Josef Strnad: Proti křiku eklektů mi dobře fungují pevné mezistěny u voliér

Eklekti různobarví jsou považováni za jeden z nejhlučnějších druhů papoušků. Chovatel Josef Strnad ze Štítné nad Vláří, který vlastní tři páry těchto papoušků, ale přišel na to, jak jejich křik výrazně omezit. Umístil mezi jednotlivé venkovní výlety voliér pevné mezistěny a tvrdí, že se papoušci výrazně zklidnili. „Viděl jsem to tak v zahraničí, je to takový trend. Myslím si, že ideální by pro ptáky bylo, kdyby mezistěna byla prorostlá něčím zeleným,“ popisuje v rozhovoru pro server Ararauna.cz. Josef Strnad se kromě eklektů specializuje na chov amazoňanů vějířových, zkušenosti má ale i s australskými druhy papoušků, agapornisy nebo pyrury.

Jak ses dostal k chovu papoušků? A s kterým druhem jsi začínal?

První byly samozřejmě andulky. Soused naproti je choval, takže jsem od něj získal jednu na ochočení domů.

Kdy se to zvrtlo v opravdový chov papoušků?

Když mi bylo okolo patnácti let, pořídil jsem si voliérku, kterou teď používám pro chov rosel. V ní jsem choval andulky, korely a agapornise. Potom moje chovatelství přerušila vojna a po ní jsem přistavil druhou voliéru. Po ní přišly na řadu dnešní větší voliéry. Choval jsem v nich australské papoušky: rosely, papoušky nádherné…

Kde jsi bral inspiraci pro chov papoušků? Proč sis ze začátku pořizoval zrovna korely nebo agapornise?

Tehdy se toho moc jiného ani nechovalo. Informace jsem čerpal z knih od Milana Vašíčka. Koupil jsem si je všechny. Líbili se mi v nich eklektové. Ladislav Žoha na nedávném chovatelském setkání v Kálnici vzpomínal, jak ten snímek vznikal. Když jsem si ty knížky pročítal, říkal jsem si, že si ty ptáky jednou koupím. No a mám je.

Co jsem si stačil všimnout, jde rovnou o tři páry.

Ano. Mám jeden pár „vosmayeráků“ a dva páry „polychlorosů“. Měl jsem ještě jeden pár vosmayeráků, ale samička byla špatná, tak šla pryč a sameček mi zůstal. Rád bych si sestavil ještě jeden pár, ale je těžké je sehnat.

Eklekti jsou dost hluční ptáci. Nemáš kvůli nim problémy se sousedy?

Ne, ale řešili jsme to několikrát s kamarády chovateli. U mě eklektové neřvou. Ale je zajímavé, že některým lidem, kterým jsem prodal samce, dokáže půl hodiny v jednom kuse řvát. Nevím, čím to je.

Asi u tebe mají klidnější prostředí.

Možná to je i voliérami, přešel jsem na plné stěny mezi jednotlivými výlety. Dřív jsem tam měl pletivo. Vyměnil jsem ho za plné stěny – není to sice hezké, vypadá to jako nějaké boxy pro ptáky, ale jsou tam v mnohem větším klidu. Myslím, že se jim tam daří lépe. Viděl jsem to tak v zahraničí, je to takový trend. Myslím si, že ideální by pro ty ptáky bylo, kdyby ta mezistěna byla prorostlá něčím zeleným. Mají to tak třeba v zoo Jersey u amazoňanů mnohobarvých. Mají tam krásně prorostlé mezery mezi voliérami, zeleň prorůstá i dovnitř do voliér a amazoňani ji uštipují. Byl to ideální stav, ale v našich podmínkách už není tolik místa. Moje voliéry původně vznikaly pro australské papoušky. Pak tam byly pyrury, potom jsem tam měl amazoňany velké – oratrixe a amazoňany vínorudé.

Amazoňani vínorudí byli křiklouni a já jsem nechtěl takové papoušky kvůli sousedům. Sice jednu dobu v sousedství nikdo nebýval, dvacet let tu nikdo nebydlel. Potom se přistěhovali noví lidé, ti si ale na papoušky zvykli od začátku. Už když ten pozemek kupovali, bavili jsme se o tom. Říkal jsem jim, že mám papoušky a že jsou hluční a oni na to, že ano, že jim to nevadí. Přesto se snažím, abych je neobtěžoval a nechovám aratingy nebo ary, i když pro ty bych ani neměl podmínky. Kvůli tomu jsem přešel na amazoňany vějířové.

Jak tě napadl zrovna tento druh?

Bylo to tak, že jsem už nechtěl ptáky CITES I. Nechtěl jsem se zabývat papírováním.

Oratrixové a amazoňané vínorudí spadají do CITES I. Jak se ti s nimi dařilo?

S nimi se mi nedařilo, přestože to byli šestiletí ptáci, tak jsem je prodal. U mě zahnízdili poprvé a měli čistá vajíčka. Pár amazoňanů vínorudých jsem prodal kamarádovi, a tomu se to nějak nepozdávalo, považoval je za dva samce. Tak nechal udělat testy DNA na pohlaví a byly to dvě samice. Já jsem k těm ptákům měl DNA taky a nepochyboval jsem o tom, že jde o pár. Chovali se tak. Na jednom ptákovi bylo vidět charakteristicky zbarvené peří na křídle, ten hrál samici a druhý hrál samce.

Takže oratrixe a vínorudé nakonec nahradili amazoňané vějířoví. Těch u českých chovatelů není mnoho. Odkud jsi je sehnal?

Mám je od Honzy Barvíka a ten je sehnal od dalších kamarádů, kterým stavěl voliéry.

Na chovatelském semináři v Kálnici zaznělo, že amazoňané vějířoví jsou dost stresoví ptáci. Máš také takovou zkušenost?

Já si to nemyslím, že by byli nějak stresoví. Pokud mají vhodné podmínky… U mě se nijak stresově nechovají. Nechal jsem je spolu tak, jak jsem je koupil: příbuzný pár a jednu samici zvlášť. Honza Barvík mi měl dovézt k té liché samici samečka, ale nakonec zjistil, že ten pták je nějaký špatný, takže ho nevzal. Jedna samička mi tedy zůstává lichá.

Takže teď máš dva páry a jednu lichou samici?

Jednu samici, ano.

A plánuješ tři páry?

Ano.

V menších voliérách jsme si všimli také rosel.

Jsou to menší voliérky, tak jsem chtěl, aby v nich něco létalo. Dříve jsem tam míval agapornise. Maminka tam pořád chodí, uklízí, zametá. Nadávala, že ptáci pořád dělají nepořádek. Tak jsem jí řekl, víš co, dáme tam jen po jednom páru, ať nemáš tolik starostí. Osobně nemám moc rád mutace, ale tehdejší situace mě donutila změnit na ně názor. Choval jsem v těch voliérách červené penanty a protože jsem tehdy neměl obslužnou chodbičku a musel jsem dovnitř chodit přes samotné voliéry, někteří ptáci mi vždycky prolétli z jedné voliéry do druhé a promíchali se mi. Nevěděl jsem, kdo ke komu patří. Tak jsem to vyřešil tak, že jsem si pořídil jeden pár modrých penantů a pak bylo jednoduché zjistil, zda nějaký pták prolétl do vedlejší voliéry. Teď tam mám tedy dva páry rosel a ještě kanárky, aby ty voliéry nebyly prázdné.

A ve větších voliérách máš tedy amazoňany vějířové, eklekty a viděli jsme tam papoušky královské.

Ano, je tam pár papoušků královských. Ty jsem koupil od kamaráda z práce v Bojkovicích. Zemřel mu otec a on se už o ty ptáky nechtěl starat. Ptáci zrovna nehnízdili, tak šli ke mně. U mě hnízdili dvakrát do roka a průměrně měli devět mladých. Letos ale nemají nic, už jsou to celkem staří ptáci.

Máš nějaké plány do budoucna, co bys ještě chtěl chovat?

Asi ne. Nechtěl bych to nějak míchat, pořizovat kakaduy nebo ary. Spíš bych zůstal u toho, co mám. Chtěl bych klidně dva páry vosmayeráků, ale nedaří se mi je sehnat.

Eklekty chceš odchovávat pod rodiči, nebo budeš odebírat mladé k ručnímu dokrmení? Třeba když by je někdo chtěl na mazlíky domů?

Doufám, že pod rodiči. Jsem vděčný, že tento pár odchovává sám. Za to jsem opravdu rád.

Pod rodiči jsi nechával odchovávat všechny své druhy papoušků?

Ano, ale někdy se stalo, že jsem musel ručně dokrmovat. Třeba jsem měl rosely slámožluté, ty odchovávaly – dělaly dvě hnízda ročně – pět let po sobě, ale šestý rok mláďata nechaly. Už se o ně prostě nechtěly starat, tak jsme je museli dokrmit ručně. Stalo se mi to už několikrát s různými ptáky. Jednou jsme dokrmovali i agapornise.

Jak je to s chovateli papoušků ve Štítné nad Vláří a okolí? Je jich tam dost? A přibývají noví mladí chovatelé?

Mladí tu nejsou, pokud tedy nepočítám mezi mladé ty, co letos byli na setkání v Kálnici. Já to beru tak, že když mě bylo dvanáct nebo třináct let, měl jsem dole v místnosti pár andulek, modrou a zelenou, a od nich sedm mláďat v budce. Každé mládě mělo jinou barvu a kluci z ulice je už měli zamluvené, každý měl vybranou svoji barvu. Jenže u chovu ptáků jsem pak ze všech těch kluků zůstal jenom já. Ostatní to opustilo a dnes s chovem mladí nějak nezačínají. Na burzách je vidět spousta lidí, ale spíš to zůstává v rodině. Ale že by tu byl někde nějaký začínající chovatel… Třeba u nás ve Štítné jsme tři nebo čtyři, co mají více ptáků.

Zmiňuješ ptačí burzy. Jezdíš na ně? A na které?

Ano. Nejradši teď jezdím do Kroměříže na novou burzu. Není sice tak velká, ale je tam hezké prostředí, krásně se tam zaparkuje, mají tam 1 300 parkovacích míst. Když přijedu do Přerova, kam to ode mě trvá 50 minut, dalších 40 minut čekám ve frontě, než se dostanu dovnitř. Existují tam dva vjezdy, jedním pouští od půl páté do pěti ráno prodejce, aby si mohli připravit stánky. Ale když budete od pěti hodin stát u brány pro veřejnost a poletíte s přenoskou, že si ji dáte do haly, stoly už jsou všechny plné. Spousta lidí totiž jede společně s prodejci boční bránou, aby se do areálu dostali co nejdřív. Je tam učiněná tlačenice. Kroměříž je sice menší, ptáků je tam ve srovnání s Přerovem ani čtvrtina, ale zase jsou tam prodejci krmení a dalších chovatelských potřeb.

Kroměříž je ale všeobecná burza, nespecializuje se pouze na ptáky, ne?

Ano, jsou tam i holubi, slepice. V Přerově je pro ně také vyčleněna jedna stará hala, kde je drůbež a bažanti.

Burza v Kroměříži asi hodně znepříjemnila situaci tradiční burze v Uherském Hradišti, ne?

Uherské Hradiště kvůli tomu skončilo. V Kroměříži si vlastně přebrali termín třetí neděle v měsíci, tak se Hradiště snažilo přesunout svoji burzu na čtvrtou neděli. Do Hradiště jezdí poměrně dost Slováků, ale přes zimu byla hradišťská burza úplně zrušená, protože tam nikdo nejezdil. Na jaře se ji snažili oživit, opět o čtvrté neděli v měsíci. V Hradišti je ale problém s místem, protože dříve se tato burza konala ve sportovní hale. V roce 1997 ale přišly záplavy, které ji zničily, město halu zrekonstruovalo a už do ní burzu nepustilo. Potom se burzy konaly na fotbalovém stadionu, kde se hraje Synot liga. Bylo tam pro ni takové malé místečko. Nakonec se dostala na městskou tržnici, a tam je málo místa. A v zimě je to venku, což je špatné. Souhlasím s Ladislavem Žohou, že v zimě by měly být burzy kryté a vytápěné. Uherské Hradiště to nesplňovalo ani náhodou.

Kromě Kroměříže a Uherského Hradiště poblíž žádná jiná burza nefunguje?

Ne, potom jsou ptačí burzy až v Hodoníně a Břeclavi.

O Hodonínu jsem také četl, že úroveň tamní burzy klesla, protože se také musela přestěhovat jinam.

Na hodonínské burze jsem nikdy nebyl, tak nevím. U nás je nejlepší Přerov, Kroměříž a nemám to daleko ani do Nitry.

Nahoru do Ostravy na burzy nejezdíš?

Ne, nikdy. Na burzu si jezdím popovídat a koupit krmivo. Ptáky prodávám přes internet.

Spolupracujete tady na pomezí Moravy a Slovenska se slovenskými chovateli?

Určitě ano. Jsme v kontaktu, například s Lubomírem Baniarim, voláme si. Ještě tam bývá Dan Haruščák, který bydlí kousek ode mě v Mnichové Lehotě. Na Slovensko to není daleko, mám to čtvrt hodiny na dálnici do Žiliny. Do Trenčína je to půl hodiny a do Kálnice, kde se konají pravidelné chovatelské semináře, to je hodina.

Na semináře do Kálnice jezdíš od začátku?

Od začátku ne, ale teď tam jezdím celkem pravidelně.

Jak ses o nich dozvěděl?

Myslím, že na Tenerife při návštěvě Loro Parque. Tam se toho „upeklo“ více, včetně seminářů v Kozovazech. První setkání tam jsme vynechali, ale do Kálnice jezdím pravidelně. Ono to je dané i tím, že Zdeněk Vandělík vždycky sežene účastníky z Čech a ti přijedou už v pátek k nám do Štítné nad Vláří. V sobotu přejedeme na Slovensko a po semináři se zase vracíme do Štítné, kde jsou čeští chovatelé do neděle. Je to taková tradice. My zase rádi jezdíme do Lysé nad Labem na výstavu Exotika. Nebo na Exotu Olomouc.

Do Lysé to máte docela lán cesty. Olomouc je výrazně blíž.

Na Exotu jezdím pravidelně, ale taky se mi už zdá, že toho tam bývá poslední léta méně. Je to tam dobré, ale co je týká vodní drůbeže a bažantů, poslední ročník byl docela slabší.

Míváte v okolí Štítné nad Vláří nějaké místní výstavy?

Ano.

A ty sám tam vystavuješ?

Ne, jde o všeobecnější výstavy v Bylnici nebo Valašských Kloboucích, kde jsou spíš králíci a slepice, tu a tam nějaká andulka. Exotů tam moc není.

Kromě papoušků máš i včely. Jak ses k tomuto koníčku?

S včelami to začalo tak, že jeden z našich sousedů byl včelař. Na včely jsem tedy byl zvyklý a občas jsem dostal i nějaké to žihadlo. Zdálo se mi, že máme strašně moc ovocných stromů a nemáme žádné ovoce. I když ty stromy kvetly. Když soused s včelařstvím přestal, v našem dosahu nebyl žádný úl. Tak jsem chtěl, aby si k nám kamarádi dali nějaký, ale pak jsem postupem času zjistil, že jeden úl nestačí, tak jsem si včely pořídil sám a včelařím už 14 let. Měl jsem pět úlů, ale ne všechny včely přezimují, některé uhynou, nebo je na podzim vyloupí, takže dva úly teď mám jako rezervní.

Kolik medu dokážeš vyprodukovat?

Loni jsem měl 160 kg, ale rok předtím vůbec nic. Byla tak špatná sezóna, že jsem si jako včelař kupoval med v Přerově na burze od jednoho pána, který ho vozil z Oder. Je to důchodce, má 160 včelstev a vždycky tam sedí venku na stejném místě. Kupoval jsem jeho med i sestře, ale nechutnal jim, protože pochází z jiného kraje. Je možné, že včely létaly na lány řepky. Květový med je takový specifický, liší se podle regionu, zatímco lesní med je stejný v celé republice.

Včelám moc nerozumím, ale vím, že se hodně mluvilo o problému s včelím morem. Zasáhlo to i okolí Štítné?

Ano, vyskytuje se všude po okolí, jsme ve Štítné jako v kleštích. Až to přijde i k nám, nezbude nic jiného, než zapálit úl. U nás se včelí mor „léčí“ ohněm, v zahraničí antibiotiky.

Ta se ale potom dostanou do medu.

Ano. Však to byl případ jednoho včelaře, který přimíchával do svého medu další med z Ukrajiny a odjinud, kde se včely léčí jinak než u nás. Tím pádem se antibiotika dostanou do medu.

Když se ti daří a máš medu hodně, rozprodáváš ho spíš po známých, nebo dodáváš i někam do obchodů?

Ne, spíš kamarádům v práci, známým a chovatelům.

Přidáváš med i do krmiva pro papoušky?

Ano, dávám. Když mám namočené krmení – nepoužívám naklíčené, to jsem ptákům nedával nikdy – přidávám ho tam. Zrní namáčím, protože například eklektové potřebují všechno mokré. Potřebují ovoce, zeleninu, namočené krmení, sluníčko a vodu. Ptáky sprchuji alespoň dvakrát týdně a když je horko, i víckrát. Eklektus se sprchuje každý den. Amazoňan dvakrát do týdne, jinak o to nejevili zájem. Pravidelné sprchování je vidět na kvalitě peří. Ptáka jako je eklektus není možné chovat ve voliéře někde v tmavé místnosti. Potom se všichni diví, že se ti ptáci škubou, jsou takoví nervózní a že se jim nedaří. Strava musí být hodně založená na ovoci a zelenině. Já se jim snažím dávat alespoň sedmdesát procent ovoce a zeleniny. Zamrazuji kukuřici, jeřabiny, třešně, hloh, rybíz a šípky. Mívám toho dost na celou sezónu.

Nemáš u některých ptáků problém, že nežerou rozmrazené bobuloviny? Moji arové mají rádi čerstvé aronie a šípky, ale zamrazených si moc nevšímají.

Arónie jsem ještě nezkoušel, ale mám je nasazené. Loni jsem dával rakytník, nasadil jsem si jich na zahradě sedm nebo osm. Zkoušel jsem ho, všichni ptáci ho žrali, jenom jedna jediná výjimka byl jeden pár eklektů. Zamrazil jsem si ho i na zimu, abych zkusil, jak to půjde, a brali ho nádherně.

U mně třeba čerstvé šípky brali, ale zamrazené vůbec.

Zamrazené u mě mají strašně rádi, akorát jim nechutná zamrazený hloh. Ten nějak nemusí. Že by ho brali třeba každý den, to ne.

Máš výhodu v tom, že máš vlastní zahradu. Můžeš ptákům dávat spoustu čerstvé zeleniny.

Samozřejmě. Dáváme jim okurky, ale třeba rajčata moc rádi nemají. Ale rybíz, angrešt, čerstvou mrkev berou.

Co krmné směsi? Dáváš přednost nějakým konkrétním značkám, nebo si je mícháš sám?

Kupuji jenom Deli Nature a většinou beru číslo 69, 59 a někdy do nich přidám i 60. A pak používám granule NutriBird 15 tropical. Granule mají všichni ptáci strašně rádi. V neděli, když mám čas, je ráno namočím do misky a odpoledne je pomačkám do namočeného zrní. Dělám to tak alespoň jednou týdně. Hlavně když jsou mláďata.

Jsou amazoňané vějířoví v krmení specifičtí oproti jiným amazoňanům? Říkal jsi, žes choval amazoňany velké a vínorudé.

Myslím si, že je to úplně stejné. Ovoce a zelenina jsou v úplně stejné dávce, ale dávají jim větší přednost.

Co třeba vaječná míchanice?

Používám průmyslovou a do ní přidávám klasické vajíčko. Ale že bych strouhal vajíčko a do toho mrkev a strouhanku, to ne. Normálně dám namočené krmení, používám třeba All pet, pak nějaké CéDé, do toho žlutou vaječnici a sem tam dám trošku směsi pro hrubožravé ptáky. Promíchám to… A ještě důležitá věc: suším si kopřivy, libeček a bylinky, smíchám je dohromady a pak tím tu směs posypu. Dělám to tak hlavně přes zimu. Teď, když je k dispozici zelené krmivo, to nedělám.

Já zase třeba strouhám sépiovou kost na ovoce, protože jinak ji arové jenom zničí a hodí na zem.

Ono to zaznělo i v Kálnici na setkání, že když těmto ptákům zavěsíš sépiovou kost na pletivo, pohrají si s ní, rozdrtí ji a spadne na zem. Tam si jí už nevšimnou. Je tedy dobré to dělat tak, jak říkáš. Tak, jak někdy přidávám do máčeného zrní bylinky, někdy jim tam nožem naškrábu sépiovou kost. To samé jodový špalík, používám třeba Micros, písek, a ten tam také někdy přidám. Prostě snažím se, aby ptáci měli vše potřebné. Ale zase by to člověk neměl přehánět.

Strouhání sépiové kosti jsem viděl u Petra Jaroše z Rosic u Brna a přišlo mi to jako skvělý nápad.

Ano, takto si ten pták alespoň něco vezme. I v tom menším množství, které se obalí okolo krmení.

Používáš nějaké minerální a vitamínové přípravky?

Používám Humac.

Na větve na okus se asi nemá smysl příliš ptát, ve voliérách jsme jich viděli dost. Jakým druhům stromů dávají tvoji papoušci přednost?

Větve na okus jsou ve všech venkovních výletech. Ptáci mají k dispozici vrbové a borové větve a také větve z ovocných stromů.V zimě je stříhám na pěticentimetrové špalíčky, které dostávají každý den do misek.

Na chovatelském setkání v Kálnici zaznělo, že je dost důležité okyselovat vodu, používat Acidomid nebo jiné přípravky proti kvasinkám.

To jsem nikdy nedělal, a byl jsem překvapený, že se už nevyrábí Citrex, který kdysi propagoval Miloš Kelecsenyi. Žádné takové přípravky nepoužívám, protože vodu ptákům měním denně, vždy večer. Když pak jdu ráno do voliér a vidím, že je voda špinavá, vyměním ji znovu. Náhradní vodu mám nachystanou. Někdo nechává papouškům stejnou vodu třeba dva dny, ale to není dobré. Zvlášť ne u krmných pultů, které se teď používají. Ono to je velmi praktické, otevřeš pult, otočíš ho, vyměníš tři misky a jdeš pryč. Ale miska s vodou je hned u další misky s krmivem. Měla by být buď někde výš, tak o půl metru, nebo někde bokem. Šířka voliéry ale často neumožňuje takové extra umístění vody. Ale ti, co tu možnost mají, by určitě měli vodu dát jinam, protože pak ji ptáci mají čistou.

Také s tím mám stejnou zkušenost. Arové si do vody často namáčí piškoty nebo granule a pak je voda celá barevná.

Můj chovný pár eklektů má neustále čistou vodu, ale jakmile mláďata povyrostou, a samička se aktivněji podílí na krmení a není tolik v budce, vybírá malá semínka prosa a nosí si je do vody, aby je namočila. Samozřejmě se jí přitom nalepí na zobák, takže voda je plná semínek prosa a lesknice. Musím ji vylévat a dávat novou. Zajímavé je, že to děje jen v určitém období.

Jak vlastně papoušky zimuješ? Přitápíš jim?

Ano. V části voliér, jde mám eklekty, je 15 až 17 stupňů, protože eklektové někdy hnízdí přes zimu. V části voliér s amazoňany vějířovými je okolo 10 stupňů. Tolik, aby mi nebylo zima, když tam chodím, a hlavně aby se ptáci cítili dobře. Když je v zimě hezky, pouštím je do venkovních voliér každý den – alespoň na chvilku. Vylétají se, vyvětrají se vnitřní voliéry a pak se ptáci vrátí zpátky. Když je nad nulou, dokonce jim pouštím i sprchy. Když mrzne nebo sněží, tu možnost nemám, protože sprchy mám řešené postaru a popraskaly by mi trubky, ale když jsou teplé zimy jako teď, ptáci to vítají.

Co používáš ve voliérách jako podestýlku?

Štěpky. Vyrábím si je sám, koupil jsem si štěpkovač. Používám dřevo z ovocných stromů, ale také z vrby. Osvědčily se mi, voliéra je čistá. Štěpky měním třikrát až čtyřikrát do roka podle potřeby. Po povrchu sbírám nečistoty častěji, třeba když je někde hromádka trusu nebo nějaké spadlé ovoce. Jinak voliéry čistím každý den, na to mám pomocníka (maminku). Zdá se mi, že když něco spadne na zem, třeba i peří, zůstane v podestýlce, takže se ve voliérách tolik nevíří prach. Přijde mi to takové snadnější, zdá se mi to takové lepší, než kdybych tam měl jenom holý beton. Samozřejmě ideální by byl třeba „potěrák“ nebo něco podobného a čištění každý den, ale když chodím do zaměstnání, nelze to stíhat.

S chovem ti hodně pomáhá maminka. Jak vlastně vypadá tvůj chovatelský režim? Ráno krmíš ty?

Ráno si poklidím já a maminka mi pomáhá s uklízením každý druhý týden. Jeden týden totiž pracuji do tří hodin a druhý do pěti. Když mám delší týden a přijíždím později, poklidí ona a když jiný týden přijedu dřív, uklízíme společně. Ve dvou se to dělá lépe, je to rychlejší. My toho navíc nemáme moc, já bych ani víc ptáků nechtěl. Myslím si, že teď jich máme až až. Osm voliér mám v domě, tři na zahradě a ještě pět dalších uvnitř. Celkem tedy šestnáct voliér.

Takže máš nějakých třicet ptáků?

Ani ne, ně všechny voliéry jsou plné. Chtěl bych ještě nějaké africké papoušky. Třeba papoušky senegalské nebo nějaký takový druh, abych měl hnízdní sezónu i přes zimu.

Pozor, žakové budou pravděpodobně zařazeni do CITES I.

Vím o tom, Ladislav Žoha nás na to upozorňoval už na setkání v Kozovazech, abychom mláďata kroužkovali kroužky CITES. Četl jsem to i na Ararauně. Podle mě to je už rozhodnuté. Záleží na tom, co to teď udělá s trhem s žaky, protože spousta lidí si je kupuje jako domácí mazlíčky a někoho by papírování mohlo odradit. Někdo si žaka vezme a bude tvrdit, že žádný papír nepotřebuje. Tak to podle mě bude řešit spousta lidí.

Ale to by riskovali, že je někdo udá.

Soused nemusí vědět, zda je ten pták přihlášený nebo ne. Ale někomu může vadit hlučnost papouška a ozve se.

Takže preferuješ spíše menší africké druhy.

Ano, jak říkám, papoušky senegalské nebo něco podobného. Uvidíme. Dřív jsem míval i pyrury, perlové, modrobradé, hnědoocasé a rudohlavé. Čtyři páry. Ale teď se mi zdá, že voliéry jsou obsazené vhodnými druhy, že pro amazoňany vějířové jsou venkovní voliéry o délce dva a půl metru a vnitřní o délce dva metry úplně optimální.

Úvodní foto: Jan Potůček, Ararauna.cz