Jan Potůček 
UVNITŘ GALERIE – Jeho fotografie exotických ptáků znají čtenáři časopisu Nová EXOTA z titulních stran nebo z každoročních kalendářů. Josef Nožička se fotografování exotů ve volné přírodě věnuje už řadu let a zároveň provozuje vlastní cestovní kancelář Primaroute, která zajištuje zájezdy za divokými zvířaty po celém světě. O cestách do třech takových destinací, Etiopie, Ekvádoru a na Galapágy, přenášel uplynulou sobotu na 15. setkání chovatelů Severovýchodních Čech, které ve Vlčí Habřině na Pardubicku pořádala ZO ČSCH Exotáři Východní Čechy. Poutavé vyprávění si nenechalo ujít na 50 účastníků, kteří se sjeli z celé republiky. Přednášku doplnila řada unikátních fotografií a několik videí.
Etiopii navštívil Josef Nožička se svojí cestovní kanceláří dvakrát a hned napoprvé se mu bohužel nepodařilo dostat do jižní části země, která je proslulá skvělými lokalitami pro fotografování divokých zvířat. „Začínali jsme a končili v Addis Abeba, následovala cesta do národního parku Bale a dál na jih, ale napoprvé se nám tam nepodařilo dojet. Cestu jsme museli za dramatických okolností ukončit dříve, vojáci nás dále nepustili,“ vzpomínal Josef Nožička. Při obou cestách se skupině českých fotografů podařilo spatřit vlčka etiopského, jedno z nejvzácnějších zvířat světa. „V přírodě žije jen několik set exemplářů. Při jedné cestě jsme se k nim přiblížili na několik desítek metrů, při druhé se od nás drželi půl kilometru. Pokaždé se ta zvířata chovají jinak, s ničím nelze dopředu počítat,“ vysvětloval Josef Nožička.
Za strakami etiopskými a papoušky žlutočelými na jih
Z endemických druhů papoušků skupina pozorovala agapornisy etiopské, kteří se na rozdíl od svých známějších a častějších příbuzných nesdružovali do nijak velkých hejn. Vesměs šlo o maximálně pět nebo šest ptáků z jedné rodiny. V pohoří Entoto fotografové navštívili náhorní rezervaci Awaš, kde se jim podařilo na nahrávku nalákat jednoho z nejvzácnějších etiopských ptáků, skalníčka tmavého. Tento druh se vyskytuje jen na dvou malých lokalitách v Etiopii. V pohoří Bale pak sledovali papoušky červenobřiché, kteří hnízdí v termitištích podobně jako papoušci žlutoramenní v Austrálii. Na samotný jih Etiopie se Josef Nožička s přáteli dostal až při druhé cestě, kdy se vydali do regionu Yabelo. Právě zde měli možnost sledovat straky etiopské, což je nejžádanější ptačí druh mezi návštěvníky Etiopie.
„Straka etiopská nežije nikde jinde a její obrázek se objevuje prakticky na všech místních atlasech ptáků,“ konstatoval Josef Nožička. Pro chovatele papoušků je ovšem velmi zajímavé pozorování a fotografování papoušků žlutočelých, asi nejvzácněji chovaného zástupce rodu Poicephalus v zajetí. Česká výprava na ně narazila u jezera Langano asi 200 km jižně od etiopského hlavního města Addis Abeba. „Živili se hodně fíky,“ vzpomíná Josef Nožička, který přidal k dobru historku o vřelém přijetí výpravy českým velvyslancem v Addis Abebě, s jehož pomocí se podařilo z fotografií ptáků, které účastníci pořídili v Etiopii, vydat několika místních pohlednic. Údajně prvních, na kterých jsou zobrazeny endemické druhy ptáků Etiopie.
Znáte pět nejvzácnějších afrických papoušků? Nechybí mezi nimi žako ani agapornis
Ekvádor od mokřadů až po vysokohorské partie
Další výprava CK Primaroute směřovala do Ekvádoru. Josef Nožička již několikrát cestoval do Kolumbie, která je známá jako země s největším počtem druhů ptáků na světě. „V Ekvádoru jsme se zaměřili na jižní část země, kvůli její blízkosti ke Galapágám, kam jsme se poté přesouvali. Chtěli jsme tam také kvůli výskytu vzácného druhu pyrury,“ nastínil Josef Nožička. Výprava začínala v největším ekvádorském městě Guayaquil, v němž Češi navštívili místní botanickou zahradu s několika voliérami s papoušky. Cestovali do ní speciální vysutou lanovkou nad místní řekou. Už v Guayaquilu členové výpravy zaznamenali první divoké papoušky. V městských parcích se pohybovali tirikové bělokřídlí, rudokřílí a tovi, kteří hnízdili ve stromových termitištích.
Guayaquil posloužil také jako výchozí bod pro výpravu do přírodního parku Mangrove, který se nachází přímo při zálivu, v něm se město nachází. Skýtal celou řadu zajímavých druhů vodních ptáků, ale plazů. V nížiny se skupina přesunula do vysokohorské rezervace Cachas, kde se pohybovala ve výšce okolo 2500 m a pozorovala tu různé druhy arasariů, ale také malé nenápadné pěvce pitule. O dost níž v rezervaci Bonaventura, která se nacházela asi 800 m nad mořem, bylo složení avifauny o poznání bohatší: podařilo se zde vyfotografovat různé druhy tangar, kolibříků, ale také vranuchu černou, amazónka bronzovokřídlého a jeden papouščí druh, kvůli kterému se vůbec cesta do Ekvádoru konala – pyruru rovníkového.
Kriticky ohrožený pyrura rovníkový získal další chráněná hnízdiště v Ekvádoru
Unikátní rezervace pro pyrury rovníkové
„Pro pyrury rovníkové místní ochranářské organizace založily rezervaci, do které se smí jen na zvláštní povolení, které se nám podařilo získat. Nafotit pyrury ale bylo dost těžké, protože v Bonaventuře bývají často mlhy,“ posteskl si Josef Nožička. Nakonec se to ale podařilo. Místní populace čítá již několik set jedinců a podařilo se ji výrazně navýšit díky vyvěšování umělých hnízdních budek. Mláďata v nich ochránci kroužkují, takže většina ptáků, které se v rezervaci podaří spatřit a vyfotografovat, má kroužek. V Bonaventuře se ovšem nenacházeli jen pyrurové rovníkoví, ale také vzácní amazónci růžovolící a také červenolící, jichž je v přírodě už jen posledních dva tisíce jedinců. V národním parku Podokarpus pak výprava narazila na pyrury běloprsé, aratingy kropenaté či kolibříky dudkovité.
Z Ekvádoru se česká výprava přemístila na Galapágy, které jsou proslavené prací Charlese Darwina na teorii vývoje druhů. „Na ostrovech žijí jen plazi a ptáci, ze savců jen křečkomyši a jeden druh netopýra,“ podotýká Josef Nožička. Skupina se letecky přepravila na ostrov Baltra, kde je mezinárodní letiště, a už na letištní ploše vyfotografovala z okénka letadla prvního leguána. Těch jsou na Galapágách tisíce a dělí na se suchozemské a mořské druhy. Vodní leguáni se pravidelně vypravují do oceánu za řasami a poté zase lezou na břeh, kde nehnutě čekají, až jim slunce prohřeje tělo natolik, aby byli schopni rychlého pohybu. Baltra je asi nejvíc civilizovaný ostrov z celých Galapág a výprava ho využívala jako základnu pro výjezdy na další ostrovy.
Zajímavé chování amazónků rezavolících ve volné přírodě: olizují soli ze skalních stěn
Galapágy: ráj zvířat, která nejsou vůbec plachá
Každý z galapážských ostrovů je něčím výjimečný a typický. Například Santa Cruz pokrývají vysoké hory a horský deštný prales. Na Santa Fe zase žijí početné kolonie albatrosů, ptáků s největším rozpětím křídel na světě dosahujícím až čtyř metrů. Na tento ostrov se nesmí vystupovat, a tak ho výprava pouze míjela na lodi. Zato na ostrově Floreana si čeští fotografové pořídili řadu snímků fregatek, plameňáků či racků lávových. Na sousední Isabele pak fotografovali kolonie terejů či tučňáky galapážské, což je nejseverněji žijící druh tučňáka vůbec. Překvapivě hodně tu bylo také žraloků. Na ostrově Pinzon se Čechům podařilo pozorovat buřňáčky a na závěr následovat bonbonek v podobě ostrova Espaňola, který nabízí vůbec nejzajímavější faunu na Galapágách.
Právě na Espaňole se vyskytuje například vzácné káně galapážské, ale také vzácné druhy suchozemských želv, které zde mají také svoje muzeum. Galapážské želvy jsou dlouhověké, dožívají se i přes 200 let, ale některé jejich poddruhy již beznadějně vyhynuly. V muzeu zde mají vycpaného samce nazývaného Osamělý George, kterého si dokonce návštěvníci z piety nesmí fotografovat s bleskem, takže jde spíš o tmavou siluetu. Některé ostrovy museli účastníci cesty vynechat, protože cesta na ně by byla zdlouhavá a vyžádala by si zařizování noclehu po cestě, což by výpravu neúměrně časově i finančně vyčerpalo. I tak se skupině Čechů pod vedením Josefa Nožičky podařilo zdokumentovat řadu endemických druhů, včetně pověstných galapážských pěnkav, na kterých Charles Darwin vysvětloval evoluci druhů.
Amazoňany ekvádorské a ary zelené ochrání nová rezervace v Ekvádoru
Úvodní foto: Jan Potůček, Ararauna.cz
