají s tím problém. Pořád je tam jeden a ten samý pár, případně jejich mláďata a pořád je tam jedna linie nějakých bakterií. S těmi není problém. A musím říct, že štěpky vypadají dost dlouho dobře. Není tam nepořádek. Takže je vyhrabu na jaře a pak na podzim.

Pod bidly asi častěji?

To ano, a měním i bidla, nebo je alespoň umyji.

Jako podklad na dno voliér používá Martin Papač bukové štěpky (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Jako podklad na dno voliér používá Martin Papač bukové štěpky (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Všimli jsme si, že někde používáš hranatá bidla a někde klasická. Respektive v každé kleci je jedno hranaté bidlo a druhé normální. Má to nějaký význam?

Má. Ptáci většinou spí nebo se páří na budce. Samice tam má lepší stabilitu. Kdybych měl v kleci úzké bidlo, zvlášť když ho pták dokáže úplně obejmout, hůř se na něm při páření udrží. Neofémy si většinou – ani v přírodě – nevybírají místa k páření. Páří se třeba na stromě na větvi, kde zrovna sedí. Takže když sedí na rovné ploše, která se s nimi nemůže otočit, což tak mám udělané, je samička stabilnější. Oni se samozřejmě dokáží pářit i na normálním bidle, ale jenom říkám, že tohle je o trošku lepší, protože při každých pěti vteřinách samička nespadne z bidla. Neofémy se zpravidla páří výš, takže ta hranatá bidla mají vždycky postavená výš. Obecně se ví, že ptáci se vždycky cítí bezpečněji, když sedí výš. Takže se výš i páří.

Viděli jsme, že máš v každé u voliér hromadu misek. V nich je klasická krmná dávka, pak jsme tam viděli nějaké uhlí…

To je klasické dřevěné uhlí, co se používá na grilování. Poradil mi ho Jirka Vojtěch. Dříve jsem si ho sám opaloval a pak ho tam dal, jenže dřevo ne vždy ohoří nebo ho ptáci ožerou jen okolo. Tak jsem prostě koupil pytel dřevěného uhlí. Nedávám ho moc, ale ptáci ho berou. Myslím, že to je pro ně dobré, protože neofémy modrohlavé jsou náchylné na katary a střevní problémy. Tohle jim trochu pomůže.

Když se ale vrátím k miskám, rozhodně by tam měla být voda a krmení, a potom grit a třeba ještě drcené vaječné skořápky. Žádná chemie, protože když se vápník doplňuje chemicky, odbourává ten přírodní. Když se jim pak někdy umělý vápník nedá, je to špatné – takoví ptáci pak nemůžou na nohy a mají další problémy. Proto podávám jenom drcené skořápky a nikdy jsem neměl problém s tím, že by mi samice nemohla snést vejce nebo že by vajíčko mělo slabou skořápku.

V klecích nechybí ani miska na míchanici. Míchanici dávám denně, na tu mám poglazované misky, které se dobře umívají. Jednou za týden nebo za dva je dám do myčky a jsou zase jako nové.

Máš chov papoušků, ale jenom neofém. Proč zrovna neofémy? Co se to na nich líbí?

Líbila se mi na nich hlavně barevnost a chování. Měl jsem prakticky všechny dostupné druhy kromě neofém modrokřídlých. Třeba tyrkysáci u mě byli hrozně agresivní. Nechápu proč, krmil jsem je úplně stejně, ale stávalo se, že samec zabil samici. Vůbec jsem tu agresivitu nechápal. U bourků mě zase neuchvátily barvy. Choval jsem je, ale neofémám modrohlavým se nevyrovnali. To jsou ptáci, kteří, když si na vás zvyknou, jsou v takové pohodě, v klidu si létají, neplaší se, přijdou až k vám. A když jdou do toku, jsou temperamentní, zaslechnete od nich trylek. Řekl bych tedy, že si mě získaly svým chováním a barvami.

Ještě máš hodně drobných exotů. Všimli jsme si kolekce astrildovitých, doma máě amadiny Gouldové…

Drobotina se mi líbila už odmala, po andulkách jsem choval zebřičky. Jak se říká, s jídlem roste chuť, tak jsem chtěl náročnější ptáky a víc barevné. Líbí se mi zarostlé a naaranžované voliéry. Drobotina je navíc pořád v pohybu, takže mi imponuje její chování a barvy, a také jak zpívá, když jde do toku. Nemá rovnněž problém s hnízděním. Pět dní po tom, co jsem letos dal droboť do venkovní voliéry, v ní bylo už pět hnízd.

Modré amadiny Gouldové v chovu Martina Papače (Foto: Martin Papač)

Modré amadiny Gouldové v chovu Martina Papače (Foto: Martin Papač)

Jaké druhy drobných exotů chováš?

Astrildy rákosní, ty jsem si pořídil jako první z astrildovitých, tedy kromě zebřiček. Potom mám amaranty, což byl můj sen. Amaranty malé, motýlky modrobřiché, amady červenohlavé, na kterých se mi líbilo, jak jsou aktivní a také kombinace jejich barev. Dále zlatoprsky malé, protože mě fascinují – je to takový malý ptáček, který se zase odlišuje chováním od větších pěvců.

Viděli jsme u tebe i modré amadiny Gouldové.

Pokud jde o drobotinu, mým velkým snem bylo mít guldy. Poprvé jsem je měl asi ve 12 letech, ale nedařilo se mi, neměl jsem pro ně vhodné podmínky, takže jsem je neodchovával. Po letech jsem se k nim vrátil, když je několikrát viděl v Nové Exotě od Marka Buranského. Osobně jsem se s ním setkal na Exotě v Olomouci, kde jsme se domluvili, že si je od něj vezmu. Jsem rád, jsou to krásní ptáci. Líbí se mi linie barev, jak mají ohraničené masky, uhlazené peří. Líbí se mi modří ptáci, takže jsem si pořídil modré guldy a teď jsem objevil, že někde ve Francii je už údajně fialový faktor. Jistě chápete, že se ho budu snažit vypátrat a udělat fialové guldy. Protože to by musela být nádhera.

Takže u drobotiny jsou tvým snem fialové guldy?

Tak úplně ne. Ale těch snů je víc, ten největší jsou asi kolibříci nebo rajky. Ale to jsou takové ty sny o „rovných zobácích“. Pokaždé, když vidím rajky na internetu, jsou úžasné. Ale když to vezmu opravdu v té drobotině, všeobecně se mi líbí guldy. Drobotinu ale teď nechci nijak extra rozšiřovat, časem bych ale chtěl mít tak deset menších voliérek.

Máš pocit, že tě chov drobotiny nějak obohacuje k chovu papoušků a naopak? Dají se poznatky z chovu drobotiny využít u papoušků?

Je to hlavně kvůli určitému odreagování a pro okrasu. Člověk na tom docela pozná chování ptáků a naučí se, co potřebují. Protože droboť, pokud se jí nevytvoří vhodné podmínky, prostě nezahnízdí. U mně se to docela podařilo, ptáci si staví hnízda. Zkušenosti se pak dají využít i při chovu neofém a jiných papoušků. Člověk potom vidí, na jaké strany mají rády otočené budky, nebo jak ptáci spí… Drobotina vždycky leze do zákrytu, a to se pak dá vypozorovat i u neofém, že lezou na budku, kam se sotva vejdou, ale cítí se tam bezpečně. Nebo i chování v hnízdě: droboť to má tak, že se tam sotva vejde. Neoféma taky, protože když má velikou budku, je ve stresu z velkého prostoru okolo sebe. Ale když je v malém uzavřeném prostoru, ví přesně, kde ten prostor končí, a je klidná. Takže zkušenosti se dají využít, ale spíš od droboti k papouškům než obráceně. Tam nevím, co by se dalo nějak aplikovat.

Co je naučit drobotinu zimovat venku jako neofémy?

No, můžu říct, že astrildy rákosní jsem měl loni přes zimu venku, protože jsem měl opravdu velký odchov a nechtěl jsem je dávat domů. Měl si pro ně někdo přijet a stále to oddaloval. Byli tam tedy celou zimu, jeden den bylo –21 stupňů a všichni přežili. Takže vydrží.

Proč nemáš ve voliéře s drobnými exoty křepelky, jak to bývá obvyklé?

Míval jsem je, spoustu let jsem choval čínské křepelky. Fascinovalo mě, když se vylíhnou kuřátka, že vypadají jako čmelák. Dost se mi s mimi dařilo, chodil jsem jim na kukly a na mravence, ale často se mi stávalo, že kuřata se sekla v trávě a už nevylezla. Dost jich takhle přišlo o život a mně to bylo líto. Nechtěl jsem je dávat do líhně, nelíbí se mi takové uměle odchované.

Voliéra pro drobné exoty (Foto: Martin Papač)

Voliéra pro drobné exoty (Foto: Martin Papač)

Pojďme zpátky k neofémám. Viděli jsme u tebe opalinovou mutaci neofémy modrohlavé, což je na naše podmínky rarita a není běžná ani u chovatelů v zahraničí. Kde jsi k ní přišel? Dovezl sis dospělého ptáka, nebo sis ji sám odchoval? A odchováváš od nich mladé?

Přes opalinovou mutaci jsme se seznámili právě s Jirkou Vojtěchem. Ptáky jsme si dovezli od belgického chovatele van Esche, což je neskutečně milý člověk, který nám moc poradil a pomohl. Získali jsme je od něj přede dvěma lety. Nám se ti ptáci samozřejmě líbili už dříve, ale na naše poměry byli strašně drazí. Jednalo se o tisíce eur, což pro nás bylo v tu chvíli nedostupné. Předloni jsem si dovezl violetu štěpáka na opalíny, dal jsem k němu violetu samici a za loňský rok jsem od nich odchoval 13 mláďat, kde byly dvě opalinové samice a ještě dvě samice violety. Zbytek byli samci, nejistí štěpáci na opalín. A jak jste u mě mohli vidět, jeden nejistý štěpák už má svého potomka opalína. Mám i jeho sourozence, takže u nich čekám, zda budou štěpit nebo ne. Loni v létě jsem si přivezl k těmto samcům opalínové samice, abych dál netvořil nejisté štěpáky. Chovný pár jsem nechal pospolu, protože mi dali krásná mláďata. Další metou byl odchov opalinového samce. Podle všeho to vypadá, že mládě, které jsem od nich odchoval letos, je právě samec.

Jde o opalinové ptáky v modré řadě?

Líbí se mi hlavně ve fialové. Myslím, že kontrast, kdyby šlo o bílého ptáka a všechno ostatní by měl fialové, hlavně hlavu a ramena, by byl hodně výrazný. Opalín je buď modrý nebo šedomodrý. Je to pěkné – černá a bílá, to je nejvyšší kontrast. Ale mně se prostě líbí modrá a fialová.

U žluté barvy jsou také opalíni? Nebo tam jde o rubino?

Jsou třeba i v základním zbarvení, pták má potom žlutá záda, jako to je třeba u neofém tyrkysových, ale pak jde o už o kombinaci rubina, ale tu má opravdu jen málo chovatelů. Štěpitelné ptáky někteří mají, ale opravdu rubino ptáků je málo. Samce jsem viděl snad jen dva. Je to tedy v začátku, uplyne dlouhá doba, než bude červená barva stejně jako u rosel na velké ploše, třeba na celých zádech. Vrhá se na to víc chovatelů, protože žlutá a červená jsou pro ně pěkné barvy.

Pak jsme u tebe viděli straku.

Můžeme říci, že to je straka, ale správně je to mottle, což v překladu znamená „skvrnka“. Jde o divný název, takže by se dalo říct, že je to neúplná dominantní straka vázaná na pohlaví. Ono v podstatě, když už je pták strakatý, dál to už přenáší jako dominantní. Když po takovém samci vylezou mladí ptáci – zase samci, ale obyčení, měli by znovu štěpit na strakatost. Není to zatím nijak ozkoušené, protože já po něm měl strakaté ptáky. Musím teprve zkusit, jestli by byl od něj nějaký odchov nestrakatý. Ale asi to tak bude. V zahraničí po nich strakaté ptáky zpravidla neodchovávají. Pouze Collin O´Harra, ten má už silnější kmen těchto ptáků, takže to je snad jediný chovatel, o kterém vím, že jich má více, jinak to není zase tak jednoduché. Zkrátka jich moc není.

Je to taková rarita?

Ano, dá se říci, že taková největší, protože opalíni a i lemované neofémy už jsou trochu rozšířené.

Neoféma modrohlavá mutace aqua mottle - samec (Foto: Martin Papač)

Neoféma modrohlavá mutace aqua mottle – samec (Foto: Martin Papač)

Kteří jsou lemovaní ptáci?

To jsou neofémy, které mají lemované letky. Říká je jim edged. V podstatě to jsou také dost raritní a drazí ptáci, moc jich tu není. V České republice si myslím pouze dva. V zahraničí jich taky moc není, jejich cena je poměrně vysoká, takže pro nespecialisty nejsou dostupní.

Bývají u chovatelů mutačních neofém módní vlny, kdy je některá mutace hodně žádaná a potom o ni zájem upadne? Stejně jako u mutačních agapornisů?

Ano, záleží na tom, jak klesá jejich cena. Třeba hodně oblíbení byli „obyčejní“ modří ptáci. Vlastně jsou oblíbeni stále, je to hezký pták pro toho, kdo nechce vydat za mutaci tolik peněz. Kdo má peníze, nebo je chce dát, koupí si violetu. Tedy když se mu víc líbí fialový pták. Cenové rozmezí je velké, může začínat na čtyřech tisících korunách a končit na 15 nebo 16 tisících. Nejdražší ptáky jsem viděl za cenu okolo 600 euro. Ale ti modří stojí okolo 1 500 korun kus za mládě, to už je celkem dostupné. Teď byli novinkou pro větší chovatele opalíni, takže ti šli „na dračku“. A nastupuje červená a žlutá, takže půjdou rubina.

Vůbec jsme u tebe neviděli lutino ptáky.

Lutina jsem prodal, abych měl na lemované neofémy. Lutina se mi moc líbí, ale opravdu to bylo o tom, že jsem měl zájemce o chovné páry a zkrátka jsem je musel prodat, když jsem si chtěl pořídit lemovaného ptáka. Lutina jsem odchovával už delší dobu a měl jsem je zvládnuté. Jako další krok bych chtěl určitě pořídit rubina. Ještě letos třeba samičky a štěpáky samce, alespoň dva páry. Loni se jejich cena pohybovala okolo 2 500 euro za samici rubino.

Samec aqua fialový lemovaný (edged) F1 (Foto: Martin Papač)

Samec aqua fialový lemovaný (edged) F1 (Foto: Martin Papač)

Takže v podstatě, aby chovatel mutačních neofém držel krok s dobou, musí neustále něco investovat, vracet peníze zpátky do chovu.

Řeknu to tak, jak to říká Rudolf Strnad, protože má pravdu: člověk musí mít hlavně peníze, aby si ty ptáky mohl pořídit, to je bez debat. Pak musí mít štěstí, aby je odchoval a musí být hodně trpělivý, aby měl štěstí v odchovu. Samozřejmě musíte trochu vědět, jak na ty ptáky, ale na to přijdete praxí. Chovám neofémy desátým nebo jedenáctým rokem a každý rok získám nějakou novou zkušenost. Třeba jsem zjistil, že mám moc velké budky. Možná jste si všimli, že v jedněch voliérách jsou menší.

Ano. A všechny jsou vertikální.

Horizontální budky pro ně nejsou podle mého názoru vhodné, i když je někteří chovatelé používají. V kleci to nemusí být problém, ale ve voliéře mládě brzy vyskočí a buď venku prochladne, nebo se mu něco stane. Neumí létat, je splašené, takže vypálí a zabije se o pletivo. Vyšší budky jsou tedy podle mě lepší v tom, aby je mláďata neopouštěla tak rychle. Budky, které jsem instaloval v posledních voliérách, mohly být vyšší, ale byl jsem limitován výškou dvířek, ale prostě si myslím, že vyšší budka je lepší. Mláďata vyskakují tak brzo proto, že je rodiče přestávají krmit a táhnou je ven. Většinou když chtějí znovu zahnízdit. Z ležaté budky je vytáhnou někdy i ve třech týdnech, kdy jsou ještě neopeřená. Když je budka vyšší, mláďata nedokáží vylézt do vletového otvoru a samice za nimi musí dovnitř nakrmit je. Myslím, že základna mých budek 14 x 14 cm je ideální. Některé mají 17 nebo 16 cm, a to už je moc.

Jaké jsou tedy optimálná rozměry budky pro neofémy modrohlavé?

Základna 14 x 14 cm a výška k otvoru tak 16 cm.

Všimli jsme si, že vletové otvory do budek jsou větší, než by musely být. Skoro jako pro rosely.

Když je vletový otvor malý a některá samice o něj zadrhává rameny, nechce vlézt do budky. Když je otvor větší, vleze tam v pohodě. Některé neofémy ale mají zase rády menší otvor, protože pak dovnitř nejde tolik světla. Je to variabilní. Nedá se vždycky vyhovět všem. Ale když jdou ptáci k sobě a harmonizují, je úplně jedno, jakou mají budku. Já jsem ptáky na jaře vyndal ven podle svých představ, jak jsem si to naplánoval. Když do druhého dne pták nevleze do budky, je něco špatně. Nevlezli mi tam týden, a dokonce po sobě šli zobáky i partneři v páru, u dvou párů vedle sebe. Přendal jsem je do jiných klecí, a hned se krmili, tentýž den byly obě samice v budce. Čili úplně jiné chování. Takže na budce asi tolik nezáleží, ale belgičtí chovatelé říkají, že velká budka jsou velké problémy. Mláďata v ní prochladnou. Když jsou v menším prostoru, zahřejí se navzájem. Jakmiel je budka velká, jedno bude v jednom rohu, druhé v jiném.

Do budek dáváš nějaké hobliny? Máš vysoustružené dno, aby se vajíčka nerozkutálela?

Vysoustružené dno mám, dělal jsem si ho do všech budek, ale v nových voliérách, kde jsem dělal nižší budky, je to už hodně vysoko, takže jsem ho vyndal. Ale tím, jak je budka malá, samice nemá moc šanci sedět na nějaké straně. Dovnitř jsem vždycky dával jemné hobliny, jenže to si pořád musíte něco hoblovat a vybírat, protože velké hobliny různě lítají, malé zase práší. Jirka Vojtěch dává už delší dobu do budek tu nejmenší štěpku – bukovou, velikost jeden 1-3 mm. Taky jsem to vyzkoušel a hned jsem viděl, že je to v pořádku. Štěpky nemají tendenci lítat a to, co samice vyhrabe, po stranách drží. A samice krásně sedí uprostřed. Rašelinu jsem nikdy nezkoušel, možná kdysi, ale vím, že mláďata měla problémy s očima kvůli prašnosti.

Martin Papač používá pro neofémy vertikální hnízdní budky, aby z nich nemohla vyskočit neopeřená mláďata, která by venku mohla prochladnout (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Martin Papač používá pro neofémy vertikální hnízdní budky, aby z nich nemohla vyskočit neopeřená mláďata, která by venku mohla prochladnout (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Vlhčíš nějak substrát v budce?

Spíš se snažím, aby samice měly k dispozici koupelničky, i když v těch se moc nevykoupou, proto jsem je nahradil většími miskami. V těch se koupou raději, mají prostor pro křídla. Když jsou velká horka, jdu a trochu porosím podlahu nebo samotné budky, nebo koupelničky. Ona se z toho ta vlhkost vypaří. I když někdo tvrdí, že to je zbytečné, v létě to někdy prostě udělám. Někdy ovšem ne, přesto se mláďata vylíhnou. Myslím si, že to není až tak důležité, protože v jejich domovině je také hodně sucho. Ale zase ráno je tam rosa a pak jde vlhkost nahoru. Čili to není úplně nutné, ale ani špatné.

Je nějaký rozdíl mezi chovem mutačních neofém modrohlavých a přírodních ptáků? V odchovech, náročnosti…?

Choval jsem dřív přírodní ptáky, a bude to znít asi divně, ale možná to je tím, že jsem už trochu přišel, jak na to – mutační ptáci se mi odchovávají lépe než přírodní. Možná to je tím, že přírodní ptáky jsem choval předtím a teď mám vlastně jen jednoho, těžko říct. Já si je zase pořídím, ale teď je nemám. Mutace mi šly prostě lépe. Nemyslím si, že by mutace byla nějak náchylná, protože i z hlediska teploty jsem nezaznamenal žádný problém. Ptáky chovám celoročně venku a předloni byly dva dny teploty – 21 stupňů a jediný pták neuhynul. Byla tam i lutina, nebyly to vyšší mutace, ale říká se, že červené oči jsou náchylnější, a nic se jim nestalo. A letos tu bylo několikrát mínus šest nebo deset stupňů a ptáci normálně nakukovali do budek, byli aktivní, jako kdyby byli v toku, a byly tam i violety, modré, lutina, albina, straky – takže se dá říci, že všechno možné. Padl mi jeden jediný pták, který přepeřoval. Bylo to pozdní mládě, udělal jsem chybu. Mláďata, která jsou ze září, nemají ráda vlhko a podzimní sychravo, když začnou přepeřovat.

Dáváš neofémám v zimě do misek sníh?

Když je, ano. V takovém případě dávám jenom sníh a vodu vůbec ne. Dřív jsem dával v zimě jednou denně vodu a ony se rychle napily, ale pak jim ta voda zmrzla. Ale to jsem dával opravdu málo, protože když jí bylo víc, led mi potom roztrhal koupelničky. Když jsem byl doma, došel jsem jim ještě odpoledne dát vodu, ale když ne, měly sníh. Nebo jsem jim naškrábal z mrazáku led.

Ještě se zeptáme z jiného soudku: jakou školu studuješ? Ptáme se proto, že ses podílel na českém vydání knihy Průvodce chovem papoušků od Tonyho Silvy, kde jsi zpracovával genetiku.

Jsem na zemědělské fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, studuji biologii a ochranu zájmových organismů, což se týká cizokrajných rostlin a zvířat. A také ekologie, ale třeba i genetiky. Některé věci jsem tedy znal, ale genetika tam byla taková těžší a hlubší, i lidská. Jako střední školu jsem dělal stavařinu, ale to mě nějak nebavilo, takže jsem chtěl pokračovat v nějakém oboru bližším přírodě.

Takže z tebe bude vystudovaný profesionální chovatel?

Prakticky ano.

Když jsi zpracovával genetiku pro Průvodce chovem papoušků, narazil jsi na něco zajímavého?

Problém je více méně v tom, jak se co pojmenovává. Existuje dohoda, jak se co má psát a nazývat, ale pak nějaký chovatel řekne svůj názor a ten se rozšíří mezi spoustu dalších chovatelů, kteří potom uznávají tento nový název. A pak je těžké bojovat třeba proti třem skupinám a rozhodovat, která z nich má pravdu. I když ta pravda u nás dost často ani není známa. V knize byl příklad, že se u nás chovají mutační alexandři podle hlavy a ocasu. Ale ony to jsou v podstatě dvě mutace. Jedna světleocasá a druhá světlehlavá. U nás se většinou chová jejich kombinace, takže chovatelé nejsou ani schopni rozlišit, co to je. Nebo dost často to je pouze jedna a přitom tomu říkají „hlava a ocas“, takže to pojmenování je pak složité.

Jsi zastáncem pojmenování mutací podle fenotypu nebo genotypu?

Určitě podle genotypu, protože – dám příklad – říká se „růžový bourek“, ale ve skutečnosti je to opalínová mutace. Jenže u nás někdo viděl, že ten pták je růžový, tak je to „růžový bourek“. Dobře, některé mutace tomu odpovídají, třeba modré, ale když si to vezmete, modrá rosela penant – správně je to geneticky nazváno modrá, protože pokud je mutace modrá, jsou u ní pouze odstíny modré, šedé a bílé barvy. Ale řada chovatelů by penanta nazývala modrým, kdyby byl modrý celý, bez šedé nebo bílé.

Samec modrý 2F štěpitelný na opalín a samice modrá 1F fialová opalín - chovný pár (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Samec modrý 2F štěpitelný na opalín a samice modrá 1F fialová opalín – chovný pár (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Co třeba oranžová mutace rosely penant?

Oranžová ja par blue, vlastně to je částečně modrá. Někdo říká tyrkys, aqua, ale já bych to tak nerozlišoval.

Tak ona je fenotypově oranžová, ale ve skutečnosti oranžová není.

Přesně tak, je to par blue. Můžete to vidět i u neofém, že modrá mutace, ta běloprsá, je modrá s bílými prsy. Ale aqua nebo tyrkys, ty par blue, mají oranžová prsa. Takže v podstatě pod modrou je pak ještě dost často oranžová. Nebo u rosel pestrých je pták červený, ale ve skutečnosti je opalínový.

Takže radši preferuješ pojmenování podle genotypu.

Určitě podle genotypu. Dám příklad: šedozelené neofémy modrohlavé – u těch zatím není tmavý faktor a spousta lidí říká, že to jsou olivy. A pak jsou schopni se s vámi hádat, a když se jich zeptáte, co od nich měli za mláďata, je to nesmysl, prostě to tak nemůže být. Šedozelenou ale lidi vidí jako olivovou, tak je to olivová. Proto si myslím, že pojmenovávat by se mělo podle genotypu, protože když se ten pojmenuje správně, musí z toho vyjít taková mláďata. Nebo by měla. A nemůže z olivové vyjít zelená a šedozelená jako olivová. Protože dva faktory se vám rozředí na jeden, kdyby to byl tmavý faktor, a nemůžou tam být zase dva proti žádnému.

Myslíš si, že má chov mutací nějakou perspektivu?

Dost mutací už je objevených, ale stále ještě jsou některé neobjevené. A pak samozřejmě může vznikat několik kombinací. Ale spíš si myslím, že by do budoucna bylo dobré, kdyby se chovatelé snažili správně určit, jaké chovají mutace. Aby si to nepojmenovávali podle sebe a aby ptáky párovali cíleně. Protože některým chovatelům je úplně jedno, jestli je jeden pták modrý a druhý žlutý nebo lutino. Samozřejmě někdo to dělá cíleně, ale necílená párování vedou k tomu, že z nich vznikají podřadní ptáci a ti se potom prodávají na burzách pod cenou. Bývá to hodně u neofém tyrkysových opalínů, kteří mají žlutočervená záda, prsa – pokud se to objeví v začátku mutace, je jasné, že je potřeba provést selekci. I v této době, kdy si můžete koupit kvalitního ptáka za dostupnou cenu a dost často i nízkou, mnoho chovatelů to takto prodává a jejich jediným cílem je mít co nejvíc mláďat a prodat je za 200 korun. A když pak chcete prodat kvalitního ptáka, který stojí dva tisíce, zájemci vám namítnou, že tamto jsou také opalíni. A že stojí dvě stovky.

Takže si myslíš, že někteří lidé nehledí na kvalitu.

To můžeme vidět právě na burzách.

Čím to je? Že chovatelé nečtou, nevzdělávají se?

Spíš si myslím, že to jsou lidé, kteří to dělají, jak oni říkají, pro radost, mají několik párů, pak je to začne bavit a chtějí mutace, ale nerozumějí tomu. Protože nečtou a chovají si ptáky podle sebe. Prostě chtějí třeba neofémy, ale vůbec nevědí, že existuje několik druhů. Často se mi stalo, že chtějí samici, ale už nevědí jakého druhu, nebo dokonce ani nevědí, co mají doma. Takže spíš bych řekl, že to je neznalostí a také tím, že k tomu trošku přispívá výkup ptáků na burzách. Protože tito lidé vědí, že i když odchovají podřadného ptáka, můžou ho dát do výkupu a je jim to jedno.

Takže výkup má na jedné straně pozitivní funkci, že vykupuje ptáky, ale na druhé straně se podílí na tom, že lidi chovají kusy a ne kvalitu.

Vezměte si ale, kdybychom neměli výkup: kam by šly všechny ty andulky? Ddost chovatelů s andulkami začínalo a je trochu škoda, že mutace vznikají úzkou příbuzenskou plemenitbou. Kolikrát jde i o neurčené barvy, dá se říct, že pak vznikají, jak říkáme, „zpleskaní“ ptáci. Je v tom úplně všechno, chovatelům se to nelíbí, tak je dají do výkupu. V zahraničí, třeba v Německu, dost často ani výkup neexistuje. Třeba vezmou deset ptáků na burzu, a když některé neprodají, vezmou je tam příště. U nás se chovatelé ozývají proti novému Řádu ptačích burz, což je podle mě výborný nápad, a ptají se, co budou dělat, když vezou na burzu 80 korel a 60 andulek. Stejně jich tolik neprodají.

Od stolu určitě ne.

Jistě, ale ve výkupu ano. Ale oni to od začátku berou tak, že to jsou ptáci určení na prodej na stole. A vážně se kvůli Řádu ptačích burz ptali, zda budu muset vézt dodávku plnou přepravek. Je to samozřejmě hloupost.

Neviděl jsem ještě chovatele, který by měl na stole 60 andulek a 80 korel.

Přesně tak, ale lidé k Řádu ptačích burz píšou takové názory. Nevím, myslím si, že výkup je dobrá věc, protože když by nebyl, opravdu nevím, kam by všichni ti ptáci šli.

Možná by ubylo chovatelů – množitelů.

Určitě, já jsem to nechtěl říct takhle otevřeně. Ale je to tak. Kdyby se výkup zrušil a nebylo by kam dát odchované ptáky, tak by si lidi logicky položili otázku, co s nimi budou dělat. Nechali by si ptáky, které by byli schopni prodat. Místo 20 párů andulek si nechají jen pět, a to jen ty pěkné a kvalitní. Budou se snažit, aby je měli co nejhezčí, aby je prodali. Ze stolu.

Martin Papač by se rád v budoucnu věnoval i chovu vzácnějších kakaduů a větších druhů mutačních papoušků (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Martin Papač by se rád v budoucnu věnoval i chovu vzácnějších kakaduů a větších druhů mutačních papoušků (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Kromě neofém se chystáš chovat i nějaké větší papoušky. Do čeho se plánuješ pustit?

Každý chovatel má nějaký svůj sen a mým snem byl od malička kakadu inka. Už z doby, kdy jsem je ještě neviděl naživo, ale jen na fotkách. Líbí se mi barevně i svým chováním, a teď si už je můžu finančně dovolit. Troufnul bych si na ně i přes to, že jsem zatím větší ptáky nechoval. Koupil bych si mláďata, hlavně kvůli kontaktu, protože když jsou potom taková trochu ochočenější, je to úžasné. Mým druhým snem byli vždycky kakaduové havraní, ale když jsem viděl u Honzy Sojky kakaduy přilbové, asi by je doplnili také. I kakaduové bílí, kteří jsou tak přátelští. Takže bych chtěl kakaduy a potom mutace větších ptáků, třeba alexandrů velkých. Modří, lutina… Modří eklektové, ale ti jsou dnes ještě hodně drazí ptáci, ale třeba to půjde časem dolů…

Co mutační arové? Ty u nás ještě nikdo nemá.

Arové mě neberou. Líbí se mi, měl jsem možnost vidět několik chovů, na podívání jsou to krásní ptáci, ale nijak mě nelákají. Kakadu mi přijde komunikativnější. Líbí se mi někteří amazoňani – nádherní, vínorudí, samozřejmě guildingové, ale to je nereálné. Ale pokud to budu brát tak, co je reálné, tak ti kakaduové a pak mutace větších ptáků. Třeba i lutino papoušci horští. Uvidíme…

Rozhovor vznikal ve spolupráci s šéfredaktorem časopisu Nová Exota Janem Sojkou, vyšel v čísle 6/2015

Úvodní foto: Jan Potůček, Ararauna.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..