Jan Nedělník: Testy paternity nemají nikde v Evropě, tak proč bychom je měli mít my?

Jan NedělníkVlastní nejúplnější kolekci amazoňanů nejen u nás, ale v celé Evropě (viz reportáž z návštěvy). Do jejího zkompletování mu zbývají dva extrémně vzácné a prakticky nedostupné druhy, amazoňan císařský a amazoňan portorický (a nedávno uznaný samostatný druh amazoňan Kawallův). V jeho moderním chovatelském zařízení v Kobeřicích u Prostějova byste ale narazili také na všechny dostupné druhy arů. S Janem Nedělníkem jsme se bavili nejen o chovu papoušků, ale také potřebě chovatelů sdružit se do profesní organizace, která by hájila jejich zájmy při jednání s úřady státní správy a ochrany přírody.

Od začátku se specializujete hlavně na amazoňany. Čím si vás získali?

Nevím, odjakživa se mi líbili. Jsou to takoví středně velcí papoušci, velmi inteligentní, tedy pokud k nim přistupujete jako chovatel a ne jako obchodník. Spousta druhů a poddruhů nebyla nikdy v zajetí odchována a to mě na nich vždycky lákalo. Získat nějaké poznatky, s nimiž bych se pak mohl podělit s ostatními.

S jakým druhem amazoňana jste začínal?

Jako první jsem měl amazoňany kubánské. Tehdy je do Československa dovezl Zverimex. Bylo to v šedesátých letech, prodávali se za dva tisíce korun. Zverimex je dovezl oficiálně, ale orgány ochrany přírody léta letoucí tvrdily, že tito ptáci jsou tady nelegálně.

V jakých podmínkách jste začínal s chovatelstvím? Dnes máte 144 voliér, řada venkovních výletů je osmimetrových, ale začátky musely být skromnější.

Začínal jsem jako většina chovatelů. Ptáky jsem choval v podstatě od šesti let. Různé kanáry, andulky, korely, rosely. Měl jsem pár voliér a postupně jsem se je snažil budovat dál, abych mohl chovat víc druhů.

Dnes máte velkochov. Kdy se chovatelství u vás zlomilo do tak velkých rozměrů?

To se nezlomilo, ono se to tak postupně rozšiřovalo.

Ale tak velký areál jako dnes jste určitě ze začátku neměl.

Tak velký ne, ale v Brodku u Prostějova, kde jsem začínal, jsem měl také 65 venkovních voliér a dalších 50 vnitřních, takže už tam jsem toho měl hodně. Do současného areálu jsem se přestěhoval teprve před pěti lety. Vybudoval jsem si větší a slušnější zařízení.

Do toho starého jste se prostě už nevešel.

Ano. V Kobeřicích byla opuštěná budova, tak jsem ji využil.

Vedle amazoňanů jste se pustil do chovu dalších druhů papoušků. Podle čeho si vlastně vybíráte, které ptáky zařadíte do svého chovu? Podle jejich vzácnosti, náročnosti na chov a odchov, ceny?

Většinou podle toho, co se nedaří odchovávat. V minulosti tu v podstatě nikdo žádné amazoňany nechoval, nebo jen velmi málo druhů. Oficiálně se sem dováželi amazoňani modročelí, oranžovokřídlí, surinamští. Ti byli dostupní. V pozdějších letech, když jsem už něco odchoval a naskytla se mi možnost jiných druhů, jsem si postupně vybudoval celou kolekci amazoňanů.

Co vám zbývá do jejího zkompletování? Existují vzácné karibské druhy amazoňanů, které asi žádný soukromý chovatel nezíská.

Chybí mi dva druhy, amazoňan císařský a amazoňan portorický.

Existuje reálná šance, že byste je někdy získal?

Myslím si, že ne.

Nicméně máte řadu jiných karibských druhů, které nejsou ani z celoevropského hlediska vůbec časté, třeba amazoňany ohnivé a mnohobarvé. Liší se nějak od kontinentálních druhů amazoňanů, ať už nároky na chov nebo chováním?

Řekl bych, že se liší dost podstatně. Jsou dominantní, těžko se s nimi pracuje, hlavně při krmení, protože u většiny karibských druhů jsou samci dominantní a agresivní, musí být u krmítka první a sežerou to, co je nejlepší. Teprve potom tam pustí samici. Takže samci jsou často přetučnělí, samice nedokrmené a důsledkem bývají buď malé snůšky, nebo bohaté snůšky, ale neoplozené, protože samci nejsou ve správné kondici.

A liší se nějak povahou?

Určitě jsou víc ve střehu. Možná to souvisí s tím, že na karibských ostrovech jsou jich omezené populace, které jsou velmi často decimovány dravými ptáky. Když nad mými voliérami letí nějaký dravec, reagují vždycky jako první. Těžko také snášejí jakékoli změny, třeba když jim do misky, kde mívají celoročně krmení, dám něco, co ještě neměli, klidně k tomu krmítku tři dny nejdou. Pomalu zjišťují, co tam je.

Takže se chovají jako odchytoví žakové.

Ano, ale toto jsou generace amazoňanů odchovaných v zajetí, a přesto si tuto ostražitost ponechávají.

Mezi karibské druhy patří i amazoňan kubánský. U toho je také takový problém?

Ne, není. Spíš se to týká třech menších druhů z karibských ostrovů, třeba amazoňanů haitských.

Karibští amazoňané patří mezi nejvzácnější a nejméně četné papoušky ve volné přírodě. Jak vidíte jejich perspektivu přímo v jejich domovině? Kdysi jste tam byl, takže znáte situaci přímo na místě.

Perspektivu vzhledem k tzv. ochranářům mají, řekl bych, velice malou. Na těch ostrovech, i když se tam už povědomí lidí o tom, že je to jejich národní bohatství a jakási jedinečnost, zvýšilo, je donedávna chytali a jedli. Přesto je tam problém, protože biotopy amazoňanů jsou velmi malé a ještě se zmenšují. Na St. Lucii staví přes jejich biotop dálnici. Zůstane jim jen troška místa, takže kdo říká, že je tam těch ptáků málo, se mýlí. Na velikost biotopu, který jim tam zbyl, je jich naopak hodně. Kdyby úřady v karibských zemích normálně uvažovaly a nechávaly odtamtud vyvézt deset nebo dvacet ptáků ročně, vůbec by tam nechyběli, protože by je zbývající populace opět dochovala. Tedy pokud by tam nepřišel zrovna nějaký extra velký hurikán, který populaci totálně zdecimoval. Ale ptáci chovaní v zajetí by aspoň byli zachovaní pro další generace. Nedopadlo by to jako s amazoňanem martinickým nebo guadelupským, které nikdo nevychytal, ale už neexistují, protože jim lidé totálně zlikvidovali jejich původní biotopy.

Chovatelské zařízení u Jana Nedělníka v Kobeřicích na Prostějovsku (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Chovatelské zařízení u Jana Nedělníka v Kobeřicích na Prostějovsku (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Totéž se stalo s arou škraboškovým v Brazílii. Do lidské péče se ale vzácní karibští amazoňani dostali, kromě vás je chovají třeba v Německu, Dánsku… Ale asi budou obtížní na chov, že?

Ano, je to složitější než u jiných druhů. Ale o to víc motivující.

Existuje nějaká spolupráce mezi chovateli těch nejvzácnějších amazoňanů v Evropě? Vyměňujete si ptáky kvůli nové krvi?

Ne, vůbec ne. Ono hlavně není s kým. Amazoňany mnohobarvé tady nikdo nemá, amazoňany ohnivé také téměř ne.

Jaká byla letošní chovatelská sezóna? Prý se vám podařilo odchovat amazoňany modrolící.

Ano, podařilo, ale bohužel jen dva samce, což je menší úspěch, než kdyby šlo o samice. Jinak se letos příliš nedařilo, ale zaplať pánbůh, protože o ptáky není tak velký zájem.

Čím to je? Ekonomickou krizí?

Nevím, ale zájem byl letos opravdu minimální. Ubývá starších chovatelů a mladých je méně, navíc se už podařilo namnožit ptáky, o které je tu zájem. Není to jako dřív, kdy bylo možné sehnat ptáky z odchytu, ale dvě třetiny z nich potom uhynuly. Od těch se tu už odchovalo více generací a tito ptáci se drží, daří se je dál množit, takže je jich tu relativně dost a zájemců málo.

A tenhle trend sledujete jen u nás v republice nebo i v zahraničí?

V celé Evropě.

To se divím, o takové druhy, které chováte vy, by měl být velký zájem třeba na Západě.

Proč zrovna na Západě? Spíš na Východě, tam je zájem větší, hodně sem teď jezdí Bulhaři a Rusové.

Myslíte si, že ten menší zájem je důsledkem legislativních překážek, které nutí chovatele přihlašovat a registrovat druhy, které jsou už celkem běžné, jako je třeba amazoňan kubánský?

Zčásti ano, lidem se moc nechce chodit po úřadech. Hlavně u papoušků z první přílohy CITES. To si raději lidé opatřují dvojkové ptáky jak u amazoňanů, tak u arů, protože s nimi mají přeci jenom méně papírování a starostí.

A vy chov jedničkových ptáků neomezujete?

V žádném případě.

Ptáky spadající pod CITES I hodně chovatelů odmítá, protože se obávají kontrol od inspektorů ochrany přírody. Jaké s nimi máte vy osobně zkušenosti? Často se setkáváme s výtkami, že chování inspektorů je neomalené a necitlivé. Narazil jste někdy na něco takového?

Delší dobu jsem kontrolu neměl, ale je to asi jenom otázka času, kdy se mi zase ohlásí. Je ale rozdíl mezi kontrolou a snahou někoho kriminalizovat. Když jednou za čas přijdou inspektoři a není to zrovna každý rok, chovají se seriózně, mají na to právo. Horší je, když přijdou už se záměrem, že musí něco najít a zabavit. Nebo dát pokutu.

A s tím jste se už osobně setkal?

Samozřejmě. Měl jsem kontrolu, kdy bylo všechno v pořádku, nic nenašli, a pak se tři hodiny probírali všemi papíry, chtěli registrační listy, zase nic nenašli, tak si „pomohli“. Měl jsem zrovna odchované xantholory – amazoňany černouché, asi osm nebo deset ptáků. Tehdy to byla ještě vzácnost, i když šlo o „dvojkového“ ptáka. Měl jsem je přihlášené, registrační listy založené, ale neměl jsem na jejich zadní části podpis. Přitom jsem ty ptáky měl ještě doma. Říkal jsem tedy inspektorům, ať mi ty listy dají, že je podepíšu. Nedovolili mi to a hned mi napařili pokutu.

Jak vysokou?

Přesně si to už nepamatuji, ale okolo dvou tisíc korun. Bylo to celkem nepodstatné, ale rovnou ze mě kvůli tomu udělali zločince, porušil jsem podle nich zákon. Pak se mi v tichosti omlouvali, že něco museli najít.

Takže si myslíte, že inspektoři mají stanoven určitý počet prohřešků, které musí stůj co stůj najít a evidovat, i když realita je jiná?

Nevím, zda to mají stanoveno, ale kdyby nikde nic nenašli, tak by se ukázalo, že jsou zbyteční, a čím by se potom takoví lidé živili?

Hodně jste protestoval proti plošným paternitním testům, které ministerstvo životního prostředí určilo jako povinné u vybraných druhů papoušků. Podařilo se vám u ministerstva uspět?

U amazoňanů nádherných, které odchovávám snad pětadvacet let a podařilo se mi to jako prvnímu u nás, jsem při letošním přihlašování sedmi odchovů ministerstvu napsal, že jejich původ prokazuji čestným prohlášením. A dodal jsem k tomu komentář, že tyto ptáky odchovávám 25 let a že nemíním dělat žádné paternitní testy, že mě to uráží. Taková povinnost neexistuje nikde jinde v Evropě. Napsal jsem jim, že pokud si kontrolní orgán myslí, že jsem lhář a podvodník, má možnost kdykoli na své náklady udělat tyto rozbory a pokud zjistí, že jsem opravdu lhář a podvodník, můžou ptáka zabavit a dát mi pokutu.

Co vám na to odpověděli?

Zrušili povinnost paternitních testů u amazoňanů nádherných pro všechny chovatele v České republice (povinnost je pouze omezena, pozn. red.). Takže když se nedáme, nenecháme si na sebe dovolovat a budeme se pohybovat v rámci zákona, můžeme uspět.

Paternity byly zrušeny úplně nebo u některých druhů papoušků tato povinnost ještě zůstává?

Někdo na ministerstvu vymyslel, že povinnost zůstala u amazoňanů rudoocasých, rudookých a arů hyacintových. Paternity chtěli i u kakaduů palmových, ale u těch je nelze provádět, chybí jim nějaký gen, který to neumožňuje.

V odporu vůči úřadům jste určitým průkopníkem. Teď vzniká Asociace chovatelů exotického ptactva (ACHEP), která si klade za cíl kromě jiného i ochranu chovatelů před zlovůlí úřadů. Myslíte si, že je dobře, že se čeští chovatelé budou moci takovým způsobem bránit? Má to podle vás smysl?

Nepovažuji se za žádného průkopníka odporu vůči úřadům.

Jste ale první, kdo si nenechal slepě diktovat nesmyslné požadavky na paternitní testy a další naschvály.

Ano, to je pravda. Musíme se pohybovat v rámci zákona, ale to, co je nad rámec zákona a poškozuje chovatele a chovatelství jako takové, si nemůžeme nechat líbit. Přece není normální, aby kontrolní orgán prohlašoval, že má zájem, aby se u chovatelů nenacházeli žádní ptáci a zvířata z CITES I, protože podle jeho názoru patří do přírody. Od toho se odvíjí jeho kontrolní činnost, ale to si nemůžeme nechat líbit. Nejsme zločinci a myslím si, že většina chovatelů, když pominu nějaké extrémní případy, mají blíž k přírodě a její ochraně než tito úředníci. Kvůli tomu by se samozřejmě chovatelé měli nějakým způsobem sdružovat a být ne odpůrcem, ale partnerem slušných úředníků z ministerstva životního prostředí a spolupracovat na vytváření legislativy a vůbec na ochraně přírody jako takové. Přece není možné, aby existovalo pár lidí, kteří jsou oficiálně považováni za ochránce přírody, a zbytek společnosti, 99 %, za škůdce.

Vnitřní část voliér u Jana Nedělníka (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Vnitřní část voliér u Jana Nedělníka (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Co si myslíte o snahách Evropské unie zavést směrnici o invazních druzích zvířat a rostlin, která by omezovala nebo přímo zakazovala chov vybraných druhů papoušků?

Je to nesmysl stejně jako spousta dalších nesmyslů, které přicházejí od EU. Je to byrokratismus, který nemá s ochranou přírody a se zdravým rozumem nic společného. To je stejné, jako když Evropská komise řeší olomoucké tvarůžky a podobné věci… Normálnímu člověku nad tím zůstává rozum stát.

Česká republika si za poslední roky prošla mnoha kauzami nelegálního dovozu ptáků. Jaké máte vy osobně zkušenosti s dovozem nebo vývozem vzácných druhů papoušků, je to složitá úřední procedura?

Dlouhá léta jsem mimo EU nic nevyvážel ani nedovážel, poslední dovoz jsem měl před šesti lety ze Švýcarska, v podstatě bez jakýchkoli problémů. Nemám tedy žádné špatné zkušenosti.

A s vývozem?

Zase to je většinou v rámci EU. Když chce člověk něco vyvézt mimo Unii, je to absolutně neřešitelný problém. Orgány ochrany přírody vymyslely tak nesmyslné formulace, které brání vývozu ptáků, že to nelze realizovat. Odchovávám patnáct nebo dvacet let amazoňana haitského, který je dvojkovým ptákem, není ani zařazen v CITES I, a chtěl jsem ho vyvézt do Kanady. Stanovisko orgánů ochrany přírody ale bylo negativní. Odůvodnili to tím, že se neví, kolik jedinců žije ve volné přírodě a že by to mohlo eventuelně jejich populaci v přírodě ohrozit. Každý normálně myslící člověk si potom udělá obrázek o Agentuře ochrany přírody. Jak by mohl můj vývoz ptáků odchovaných v páté nebo šesté generaci v zajetí ovlivnit jejich divokou populaci v Dominikánské republice? A přitom orgán ochrany přírody sám říká, že neví, jak velká ta populace v přírodě je.

Pojďme ještě k Asociaci chovatelů exotického ptactva. Setkali jsme se s tím, že chovatelé mají obavu do takové organizace vstoupit, aby na sebe zbytečně neupozorňovali a nestali se terčem zvýšených kontrol. Co si o tom myslíte?

To je myšlení, které je tady zakonzervované z minulých dob, kdy se všichni báli úředníků ministerstva životního prostředí, kteří vůči chovatelům působili represivně. Pokud děláte všechno v rámci zákona, nic nelegálního, pak nevím, čeho by se takový chovatel měl bát. Navíc je potřeba nastolit otázku takové organizace tak, jak je myšlena: že to není nic, co by bylo proti ministerstvu životního prostředí nebo komukoli jinému, ale že to je zájmové sdružení chovatelů, které by mělo být ministerstvu a orgánům ochrany přírody partnerem, spolupracovat s ním, podílet se na vytváření legislativy a v případě potřeby pomáhat jednotlivým členům. Takže nějaké obavy jsou scestná myšlenka, mělo by to být ku prospěchu věci. Samozřejmě by nesmělo jít o sdružení nějakých pěti nebo deseti kriminálníků, kteří by se takto jenom ochraňovali. Ale pokud je to tak, jak vysvětlujeme, je to věc naprosto potřebná a prospěšná pro všechny chovatele.

Rozhovor vznikal pro časopis Nová Exota, vyšel v čísle 11/2013, foto: Jan Potůček, Ararauna.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..