Příští rok otevřeme nový pavilon amazoňanů, říká ředitelka Papouščí zoologické zahrady v Bošovicích

Hana Škrháková PádkováTřetím rokem existuje v České republice specializovaná Papouščí zoologická zahrada v Bošovicích u Brna. Vyrostla na základech soukromé Farmy Ara, která se soustředila na ruční dokrmování domácích mazlíčků. Nyní se už jako veřejná zoo s licencí zaměřuje na chov vzácnějších druhů papoušků a vytváří ucelené kolekce jednotlivých rodů. Za krátkou dobu dokázala nashromáždit tolik papouščích druhů, že se vyrovnala dosud vedoucí pražské zoologické zahradě. A to je teprve začátek. Protože jak v rozhovoru pro server Ararauna.cz říká ředitelka Hana Škrháková-Pádková, v provozu je dosud jen čtvrtina z celkově plánovaného areálu Papouščí zoo.

Jaká byla letošní sezóna v Papouščí zoologické zahradě Bošovice?

Řekla bych, že průměrná. Někdy to bývá lepší, asi se nejvíce podepsalo počasí, to bych hodnotila docela špatně, protože se už několik let opakuje mírná zima, papoušci nepoznají rozdíl a v letošním roce někteří buď nezahnízdili, nebo zahnízdili docela pozdě. Třeba aratingové, u kterých jsou běžné dvě snůšky, zvládli jenom jednu. A stalo se nám, že někteří amazoňané ani nezahnízdili. Na druhou stranu překvapily ary ararauny, které zahnízdily dvakrát a odchovaly čtyři mláďata, dařilo se i u kakaduů žlutolících, takže v podstatě to byla dobrá sezóna.

Mírná zima pro vás jako zoologickou zahradu ale mohla znamenat, že necháte otevřeno i mimo hlavní sezónu.

Zoo jsme otevírali v srpnu 2011, letos tedy šlo třetí plnou sezónu od března až do října. Nikdy se nám nestalo, že bychom 1. března nemohli otevřít kvůli zimě. Papoušci to snáší dobře. V jarních, podzimních a zimních měsících je na noc zavíráme do záletů, a i přes den v záletech přitápíme, takže si tam mohou kdykoli zaletět. Pokud je slunečno a alespoň pět nebo šest stupňů nad nulou, mají otevřené průlety do venkovních výletů, takže se snažíme, aby byli celoročně venku, alespoň na chvíli. Pouze když je celodenní mráz, papoušky nepouštíme. Ale to obvykle bývá jen týden nebo čtrnáct dní v roce. Co se týká návštěvníků, ptáci si na ně zvykli, běžně odchováváme mláďata bez problémů. Nestalo se nám, že by kvůli nějakému hluku a návštěvníkům papoušci museli být zavřeni, že bychom je nějak omezovali nebo že by pokazili hnízdění.

Jaké nové druhy papoušků vám letos přibyly v zoologické zahradě?

Letos jsme pořídili aratingy dlouhoocasé brazilské, potom ary žlutokrké a ary arakangy. Rozšířili jsme tedy kolekci arů a arating. U arating máme sedm druhů, z toho šest nám odchovává mladé. Rozšiřujeme i kolekci arů. Všechny druhy plánujeme mít po dvou párech, takže máme dva páry arů arakang, arů červenouchých, u arů araraun dokonce tři páry, to samé u arů zelenokřídlých a arů marakán.

Ary arakangy jste dovezli z Loro Parque Tenerife, že?

Ano, ary žlutokrké a aratingy dlouhoocasé taky. Uvažujeme, že bychom pořídili ještě jeden pár arů červenouchých. Výhledově bychom měli zájem ještě o dva páry, tak uvidíme, zda se nám podaří během příštího roku dovézt čtyři kusy.

Pohled na voliéry s kolekcí arating v Papouščí zoologické zahradě Bošovice (Foto: Bedřich Maleček)

Pohled na voliéry s kolekcí arating v Papouščí zoologické zahradě Bošovice (Foto: Bedřich Maleček)

Opět z Loro Parque, nebo odněkud jinud?

Pravděpodobně z Loro Parque.

Nemáte problémy s aklimatizací těchto ptáků? Loro Parque je přeci jenom na Kanárských ostrovech, kde je poněkud jiné klima než u nás.

Některé papoušky jsme odtamtud dovezli z jara a některé na podzim nebo dokonce v prosinci. Vytápěli jsme pro ně zázemí na 25 stupňů, což byla teplota, která byla tou dobou na Tenerife. Během týdne jsme postupně teplotu snižovali na úroveň, jaká je u nás a bylo to bez problémů. Minulý měsíc jsme dovezli další pár arakang, ty jsou teď v zázemí s teplotou 23 stupňů a protože meteorologové hlásili v polovině října teploty okolo 20 stupňů, uvažovali jsme, že při slunečném dni je budeme vypouštět ven. Voliéry máme vybudovány na závětrné straně a ještě mají mezi sebou zděné, asi metrové příčky, takže jsou naprosto chráněné proti větru, čili ptáci by bez problémů mohli sedět na bidlech u okýnek, kde mohlo být klidně 20 stupňů.

Co se týká získávání nových papoušků, spolupracujete i s českými zoologickými zahradami?

Máme nějaké papoušky ze Zoo Brno, Zoo Jihlava z jejich dřívějších odchovů, získali jsme i odchovy ze Zoo Praha a naopak zase dáváme nějaké ptáky do jiných zoologických zahrad. Část si necháváme jako naše odchovy, něco získáváme od českých chovatelů, ale některé ptáky máme i z Německa nebo Rakouska. V Česku se nám bohužel někdy stává, že kvalita není úplně taková, jakou bychom si představovali. Proto volíme cestu třeba i dovozu z Loro Parque, byť ceny jsou o něco vyšší, ale zatím se nám to vyplatilo, ptáci jsou kvalitní. Tak uvidíme, zda budou odchovávat a jak to bude fungovat. Ale se zvířaty, které jsme si odtamtud zatím dovezli, máme dobrou zkušenost.

Zúčastňujete se nějakých evropských nebo světových chovných programů?

Zatím ne. Máme amazoňany jamajské, které jsme získali ze Zoo Praha, a u těch existuje záchranný program. Máme dva samečky, takže uvidíme, zda se nám je podaří dopárovat. Potřebujeme také dopárovat amazoňany nádherné, zatím máme samičku a přislíbeného samečka. Uvidíme, jaká bude příští sezóna.

V minulosti jste se hodně specializovali na ary. Jakým směrem se chcete vydat do budoucna? Hodně jste rozšířili kolekci arating, ale i amazoňanů.

Nebyli jsme zase tak specializovaní na ary, i když jsme měli v názvu Farma Ara. Tehdy jsme se věnovali umělému odchovu, ale měli jsme papoušky od menších druhů, zmíněných arating, přes amazoňany až po ary. Takové ty levnější varianty dostupné pro laiky, líbivé pro mazlíčkáře. Postupně jsme od toho upustili, omezujeme umělý odchov a necháváme čím dál více ptáků odchovávat mladé přirozenou cestou. Od okamžiku, kdy jsme založili zoologickou zahradu, se snažíme vytvářet samostatné kolekce jednotlivých rodů: arating, zmiňovaných arů, teď jsme dokončili pavilon speciálně pro amazoňany, takže to nás teď bude nutit rozšířit chov amazoňanů. Momentálně máme sedm druhů. Spíš se teď tedy specializujeme na to chovatelství a vzácnější papoušky.

Spolupracujete i se specializovanými soukromými chovateli? Třeba známým chovatelem arating je u nás Zdeněk Vandělík, specialistou na amazoňany Jan Nedělník.

Nemáme to nějak vyhraněné, spíš klademe důraz na kvalitu a co je docela důležité, několikrát jsme špatně dopadli s pořizováním starších jedinců, takže jsme se zařekli, že začneme vždycky od mláďat. Koupíme si třeba celé hnízdo vždy od dvou chovatelů, abychom mohli tyto ptáky dát přirozeným výběrem dohromady. Spíš opravdu dbáme na kvalitu, aby papoušek měl dobré a barevné peří, prostě si už vybíráme a nekupujeme za každou cenu. Chceme, aby papoušci byli pěkní. Raději si připlatíme. Vím, že spousta chovatelů jde spíš po ceně, nebo chtějí starší ptáky, aby mohli hned odchovávat mladé. Nám se to několikrát vymstilo. Když si pořídíme mládě, od začátku takového ptáka krmíme svým krmením, víme, v jakých podmínkách je od samého začátku, staráme se o něj, snažíme se mu nabídnout kvalitní prostředí. Když jsme koupili třeba pětileté zvíře, které nepodléhalo registraci, potom jsme se čistě náhodou dozvěděli, že se k nám dostalo přes další dva chovatele. Psychika takových zvířat není dobrá. Mládě se daleko lépe aklimatizuje na nové prostředí než pětileté zvíře. A to jim nabízíme kvalitní prostředí i krmení. Krmíme směsi Versele Laga, je to tedy dražší krmení, ale jsme s ním spokojeni.

Hana  Škrháková Pádková s velvyslancem Brazílie v České republice při křku mláděte ary ararauny v Papouščí zoologické zahradě Bošovice (Foto: archiv Hany Škrhákové Pádkové)

Hana Škrháková Pádková s velvyslancem Brazílie v České republice při křku mláděte ary ararauny v Papouščí zoologické zahradě Bošovice (Foto: archiv Hany Škrhákové Pádkové)

Když zmiňujete krmivo, podáváte papouškům i granule? A jak jsou na ně zvyklí?

Mnoho chovatelů podávání granulí odsuzuje, ale já si myslím, že papoušci by měli dostávat v jedné čtvrtině denní krmné dávky měkkou potravu plus ovoce a zeleninu. My takto opravdu krmíme, dáváme ptákům namočené nebo naklíčené krmivo. Kupujeme kvalitní vaječné směsi, vaříme těstoviny a rýži, připravujeme ptákům rizoto, někdy i vařené maso, zeleninu, ovoce. Do zmiňovaného rizota zamíchávám granule. Vždy se snažím, aby krmivo bylo barevně pestré, protože papoušci na to hodně dají. U papoušků míváme tři misky: jednu na vodu, pak na veškeré krmení a třetí je na granule. U arating se nám stává, že jako první snědí třeba červené granule, pak žluté a nakonec zelené. Vybírají očima, byť chuťově jsou ty granule stejné. Permanentně u papoušků míváme v jedné misce granule „na dojedení“, kdyby náhodou měli hlad. Ale není to tak, že bychom je cpali jen granulemi, dáváme jim jich opravdu málo, třeba pět granulí na pár. Odměřujeme jim to. Krmíme většinou ráno mezi osmou a desátou hodinou a jen tolik, aby druhý den při dalším krmení byly misky prázdné. Nemáme to tedy tak, že by ve voliéře bylo osm misek a přebytek potravy, kterou by papoušci vyhazovali na zem. Správná míra krmení je důležitá, třeba amazoňani jsou v tomto směru docela problémoví papoušci se sklonem k tloustnutí.

Kdy jste přišli na myšlenku přejít od soukromého chovatelství k založení veřejné zoologické zahrady?

Umělým odchovem papoušků jsme se zabývali docela dlouho, jenže pak se vydala spousta chovatelů stejným směrem. Viděli v tom asi obrovský byznys, protože nám to šlo a byli jsme v tom známí. Poskytovali jsme zákazníkům celý servis, zasloužili jsme se například o to, že se v České republice začali testovat papoušci na PBFD. Byli jsme tím impulsem pro paní doktorku Hovorkovou, začali jsme všem odchovaným mláďatům dělat všechny testy. Pak se dokonce někteří chovatelé, kteří také uměle dokrmovali mláďata, vydávali za odnož naší farmy Ara, nebo že dělají to samé co my, ale na nesrovnatelně nižší úrovni. Proto jsme si řekli, že tudy cesta nevede, najednou totiž dokrmoval skoro každý chovatel. Ohlíželi jsme se tedy po dalších možnostech a napadlo nás, že bychom se specializovali na ucelené kolekce papoušků. Že vybudujeme nadstandardní chovné zařízení a když se to podaří, ukážeme ho veřejnosti.

Což je hezká myšlenka, ale stát se veřejnou zoo asi není jednoduché.

Jedinou možností, jak to udělat, bylo získat licenci pro provozování zoologické zahrady. Zvažovali jsme to, doporučil nám to i živnostenský úřad a po dohodě jsme dali všechny potřebné dokumenty dohromady, zažádali si a za dva roky jsme dostali licenci pro provozování zoo na dobu neurčitou. Proběhla celá řada řízení, nějakým způsobem jsme se osvědčili, splnili podmínky, v roce 2010 jsme získali toto povolení. Každé dva roky k nám jezdí komise zoologických zahrad na kontrolu, jsou spokojeni. Líbí se nám, že to funguje, protože licence, které byly udělovány po nás, nedopadly úplně na jedničku. My jsme zatím vždycky obstáli. Doufáme, že se nám podaří určitý standard, kvalitu a úroveň, které jsme nasadili, držet.

Jak to máte s návštěvníky?

Návštěvnost nám roste, a co nás překvapuje a těší, návštěvníci k nám chodí opakovaně. Ne třeba jednou za rok nebo za dva, ale dokonce i dvakrát nebo třikrát za rok. Máme návštěvní knihu, kde nám píší, že se přijedou znovu podívat. Je to pro nás obrovsky potěšující, je to jakési ohodnocení, že to asi neděláme úplně špatně. A na druhé straně je to pro nás obrovský závazek. Na každou sezónu musíme připravit minimálně jeden, dva nebo tři nové druhy papoušků, něco nového pro návštěvníky, pro děti. Když jsme začínali, první rok jsme neměli pro nejmenší děti vůbec nic, a vymýšleli jsme, jak je zabavit. Vytvořili jsme pro ně dětský koutek, kde máme dva zakrslé kozlíky Čertíka a Bertíka, děti si je mohou nakrmit, pohladit, jsou tam morčata, zakrslí králíci. Děti je mají hodně rády. Děláme programy pro školky, s výkladem, provedeme děti, takže se snažíme zaujmout širokou veřejnost od těch nejmenších až po seniory.

Ještě se vrátím k licenci zoologické zahrady. Jak těžké bylo ji získat? Říkala jste, že to trvalo dva roky, což není zrovna krátká doba.

Šlo o to, že jsme museli budovat zařízení, splnit nějaké podmínky podle zákona o zoologických zahradách a přitom jsme vlastně vůbec nevěděli, zda nám tu licenci skutečně udělí. Takže se může stát, že něco vybudujete, věnujete tomu velké úsilí, a nakonec se zoologickou zahradou nestanete. Žili jsme tedy dva roky v nejistotě. Ale snažili jsme se a pevně jsme doufali, že obstojíme a podařilo se.

Aktuální podoba Papouščí zoologické zahrady je co rozlohy jen čtvrtinou zamýšleného projektu. Příští rok prostory pro veřejnost zdvojnásobí. (Foto: Bedřich Maleček)

Aktuální podoba Papouščí zoologické zahrady je co rozlohy jen čtvrtinou zamýšleného projektu. Příští rok prostory pro veřejnost zdvojnásobí. (Foto: Bedřich Maleček)

A stali jste se zároveň i záchranným centrem, do kterého je možné umisťovat ptáky zabavené pašerákům?

Částečně ano, máme nějaká taková zvířata, ale je jich minimum. Jde o jednotlivce. Bylo nám nabídnuto, abychom se stali záchranným centrem, ale u takového zařízení se jedná především o karanténu, což je největší problém, a na to my nejsme zařízeni. Nemáme na ni prostory, musela by být někde úplně jinde, oddělená třeba i několik kilometrů od stávající zoo. Myslím si, že máme dost svých starostí s budováním nových expozic a s rozšiřováním zoo v rámci katastrálních možností.

Inspirovali jste se myšlenkou specializované papouščí zoo někde v zahraničí?

Jezdili jsme po zoologických zahradách v Evropě, ale asi bych to nenazvala inspirací. Jsme trochu omezeni místem, jsme specializovaná zoo, což je také trochu omezující, takže jsme si všechno dělali podle svého nejlepšího svědomí a vědomí, aby to bylo kvalitní a bezpečné pro zvířata, aby se cítila dobře a potažmo samozřejmě aby se u nás dobře cítili i návštěvníci.

Nemáte třeba nějaké partnerství s podobně zaměřenými ptačími parky v Evropě?

Ne, zatím ne.

Co pro vás znamenal přechod ze soukromé farmy na zoologickou zahradu z hlediska provozu? Museli jste nabrat zaměstnance, kteří vám pomáhají s krmením?

Krmení zvířat si provádím sama. Máme samozřejmě určité technické zajištění provozu, jako je pokladna, občerstvení, úklid prostor, brigádníka na úklid jednotlivých expozic. Ale co se týká krmení, zajišťujeme si ho sami. A ty ptáky, které můžeme svěřit někomu jinému, po zaučení krmí brigádníci.

Nebyl problém získat povolení pro provoz zoologické zahrady v zástavbě rodinných domů v Bošovicích? A co na vaši zoo říkají sousedi?

Vyjadřovalo se k tomu samozřejmě zastupitelstvo, krajská veterinární správa, Česká inspekce životního prostředí a další. Všechny tyto orgány k nám jezdí pravidelně na kontroly a na setkání komise zoologických zahrad. Měly možnost se k tomu vyjádřit i při otevírání zoo. Obec nebyla proti. Když si to tak vezmete, co je v každé vesnici za raritu, nebo čím se může pochlubit? Většinou to je restaurace a kostel. Co se týká Slavkovska, našeho regionálního území, jsme kromě Slavkovského zámku jediná turistická destinace, kde mohou návštěvníci strávit nějaký čas, takže region náš vznik uvítal. Znamená to příliv turistů do této lokality a tím se zviditelnila i obec, protože do té doby Bošovice pomalu nikdo neznal. Teď tam otevřela nová restaurace, ze zoo má přístup strávníků, takže to má určitě přínos i pro obec. A co se týká přímo sousedů, manžel chová papoušky 45 let, měl kolekci arating, choval ary marakány, kakaduy, australské druhy… Papoušci na místě dnešní zoo byli vždycky, chovné zařízení máme uděláno tak, že papoušci, pokud nejsou vyloženě plašeni a rušeni zvenčí, jsou celkem v poklidu a bez problémů.

Zmiňovala jste určité katastrální limity pro rozvoj Papouščí zoo. Máte šanci se ještě rozšiřovat?

Celkový pozemek čítá necelý hektar, v provozu je vlastně první pavilon. Je to víc než čtvrtina projektu naší zoo. Pro příští sezónu připravujeme nový pavilon amazoňanů, takže by zhruba polovina areálu již měla být zrealizována. A další zhruba polovina nás ještě čeká. Máme v plánu vytvořit samostatné expozice pro australské druhy papoušků a pro Afriku, a stávající pavilon by měl zůstat věnovaný jihoamerickým papouškům vyjma amazoňanů.

Co plánujete obsadit do pavilonu afrických papoušků, pokud to není tajné?

Takové ty hlavní zástupce. U australské části míváme dotazy od laické veřejnosti, zda máme andulky, takže ty bychom tam chtěli dát do společné voliéry. Chceme získat přírodní andulky, aby to mělo i určitý výchovný efekt.

A co kakaduové, a konkrétně černí kakaduové, protože bílé už nějaké máte?

Je to lákadlo. Teď máme kakaduy žlutočečelaté, žlutolící a bílé a vzhledem k tomu, že nemáme úplně ideální prostor pro chov kakaduů, kteří vyžadují tvarově jiné voliéry, než máme, proto pro ně stavíme solitérní domečky na terasách. Potom budeme pořizovat i jiné druhy, třeba i černé. Určitě nějakého zástupce z těch černých kakaduů bychom chtěli.

Ředitelka bošovické papouščí zoo s ochočeným kakaduem bílým (Foto: archiv Hany Škrhákové Pádkové)

Ředitelka bošovické papouščí zoo s ochočeným kakaduem bílým (Foto: archiv Hany Škrhákové Pádkové)

A u té Afriky? Žakové jsou jasní, ty už máte…

Nejen ty. Máme v současné době papoušky senegalské, žlutotemenné, i žaky. Uvidíme, nějaké rozšíření tam asi bude, alespoň na šest nebo osm druhů.

Zmínila jste, že počet návštěvníků Papouščí zoo Bošovice roste. Dá se říci, kolik lidí k vám ročně přijde?

Otevírali jsme v srpnu 2011, takže prví sezóna trvala asi jen tři nebo tři a půl měsíce. Téměř bez žádné reklamy navštívilo zoo asi dva a půl tisíce lidí. Mile nás to překvapilo, protože to bylo doopravdy bez jakékoli propagace, ať už v médiích nebo v infocentrech, kam dnes dáváme letáčky. V roce 2012 to už bylo osm tisíc návštěvníků, v roce 2013 dvanáct a půl tisíce a letos jsme do poloviny října měli zhruba patnáct tisíc lidí. Budeme mít otevřeno do 17. listopadu, takže si myslím, že nakonec půjde o nějakých sedmnáct nebo osmnáct tisíc lidí. Návštěvnost má tedy vzrůstající tendenci a celkem významnou. Ale jak jsem říkala, je to i tím, že řada lidí nás navštěvuje opakovaně. Největší reklamou pro nás je, že si o tom lidé sami mezi sebou řeknou, že se jim u nás líbilo.

Neuvažujete o částečném otevření zoo i v zimě?

Asi ne. Neříkám, že bychom si nechtěli odpočinout, to ne, ale když chcete zoo udržet na určité úrovni, je s tím spojeno i časové, nervové, finanční vypětí. Člověk pak uvítá, že je na chvíli klid, i když už připravujeme akce na příští rok. A také pojedeme na Go, veletrh cestovního ruchu, na Region Tour, takže se prostě budeme připravovat na další sezónu. Ono to uteče jako voda, navíc je třeba pořádně vyčistit všechny voliéry, což sice děláme i během roku, ale v zimě je čas na generální úklid. Zima je pro nás obdobím takového malého oddychu a spíše plánování na další sezónu, abychom měli na co navázat.

4 komentáře

  1. roman napsal:

    Buduci rok sa tam chystam konecne pozriet… Inak na ary hyacintove ste sa nepytali? Na exote pri ich stanku som pocul, ze by si ich buduci rok chceli zaobstarat.. Tak, ze ci nemate niake info o tom..

  2. Jan Potůček napsal:

    Paní Škrháková to neříkala přímo v rozhovoru, ale prý ano. Třeba k tomu brzy napíšeme další článek 🙂

  3. roman napsal:

    Tak to je dobra sprava 😉 …. Potesil by ma zase niaky clanok o arach 😀 Tak hadam sa im to podari 🙂

  4. tomas-ara napsal:

    Moc krásná reportáž. Určitě se tam videjte stojí to za to. I já osobně příští rok nevynechám. Dá se tam čerpat mnoho, pro zlepšení našich chovných zařízení.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..