Jan Potůček 
UVNITŘ FOTOGALERIE – Takovou účast jako uplynulou sobotu 1. prosince ještě tradiční setkání chovatelů papoušků ze severovýchodních Čech nemělo. Na Merklův statek ve Skaličce u Hradce Králové se sjelo 43 účastníků, aby si vyslechli tři velmi zajímavé přednášky od veterinářky MVDr. Veroniky Milerské, chovatele Milana Habrcetla a kurátora ptáků královédvorské zoologické zahrady Michala Podhrázského. Pravidelné účastníky z regionu tentokrát doplnili nováčci z Prahy, ale i z dalších míst východních Čech. Poprvé na tuto akci zavítali členové pražské skupiny Uzavřená křídla, kteří praktikují volné létání s ochočenými papoušky.
Veterinární okénko na úvod
Setkání organizuje chovatel Jirka Vojtěch z blízké Čibuzi a to sobotní bylo již šesté v řadě. Jak se už stalo tradicí, zahajovala jej přednáška královéhradecké veterinářky Veroniky Milerské ze specializované ptačí veterinární ambulance Avianmed.cz. Na několika praktických příkladech ze svých výjezdů k chovatelům demonstrovala nejčastější veterinární zákroky za posledních několik měsíců, včetně odběru krve pro určení pohlaví a budoucích paternit u arů hyacintových. „Krev nejčastěji odebíráme z žíly na křídle. Pokud je pták neklidný, můžeme odebírat ještě z žíly na krku. Je to naprosto bezpečná a nejlepší možnost,“ popsala Veronika Milerská.
K TÉMATU: Skalička hostila jarní setkání chovatelů severovýchodních Čech, přednášel Josef Piskora
Papoušky si většinou odchytávají sami majitelé, ale část chovatelů to nechává na veterinářce. „Pro nás je asi nejlepší, když papouška odchytí chovatel a poté nám ho předá, abychom provedli odběr,“ dodala veterinářka s tím, že manipulace s odchyceným opeřencem je poté jednodušší. „Práci nám hodně usnadní, pokud nám připravíte stolek s plochou alespoň půl na půl metru, kde bychom mohli zákrok provést,“ uvedla Veronika Milerská. Mezi nejčastější zranění, které letos musel Avianmed.cz řešit, patřily zlomeniny. Kosti ptákům většinou naštěstí dobře srůstají, důležitý je ale včasný zákrok a dobrá fixace postižené končetiny. U voliérových ptáků pak veterinářka často řeší problém se začervením.
Koprologický rozbor trusu? Alespoň dvakrát ročně
„Papoušci chovaní ve venkovních voliérách s hliněným dnem nebo trávou by se měli pravidelně nechat vyšetřit, zda nejsou začerveni. Nejčastějším problémem bývají škrkavky, které lze odhalit koprologickým rozborem trusu,“ přiblížila Veronika Milerská. Chovatel by měl veterináři doručit vzorek trusu nasbíraný během několika dní. „Vajíčka škrkavek se vylučují jen občas, takže pokud by se chovatel trefil do období, kdy se nevylučují, v odebraném vzorku trusu bychom nic nenašli, ale papoušek by i tak mohl být začervený,“ vysvětlila veterinářka. Ideální podle ní je od každého papouška, respektive páru odebrat vzorek první, třetí a pátý den. Samotného papouška není nutné hned odchytávat a vozit na veterinu.
ČTĚTE TAKÉ: Podzimní sraz chovatelů severovýchodních Čech ve Skaličce se zaměřil na mutační papoušky a veterinu
„Léky na odčervení podáváme pouze v případě, že se prokáže přítomnost vajíček nebo larev,“ upozornila Veronika Milerská. Nejlepším prostředkem je podle ní Panakur, musí se ale podávat ve správných dávkách. „V případě velkého začervení, kdy má papoušek v sobě již rozvinuté larvy ve střevě, se dává jiné dávkování. První dávka má být čtvrtinová, druhá poloviční, třetí tříčtvrtinová a teprve poslední plná,“ vysvětlila. Panakur se obvykle podává papouškovi přímo do zobáku, chovatel jej tedy musí vždy odchytit. Po léčbě je nutné další koprologické vyšetření trusu, které potvrdí, zda léčba zabrala, nebo ji bude nutné zopakovat. „Preventivní koprologické vyšetření by se mělo dělat nejméně dvakrát ročně. Díky němu můžete problém podchytit včas a zabránit případným úhynům papoušků,“ nabádala Veronika Milerská. „Rozhodně nedoporučujeme začerveného papouška léčit antibiotiky, ta na škrkavky vůbec nezabírají.“
NAPSALI JSME: Východočeští chovatelé papoušků se sešli ve Skaličce, ohromila je přednáška o péči ptáků v Zoo Plzeň
Velmi zajímavá byla fotodokumentace chirurgického zákroku, při němž Avianmed.cz odstraňoval obrovský nárůstek na noze kakadua růžového. S největší pravděpodobností se jednalo o pyogranulom, což je forma zánětu. Neustále obrůstal, až dorostl velikosti míčku o průměru pěti centimetrů a ohrožoval ptákovi nohu, o niž mohl přijít. Odstranění výrůstku, který zasahoval do cév a nervů, proběhlo bez potíží. Odstraněný výrůstek po rozkrojení vzdáleně připomínal broskev: uprostřed byl prvotní zánět, který se obaloval dalšími a dále rostl. Lze předpokládat, že pokud by veterinářka nádor neodstranila, zaškrtil by cévy a nervy napadené nohy a došlo by tak k nekróze, po které by musela následovat amputace.
I Skalička vybírala na záchranu černých kakauduů
Na poutavý veterinární úvod ve Skaličce navázal chovatel černých kakaduů Milan Habrcetl s přednáškou o západoaustralském záchranném centru Kaarakin, které se zabývá léčbou a rehabilitací zraněných kakaduů krátkozobých, dlouhozobých a havraních poddruhu naso. „Když jsem před časem narazil na web tohoto záchranného centra a objednával jsem si jejich kalendáře s černými kakaduy, napadlo mě, zda bych nemohl na jejich podporu udělat něco víc. Objednal jsem tedy rovnou dvacet kalendářů a napsal do Kaarakinu, jak jinak bych jim mohl pomoci,“ popsal Milan Habrcetl, jak vznikla česká iniciativa na podporu australského záchranného projektu (o Kaarakinu se chovatel poprvé dozvěděl z článků na Ararauně).
K VĚCI: Češi podpořili sbírkou záchranné centrum Kaarakin pro černé kakadu v Austrálii
Vedení stanice odsouhlasilo, že Milan Habrcetl může v České republice uspořádat sbírku na podporu Kaarakinu a nabízet propagační předměty s logem záchranného centra. „Poté stačilo zavolat Janu Sojkovi, zda bychom nemohli mít stánek na kongresu a výstavě EXOTA Olomouc 2018 a poté organizátorům EXOTIKY 2018 v Lysé nad Labem,“ líčí Milan Habrcetl. V Olomouci se podařilo vybrat téměř 500 dolarů, stejnou částku poté věnovala Papouščí zoologická zahrada v Bošovicích. Během EXOTIKY 2018 v Lysé nad Labem, již navštívily tisíce lidí, vybraná suma narostla o dalších téměř 500 dolarů, další prostředky poskytlo chovné zařízení Loriové a spol. A ve Skaličce čtyřicítka přítomných vybrala dalších 200 dolarů.
VÍCE: Papouščí zoo Bošovice finančně podpořila záchranné centrum černých kakadu v Austrálii
„Kaarakin není a nechce být chovné centrum. Zabývá se výhradně rehabilitací zraněných ptáků a jejich návratem do volné přírody. Stará se také o ptáky, které už nelze kvůli závažnosti jejich zranění reintrodukovat zpět,“ popsal Milan Habrcetl. Částka, kterou se dosud podařilo vybrat v České republice, podle něhož postačí na stavbu jedné voliéry nebo na krmivo pro kakaduy na několik týdnů až měsíců. „Kaarakin ale můžete podporovat i nadále, buď prostřednictvím jejich webu, nebo můžete napsat mě a já jim celou částku zašlu,“ dodal na závěr Milan Habrcetl, jemuž je Kaarakin blízký i díky tomu, že se věnuje kromě jiného chovu druhů, o něž se záchranné centrum stará.
Filipínský sen Zoo Dvůr Králové nevyšel
Zlatým hřebem letošního podzimního setkání chovatelů ve Skaličce byla přednáška, respektive dvě přednášky kurátora ptáků Zoo Dvůr Králové nad Labem Michala Podhrázského. Královédvédvorská zoo je známá svojí specializací na africká zvířata, momentálně chová na 154 druhů ptáků, z toho pouze jediný nepochází z Afriky (jde o ochočenou samici ary ararauny). Papoušci nepatří mezi hlavní proud v tomto chovu, Michal Podhrázský se proto ve své první přednášce věnoval spíše jiným zajímavým druhům exotických ptáků. Přiblížil, jak se zoo daří odchovávat pelikány, kteří každoročně hnízdí v uzavřeném zimovišti. Zahrada v minulosti chovala i asijský druh pelikána skvrnozobého, kterého se chtěla pokusit navrátit do přírody na Filipínách.
ROZHOVOR: Michal Podhrázský: Rádi bychom v Zoo Dvůr Králové doplnili kolekci afrických papoušků
„Pelikán skvrnozobý se vyskytuje v jihovýchodní Asii, Indii, na Srí Lance a do roku 1940 i na Filipínách, kde však byl vyhuben. Nám se tento druh podařilo rozmnožit jako druhé zoologické zahradě na světě a první v Evropě. Byl to jeden z dvou neafrických druhů ptáků, které jsme si ještě nechávali a měli jsme takový plán, že na Filipínách najdeme vhodnou záchrannou stanici, s níž postupně vrátíme tento druh do tamní přírody,“ popsal Michal Podhrázský. Osobně se tedy vydal na Filipíny a projel řadu záchranných stanic, většina však nebyla pro chov a aklimatizaci pelikánů vhodná. Nakonec narazil na vhodné zařízení, ale ukázalo se, že by pro jeho provozovatele bylo finančně náročné zajišťovat pelikánům přísun čerstvých ryb. Podmínkou spolupráce z filipínské strany tedy byla finanční spoluúčast královédvorské zoo na nákupu a dopravě ryb.
REPORTÁŽ: Na návštěvě zázemí chovu papoušků a dalších exotických ptáků v Zoo Dvůr Králové nad Labem
„Byli jsme ochotní na to přistoupit, ale ukázalo se, že dovézt pelikány skvrnozobé na Filipíny je administrativně velmi komplikované. Čekali jsme, až stanice splní vše, co bude třeba, ale trvalo to příliš dlouho, a tak jsme se nakonec rozhodli pelikány předat liberecké zoo,“ dodal Michal Podhrázský. Záchranná stanice z Filipín má možnost domluvit se s libereckými na další spolupráci.
Jak odchovat hadilova písaře pod orly
Právě k liberecké zoo se váže další ptačí příběh z přednášky Michala Podhrázského. Týkal se afrického dravce hadilova písaře, kterého se ve Dvoře Králové nedařilo odchovat pod rodiči. Ptáci vyseděli vejce, ale poté se nestarali o mláďata. Pokud by zoo zvolila ruční odchov, ptáci by do budoucna nebyli absolutně použitelní pro chov. Zahrada se tedy rozhodla hledat vhodné chůvy.
„Zavolal jsem do Zoo Liberec kurátorovi ptáků Janu Hanelovi a ptal se ho, kteří dravci jim momentálně hnízdí. Šance byla u káňat a u orlů. Zkusili jsme nejdříve káňata, ale ukázalo se, že mláďata hadilova jsou na příliš velká a káňata je nedokáží zahřát. Proto putovala do hnízda orlů, kde se je podařilo odchovat až do odstavu,“ líčí Michal Podhrázský. Takto úzká spolupráce mezi jednotlivými zoo je podle něj v České republice celkem běžná, na západ od našich hranic ale výjimečná. „My takto poskytujeme třeba oplozená vejce od plameňáků do zoo, kde jsou snůšky čisté. Funguje nám to tak spoustu let,“ dodal kurátor královédvorské zoo a navázal příběhem kachen pižmovek, které se ve Dvoře Králové dařilo pravidelně odchovávat jako jedné z mála v Evropě.
„Pižmovka je poměrně velká kachna, která váží sedm kilogramů. Je typická tím, že má hodně ostré letky, takže dokáže ošklivě zranit, když ji chytáte,“ přiblížil Michal Podhrázský. Osobně se o tom podle něj přesvědčili chovatelé královédvorské zoo při každoročním odchytu pižmovek při přesunu do zimoviště. „Pižmovky bývají také dost agresivní. Chovali jsme je v průchozí voliéře Vodní svět, kde si začaly dovolovat na návštěvníky. Když vám sedmikilová pižmovka naběhne na desetikilové dítě, máte problém,“ konstatoval Michal Podhrázský. V dnešní době už byste pižmovky v Zoo Dvůr Králové hledali marně. Jako jihoamerický druh je zahrada věnovala do jiné zoo.
Zoo má „stopku“ na nové ptáky, je jich moc
„Momentálně máme od pana ředitele stop stav pro pořizování nových ptáků, protože loni ptáci poprvé v počtu exemplářů v naší zoo předčili savce. Takže spíše kompletujeme stávající kolekce, ale kdyby se naskytlo něco zajímavého, určitě si to nenecháme ujít,“ věří Michal Podhrázský. Zahrada podle něj přede dvěma týdny po dlouhých přípravách uzavřela pavilon Ptačí svět a zahájila jeho rekonstrukci. Najatá firma začala vyvážet substrát, který byl v pavilonu od roku 1998, kdy byl otevřen. „Do Ptačího světa jsme si zatáhli ptačí tuberkulózu a přišli o mnoho zajímavých ptáků. Potřebujeme substrát, který je promísený dvacetiletými nánosy trusu, zlikvidovat a přejít na jinou koncepci pavilonu,“ vysvětlil Michal Podhrázský.
Z Ptačího světa by se měl stát pavilon zaměřený na sušší africké oblasti. Vznikne v něm umělé vyschlé koryto řeky, jímž se bude klikatit návštěvnická stezka. V části pavilonu pak bude speciální expozice věnovaná Madagaskaru. U papoušků momentálně zoo neplánuje nějaké velké změny. „Kompletujeme kolekci přírodních agapornisů. Z velkých druhů máme papoušky žako, momentálně je jich sedm a postupně skládáme budoucí chovné páry,“ říká kurátor. Potíž je v nedostatku veřejných expozic, kde by bylo možné papoušky vystavit. Stávající voliéry původně sloužily pro chov velkých druhů arů, který zoo ukončila po roce 2000. Nové voliéry by mohly vzniknout v rámci nové části zoo zaměřené na vodní zvířata, jejíž stavba by měla začít v příštím roce.
Projekt značení divokých hus krčními límci
Papoušci však nejsou hlavní parketou Michala Podhrázského. Osobně se věnuje spíše vrubozobým ptákům, konkrétně husám – a to i těm divokým. Několik let vede projekt značený hus velkých barevnými límci, díky nimž je možné snadněji zjistit pohyb ptáků během migrace a návratu do hnízdišť. „Husa je jeden z mála vodních ptáků, u kterých se dají krční límce použít, aniž by je to nějak ohrožovalo,“ zdůraznil Michal Podhrázský. „Se značením límci se u nás začalo v osmdesátých letech minulého století, ale po nějakém čase se s tím přestalo. My jsme tento způsob značení obnovili nejprve u hus chovaných z Podkrušnohorském zooparku v Chomutově a poté i u divokých hus na jižní Moravě a v jižních Čechách.“
Divoké husy se značí jako dospělé. Odchytávat se mohou pouze v krátkém období dvou tří týdnů na závěr léta, kdy přepeřují a nejsou vzletné. Skupina ornitologů si vždy vytipuje vhodnou lokalitu a odchytne co největší počet ptáků. „Po jižní Moravě a jižních Čechách jsme začali odchytávat husy i v severních Čechách, na Vysočině, na Pardubicku, Hodonínsku a už jsme je značili i pro slovenskou ornitologickou společnost na východním Slovensku na rybnících Senné,“ přiblížil Michal Podhrázský. Data získaná z označených hus za poslední léta rapidně přibývají a ornitologové tak mají přesnější přehled, kam husy putují po vyhnízdění, kde zimují a také kam se vrací další rok zahnízdit. „Je zajímavé, že samice se vrací hnízdit tam, kde se samy narodily. Houseři ne, ti se přizpůsobují samicím,“ přiblížil Michal Podhrázský.
Během chovatelské setkání ve Skaličce se také znovu otevřelo téma možného vzniku Východočeského klubu chovatelů papoušků. Zájem o vstup do nové regionální organizace, na jejíž přípravě se podílí i redakce serveru Ararauna.cz, projevila dvacítka přítomných, jimž se přípravný výbor ozve po Novém roce s konkrétní představou činnosti a předběžným plánem aktivit na rok 2019. Naprosto jasno by mělo být už na dalším, jarním setkání chovatelů ve Skaličce, které se uskuteční v březnu nebo dubnu příštího roku.
Úvodní foto: Jan Potůček, Ararauna.cz
