Jan Potůček 
UVNITŘ FOTO A VIDEO – Když před deseti lety startoval web Ararauna.cz, první reportáž z návštěvy u chovatele jsme vydali o Čestmíru Drozdkovi z Českého Rudolce. Byla to premiéra ve velkém stylu, protože většího chovatele vzácných a unikátních exotických ptáků u nás asi nenajdete. Nyní jsme se k Čestmíru Drozdkovi vydali podruhé, v rámci výjezdu ZO ČSCH Exotáři Východní Čechy, a mohli jsme porovnat, co se za tu dobu v soukromém ptačím parku na České Sibiři změnilo. A že toho není málo. Čestmír Drozdek totiž platí za člověka, který musí neustále něco budovat a plánovat. A tak první věc, kterou nám při naší sobotní návštěvě ukázal, nebyli vzácní opeřenci, ale připravované voliéry pro velké druhy arů, které by chtěl mít kompletně dokončené během letošního léta.
Nejnovější výzva: dobré chovatelské zázemí pro ary
Chovu arů se Čestmír Drozdek v minulosti příliš nevěnoval. Pamatuji si, že v roce 2012 při naší první reportážní návštěvě měl ary zelenokřídlé a ararauny. Nyní má šest velkých druhů arů, z nichž největší hyacintové už dokonce odchoval. Arové nyní obývají vnitřní voliéry v jedné z ptačích hal, kde sice mají přístup k slunečnímu světlu přes prosklený strop, v nových voliérách ale budou moci vylétnout do venkovních výletů, kde na ně bude pršet a foukat, zkrátka budou moci být venku. A pokud se jim to omrzí, zalétnou si do prostorného zázemí, kde chovatel počítá i s velkou proletovou voliérou pro mláďata. Vedle arů hyacintových budou nové voliéry určené i pro několik párů arů zelených, ary zelenokřídlé, ararauny, červenouché a také křížence arů araraun a zelenokřídlých.
Pokud jde o papoušky, Čestmír Drozdek se v posledních letech proslavil především chovem a odchovem trichů orlích. Podařilo se mu je jako prvnímu v České republice rozmnožit a nyní je umí odchovat nejen ručně, ale i přirozeným způsobem pod rodiči. Jeho mláďata putovala i do pražské zoologické zahrady, kde se jeden pár úspěšně rozmnožuje, byť mladé musí zoo odchovávat uměle. Druhý pár je k vidění v Rákosově pavilonu, jehož všechny voliéry jsou osazené obrovskými kmeny pocházejícími také z Českého Rudolce od Čestmíra Drozdka. Ostatně, s pražskou zoo má tento chovatel velmi úzké vztahy a netýkají se pouze chovu papoušků. Kooperuje i na chovu zoborožců a nejnověji i sov, na které se Čestmír Drozdek začal soustředit v posledních dvou letech.
Novinka v Českém Rudolci? Exotické druhy sov
A to je také první věc, která nás zaujala při příchodu do první ptačí haly. Vedle prvního páru trichů orlích, který zrovna hnízdil, totiž ve voliéře zlostně pokukovaly velké sovy s obrovskýma černýma očima – puštíci malajští. A hned naproti nim, oddělené pouze tenkou stěnou, stály menší voliéry s dalšími druhy sov, především pak s různými výrečky a sýčky. „Mám tu dva páry výrečků filipínských, kteří jsou dost vzácní, a jeden je deponovaný z pražské zoologické zahrady,“ ukazuje nám Čestmír Drozdek voliérku a nás hned zaujmou v krmných miskách malá jednodenní kuřátka. Ty dostávají všechny sovy a chovatel jich má velkou zásobu v mrazáku. Večer před krmením se musí potřebný počet vyndat a nechat rozmrazit. Kuřátka ovšem nejsou jedinou živočišnou potravou v ptačím parku v Českém Rudolci.
Důležitou součástí krmných dávek pro sovy i zoborožce, zejména pak v době hnízdění, jsou myší holata. Ty si Čestmír Drozdek s rodinou chovají sami, aby měli neustálý přísun čerstvé potravy. To samé se týká cvrčků a sarančat, což je asi nejoblíbenější živočišná potrava zoborožců. Naopak červy zofobasy Čestmír Drozdek nakupuje, protože jejich chov je komplikovanější než u sarančat nebo cvrčků. Každopádně živočišná bílkovina tvoří nedílnou součást krmné dávky u řady ptáků v jeho chovu, stejně jako ovoce. Například trichové orlí jsou potravní specialisté, kteří vyžadují každodenní přísun papáji. Sehnat čerstvou a kvalitní papáju je ale v našich podmínkách občas problém, proto ji Čestmír Drozdek nakupuje zmraženou, nakrájenou na kostky, a vždy si rozmrazí jen potřebné množství. Pro uskladnění jablek připravuje speciální místnost, kde bude držet teplotu mezi dvěma a čtyřmi stupni.
Unikátní voliéru pro vlhy obsadili zoborožci
„Krmíme pouze sladkými odrůdami jablek. U nás sice už v létě dozrávají některá jablka, ale ta našim ptákům nechutnají. Proto potřebujeme mít zásoby, které nám vydrží několik měsíců do další podzimní sezóny a sklizně,“ vysvětluje Čestmír Drozdek. Krmiva je potřeba v jeho ptačím parku opravdu hodně a je vidět na každém kroku. Tu míjíme místnost plnou velkých mrazáků, jinde jsou u stěn pečlivě vyskládané pytle s krmnou směsí pro velké papoušky a granule, jinde jsou bedýnky s ořechy. Zrninové směsi si nyní Čestmír Drozdek nechává míchat od dodavatele ve složení a poměru, jaký si sám zvolí. Granule odebírá od několika výrobců a dokrmovací směsi nyní nakupuje od jediné značky Psittacus a nedá na ni dopustit.
Pamatuji si, jak nám Čestmír Drozdek před deseti lety ukazoval připravovanou voliéru pro vlhy. Připravil jim speciální stěnu s umělými hnízdními norami a postupně ji obsadil třemi druhy vlh: pestrými, núbijskými a bělohrdlými. Všechny tři se mu dařilo odchovávat, ale později si pořídil několik dalších vlh z Německa, které bez karantény vypustil mezi ostatní. Bohužel, noví ptáci byli nemocní a všechny vlhy postupně uhynuly. Dnes jejich voliéru, patřičně upravenou a rozšířenou, obývá jeden pár zoborožců přilbových. Asi nejkrásnějšího druhu zoborožce, který Čestmír Drozdek chová a také každoročně odchovává. Mohutné ptáky z Českého Rudolce mohli v uplynulých letech obdivovat návštěvníci výstav EXOTA Olomouc a EXOTIKA Lysá nad Labem.
Zoborožčí ráj to napohled
Jinak ale mají zoborožci samostatnou ptačí halu vybudovanou na základech silážní jámy. Obrovské, tři metry vysoké voliéry obývá vždy jeden pár zoborožců a jejich interiér je naprosto dokonalý. Simuluje prostředí ve volné přírodě, včetně stromů a keřů, kmenů, kamenů a různých popínavých rostlin. „To by se ve voliéře s papoušky nemohlo stát, ti by všechno hned zničili,“ konstatuje Čestmír Drozdek a ukazuje, že zoborožci mají odmontovatelnou střechu nad voliérami, takže na ně může pršet a svítit slunce. Na zimu je střecha zavřená, ale má i tak malý otvor, kterým může dovnitř klidně i sněžit. Zoborožci mají na výběr, zda chtějí vylétnout do „venkovní“ voliéry, nebo zůstat ve vytápěném zázemí. Prý se dost často prolétnou ve výletech, i když jsou zrovna mrazy.
Dostává se nám možnosti podívat se i do odchovny, kde ve speciálních inkubátorech a boxech čekají na krmení mláďata amazónků bělobřichých, ale především zoborožců přilbových. Napočítali jsme jich celkem pět v různé velikosti. „Všechna jsou od jednoho páru. Zoborožci mají v přírodě maximálně jedno nebo dvě mláďata. Ale dokáží snést až osm vajec ročně. Mláďata se ale líhnou po mnoha dnech po sobě, takže ta nejmladší nemají šanci přežít. Proto u nás dáváme první vejce do líhní a teprve poslední jedno nebo dvě mláďata necháváme rodičům, aby se o ně postarali. V přírodě by mladí s tak velkým věkovým rozdílem nemohli přežít,“ líčí Čestmír Drozdek a ukazuje nám, jak mláďata zoborožců krmí myšími holaty, z nichž nejprve musí vypreparovat močový měchýř a střeva.
Bez myší, sarančat, cvrčků a červů ani ránu
„Máme to odpozorované od chovných samců, že když vezmou myší holátko, nejdřív ho několikrát pomačkají zobákem, aby z něj vymačkali veškerou moč a zlámali kosti, protože tak je pro mláďata lépe stravitelné,“ vysvětluje Čestmír Drozdek. Během hnízdní sezóny v Českém Rudolci zkrmí i 200 myších holat denně. K tomu nepočítaně sarančat, červů a cvrčků. „Ty vypouštíme do voliér živé. Hlavně sarančata si zoborožci rádi sami loví,“ líčí chovatel, který se teď kromě papoušků, plodožravých a hmyzožravých ptáků zaměřuje i na zmiňované sovy a částečně i na dravce. V řadě voliér v první ptačí hale, která obsahuje především amazónky bělobřiché, nám ukazuje nejmenší druh sokola na světě, sokola trpasličího. V minulosti se v Českém Rudolci vyskytovali i jeřábi nebo velmi rozsáhlá sbírka turak a dalších zajímavých ptáků. K některým se Čestmír Drozdek chce vracet, ale ukazuje se, že sehnat je je velký problém.
„Třeba toko žlutozobý je pták, který se dnes už nedá sehnat. Tak jsem si sehnal alespoň toka Dickensova a rudozobá. Ale kdyby někdo věděl o žlutozobých, určitě bych o ně měl zájem,“ říká Čestmír Drozdek. Na prohlídku třetí haly, kde jsou právě turaka, menší druhy tukanů, ale také alexandři a další menší druhy ptáků, nám už bohužel nezbývá čas. Přijelo nás více a museli jsme se při návštěvě rozdělit na dvě skupiny, takže nyní dostanou prostor další kolegové chovatelé. Děkujeme za pěknou podívanou a po krátké návštěvě blízkého bizoního ranče míříme na návštěvu soukromé Zoo Dvorec, ale té se budeme věnovat zase v další reportáži.
Úvodní foto: Jan Potůček, Ararauna.cz
