Chystáme ještě expozice pro kakaduy, australské a africké papoušky, říkají majitelé Papouščí zoo Bošovice

UVNITŘ FOTO A VIDEO – Loni završili kulatý desátý rok existence, z toho sedmou sezónu, kdy byla jejich jediná Papouščí zoologická zahrada v České republice, ale i na kontinentální Evropě, otevřena pro veřejnost. Za tu dobu stihli postavit zhruba polovinu plánovaných voliér a zázemí, těsně před zakončením loňské sezóny začali připravovat prostor pro dětskou zoo a již plánují speciální zařízení pro kakadu a další australské papoušky. Manželé Škrhákovi se zkrátka nenudí. Navštívili jsme je poslední den, kdy byla jejich Papouščí zoo loni oficiálně otevřena pro návštěvníky – v neděli 18. listopadu 2018.

Jak hodnotíte desátou sezónu Papouščí zoologické zahrady Bošovice? Mluvíme spolu poslední den, kdy máte oficiálně otevřeno, takže už musíte mít představu, jak se vám dařilo.

Hana Škrháková Pádková: Sezóna byla celkem úspěšná, protože co do počtu návštěvníků jsme měli o nějakých 5 600 lidí více než předminulý rok. Jsme tedy v podstatě spokojeni, i když nás ze začátku sezóny v březnu postihly velké mrazy, kvůli kterým jsme návštěvníky první dva týdny pouštěli do zoo zdarma. Měli jsme tedy takový omezený provoz. V létě zase byly tropické teploty, takže jsme očekávali, že letošní rok skončí meziročním poklesem počtu návštěvníků, ale mimo tyto extrémy jsme návštěvnost dohnali a naopak předehnali.

Kolik lidí vás tedy v roce 2018 navštívilo?

Hana Škrháková Pádková: Přes 29 000, téměř 30 000.

To je asi historický rekord, že?

Hana Škrháková Pádková: Ano, historicky je to nejvíc návštěvníků. Zatím se nám daří každý rok tuto metu překonávat.

Třeba se vám podaří hranici 30 tisíc lidí ještě překonat. Máte ještě jednu mimořádnou akci, během které zoo otevřete veřejnosti.

Hana Škrháková Pádková: Ano, tradiční předvánoční krmení papoušků v sobotu a neděli před Štědrým dnem (rozhovor vznikal v listopadu 2018, pozn. red.). Pravidelně se ho účastní 150 až 200 lidí, tak jsme zvědaví, jak letos vyjde počasí. Většinou bývá teplo, takže se lidé v tyto dny naučili chodit. Je to taková naše poslední akce před zimní přestávkou a nám do těch 30 000 návštěvníků zbývá jen několik desítek lidí, tak uvidíme. Těžko říci, zda to je pro nás strop, nebo se příští rok ještě posuneme výš. Máme ještě skryté rezervy, co se týká reklamy, a stále nás napadají zlepšováky. Každoročně také pořizujeme nové druhy papoušků, takže je na co lákat.

Oproti jiným všeobecným zoo máte ztíženou pozici, že nesídlíte ve velkém městě. Lidé si vás musí najít.

Hana Škrháková Pádková: Ano, musí k nám cíleně přijet, tak uvidíme, co to bude dělat v příštích letech. Každý rok lákáme na něco nového, máme doprovodný program a výstavy, ale i nové druhy papoušků. Teď tedy spíše upravujeme a rozšiřujeme již existující kolekce, nejdeme vyloženě do extra nových druhů. Uvidíme, zda se pustíme do nových druhů arů, určitě budeme pořizovat nové papoušíčky, možná amazoňany. Navíc jsme začali pracovat na projektu dětské zoo, kterou bychom chtěli dokončit v příštím roce.

Viděli jsme, že už bouráte starý dům, na jehož parcele má dětská zoo být.

Hana Škrháková Pádková: Ano, tam bychom chtěli rozšířit stávající dětský koutek, který je už nevyhovující. Bohužel jsme zatím museli operovat s tím prostorem, který jsme měli.

Co všechno plánujete v rámci dětské zoo?

Hana Škrháková Pádková: Určitě nějaká líbivá zvířátka pro nejmenší návštěvníky, takže ovečky, králíky, morčata – úměrně danému prostoru. Nebudeme tam moci vytvořit příliš velké výběhy a ohrady. Máme už kozlíky, ale bohužel, z původně zakrslých zvířat jsou najednou obři, kteří nám přerostli. Takovou chybu bychom už nechtěli zopakovat. Do dětské zoo se také přestěhují expozice s andulkami, pro které vytvoříme větší voliéry než dnes. Pravděpodobně tam přesuneme i ornitologickou stezku, určitě tam bude víc hracích prvků pro děti a odpočinková zóna pro rodiče s dětmi. Prostě by tam měl být i prostor, kde si posedí i rodiče a mohli strávit v naší zoo více času v pohodě.

Andulky máte rozděleny do dvou voliér. V jedné jsou přírodní zelené, přímí potomci ptáků odchycených z přírody, a ve druhé domestikované mutační andulky. Liší se nějak chov těch přírodních od domestikovaných?

Hana Škrháková Pádková: Ani bych neřekla, odchovy se nám daří u obou. Přírodní andulky jsou o něco drobnější a mívají za hnízdění méně mláďat. Tak tři čtyři, zatímco mutační barevné andulky o třetinu více, pět až šest. O mladé andulky je u nás zájem. Přírodní zelené chtějí spíš chovatelé, protože se u nás tak běžně nevyskytují. Barevné si zase pořizují rodiny nebo jednotlivci domů pro radost.

Jak jste loni rozšiřovali druhovou nabídku v zoo? Sedíme hned vedle voliér s kogny smaragdovými, asi největší loňskou novinkou.

Hana Škrháková Pádková: Kogny jsou opravdu jednou z největších novinek. Jsou to společenští ptáci, proto je chováme v hejnu o šesti kusech. V průměru jsou staří rok až půldruhého roku, takže na odchovy si budeme muset počkat minimálně rok a půl. Uvidíme přes zimu, zda jim už nabídneme budky, aby si na ně zvykli. V současné voliéře ale nebudou nastálo, využili jsme ji pro ně z toho důvodu, že je největší v rámci pavilonu amazoňanů, kde je máme umístěné. Pavilon ještě není zcela zaplněn, tak se nám to hodilo. Do budoucna ale chceme vystavět solitérní expozici pro kogny, aby k nim měli lepší přístup i návštěvníci. Dostanou tedy do lepšího a mnohem většího prostoru.

Plánujete si pořídit i druhý druh kognů, tedy kogny dlouhozobé?

Hana Škrháková Pádková: Pravděpodobně ano, ale až budou kogny smaragdové přemístěny do nové voliéry. Asi bychom to udělali souběžně. Jinak co se týká nových druhů, jak jsem již zmínila, letos jsme rozšiřovali spíše stávající kolekce, což bude zajímat spíše odborníky než laickou veřejnost. Máme deset druhů arating, pořídili jsme nové amazoňany a rozšířili chov těch stávajících – zelenolících, modrobradých, kubánských. Opět se nám podařilo odchovat jedno mládě od amazoňanů nádherných. Jde o samičku, kterou si ponecháme a dopárujeme. Z nejmenších druhů jsme rozšířili kolekci papoušíčků, což je taková rarita, protože je téměř žádná zoo nechová, a podobné je to s nimi i v soukromých chovech.

Co afričtí papoušci?

Hana Škrháková Pádková: Africká kolekce je u nás zatím omezená, protože ještě nemá svoje stálé místo. Ale rozšířili jsme ji o hejnový chov agapornisů fišeri přírodní formy, což je takové zpestření dosavadního stavu, kdy jsme chovali papoušky žako, žlutotemenné a senegalské. Návštěvníkům se líbí, když je voliéře větší počet papoušků, je to takové živější a stále se tam něco děje.

Jak jste rozšiřovali kolekce u největších papoušků?

Hana Škrháková Pádková: U velkých arů jsme si pořídili ještě jeden pár arů kanind, jichž je v přírodě už je minimum a v zajetí také nejsou příliš častí. U kakaduů zatím nepořizujeme nové druhy, protože pro ně nemáme expozice podle našich představ. Prostorově jim sice stávající voliéry vyhovují, ale nachází se v expozici arů. Pro australské papoušky bychom chtěli vytvořit solitérní domky a teprve potom tu kolekci rozšiřovat. Stávajících druhů se nebudeme zbavovat, nicméně bychom nejdříve chtěli zkompletovat jihoamerické papoušky, tedy především ary, kde nám schází už jen arové zelení a hyacintoví. Potom přijdou na řadu kakaduové.

Viděli jsme u vás jeden nový druh menšího ary, který byl donedávna považován za poddruh ary červenoramenného cummanensis. To je v Bošovicích úplná novinka?

Hana Škrháková Pádková: Jsou to jedni z posledních ptáků, které jsme si loni pořizovali. Už koncem roku připravujeme další sezónu, takže nemůžeme s koupí nových druhů čekat na 1. března, až znovu otevřeme. Nakupujeme tedy už na podzim, nebo si tou dobou ptáky zamlouváme. Co se týká arů cummanensis, zatím se u nás cítí dobře, takže letos rozšíří kolekci malých arů, kde jsou ještě nějaké voliéry volné. Zatím v nich máme umístěny vlastní odchovy arating, ale postupně je zaplníme právě malými ary, aby z nich vznikla ucelená kolekce, stejně jako to máme u arating, amazónků nebo velkých arů, kde je ta kolekci už celkem slušná.

Jak se vám loni dařilo s odchovy?

Hana Škrháková Pádková: Celkem dobře, chovuschopné páry nám všechny odchovaly mladé, ať už šlo o nejmenší papoušíčky, aratingy až po žaky, amazoňany a velké ary. Konkrétně s papoušíčky mají někteří chovatelé problémy a odchovávat se jim je nedaří. My je máme přes léto venku a na zimu je stěhujeme do zázemí, takže pobyt na slunci jim při hnízdění svědčí. Někteří amazónci nám hnízdí i dvakrát ročně, například amazónci bělobřiší a běločelí, kteří mívají i čtyři mláďata na hnízdo. U aratingů, kde jsme pořizovali hodně nových druhů, se odchovy pohybovaly tak na úrovni 50 procent oproti dřívějším letům. Amazoňané nám fungují u starších chovných párů, ale jinak máme hodně ptáků mladých, kteří teprve začnou hnízdit. Podobné je to u velkých arů, které máme většinou tří až pětileté, takže první hnízdění u nich čekáme příští rok. Afričtí papoušci nám fungují skvěle, jejich sezóna právě začala – žakové a papoušci senegalští již sedí v budkách. Na Vánoce většinou už máme vylíhnutá první mláďata.

Daří se vám spolupracovat s nějakými jinými zoologickými zahradami? Víme, že k vám pražská zoo deponovala vzácné amazoňany jamajské.

Hana Škrháková Pádková: Do určité míry spolupracujeme s pražskou zoo, nějaké papoušky máme také ze Zoo Brno. Vyměnili jsme 30 přírodních andulek za papouška žako. Aru zelenokřídlého jsme kupovali ze Zoo Zlín a kdysi dávno jsme nakoupili aratingy z ostravské zoo.

Vlastimil Škrhák: Šlo o aratingy zlatohlavé.

Hana Škrháková Pádková: V ostatních zoo zase tolik druhů papoušků nemají a pokud ano, nevystavují je. Snaží se kompletovat kolekce po jednotlivých kontinentech, takže v nich musí mít zástupce všech druhů zvířat a na papoušky mnohdy nezbývá tolik prostoru. Brněnská zoo se teď rozhodla zrušit chov žaků, ve Zlíně před časem zredukovali chov velkých arů, přestali se zabývat chovem arů araraun a arů zelenokřídlých. V pražské zoo je spousta zajímavých zvířat, ale vystavují jen určitou menší část. Návštěvníci nám potvrzují, že v klasických zoo bývá papoušků minimum, takže u nás potom obdivují to kvantum ptáků.

Jste jako zoo zapojeni do nějakých evropských záchranných programů, můžete si v rámci společných organizací vyměňovat ptáky?

Hana Škrháková Pádková: Zatím ne.

Ale některé papoušky jste si dovezli z Loro Parque.

Hana Škrháková Pádková: To sice ano, ale šlo o klasický komerční nákup. Z Loro Parque máme pět až sedm párů papoušků, jde o amazoňany zelenolící, ary kanindy, ary arakangy a další ptáky. V průběhu posledních tří čtyř let jsme si od nich každý rok nechali něco dovézt. Jsme spokojení, ptáci jsou kvalitní.

Neuvažovali jste o tom, že byste se s Loro Parquem dohodli na možnosti získat do vaší zoo ary kobaltové?

Hana Škrháková Pádková: Je otázka, zda by se do toho Loro Parque chtělo. Pro nás by to byla obrovská odpovědnost, pokud by je k nám nějakým způsobem umístili. Nevím, o tom jsme ani neuvažovali, to je hudba daleké budoucnosti.

Kolik vlastně teď chováte druhů papoušků?

Hana Škrháková Pádková: 52 včetně menších, ať už jde o papoušíčky nebo andulky. Ale i to jsou druhy, co se počítají. Celkově máme přes 200 exemplářů.

Nejvíc je asi jihoamerických papoušků, že?

Hana Škrháková Pádková: Určitě tak tři čtvrtiny. Australské druhy zatím jenom udržujeme ve stavu, v jakém jsme je měli a u Afriky jsme omezeni počtem voliér. Celkem máme pro africké papoušky osm expozic, v nichž chováme čtyři druhy a víc si jich zatím nemůžeme z kapacitních důvodů pořídit. Sice máme ještě nějaké menší prostory, odchovnu na mláďata a v suterénu nějaké expozice, ale ty nejsou na dlouhodobé užívání, pouze na přechodnou dobu nebo na odstav mláďat. Nechceme si kupovat nový druh jenom proto, abychom se jím mohli pochlubit a neměli bychom ho kam na stálo umístit.

Vlastimil Škrhák: Koncepce zoo je taková, že v dolní části areálu by měly být samostatné expozice amazónků, aratingů, voliéry pro malé druhy arů, potom pro velké druhy arů a samostatný pavilon pro amazoňany.

Hana Škrháková Pádková: Spodní část zoo je v podstatě určena pro jihoamerické papoušky.

Vlastimil Škrhák: Z dolní části zoo zbývá dobudovat voliéry pro kogny, dětská zoo a potom bychom se měli pustit do kopců na námi, kde by v budoucnu měly být expozice pro australské papoušky, africká vesnice a Nový Zéland. Tak by měla být zoo rozdělena, až bude kompletně hotová.

Pozemky na výstavbu zbylých pavilonů už máte.

Vlastimil Škrhák: Ano, ale než se pustíme do výstavby nových voliér, nechceme rozšiřovat ty další kolekce, například kakadu.

Hana Škrháková Pádková: Udržujeme současný stav.

Vlastimil Škrhák: Dokud nebudeme mít nové pořádné kvalitní a odpovídající voliéry, v nichž by byli ptáci už nastálo, nebudeme si je pořizovat.

Jak máte časově naplánovánu výstavbu dalších expozic?

Vlastimil Škrhák: Teď bychom chtěli „doučesat“ stávající stav, zkompletovat druhy v jihoamerických kolekcích a teoreticky již v příštím roce dodělat nové voliéry pro kogny.

Dětskou zoo zprovozníte již letos?

Vlastimil Škrhák: Snad se nám ji podaří dokončit do podzimu nebo na jaře 2020. Na jaře by už měla být v plném provozu.

Hana Škrháková Pádková: Musíme tam postavit zázemí pro zvířata. Nepůjde jenom o ohrádky pro morčata, králíky nebo ovečky, ale také zimní ubikace, sklad krmiva a veškeré příslušenství. Celý objekt musí být zateplený, a to vše nás bude něco stát.

Vlastimil Škrhák: Měla by tam být i velké voliéra pro andulky.

A nové zařízení pro kakadu přijde na řadu po roce 2020?

Hana Škrháková Pádková: Uvidíme, půjde o trochu složitější proces kvůli terénu. Jde o terasy, nové expozice musíme zapustit do terénu. Na druhou stranu, australští papoušci nejsou tolik nároční na vytápění v zimě. Půjde tedy o solitérní domky zapuštěné do břehu. Uvidíme, jak to bude finančně náročné. Určité skici už máme, představa nějaká je a uvidíme, jak nám to půjde.

Vlastimil Škrhák: Nechali jsme si už vytvořit územní studii.

Hana Škrháková Pádková: Opravdu by mělo jít spíš o takové solitérní domky. Je otázkou, zda tam vytvoříme i nějakou větší voliéru pro hejno „obyčejných“ australských papoušků, třeba rosel.

Vlastimil Škrhák: Zimní ubikace pro kakadu by byly zapuštěné do země, byly by to takové sklepy, kde by nemrzlo, ale zároveň by se nemuselo topit, protože to kakadu nepotřebují. Místo topení bychom tedy využili přírodu. Většina zázemí by byla zapuštěná do břehu, jen jedna stěna by byla kamenná, případně nějaké sklo. Každý domek by měl dvě zimoviště a dvě voliéry velikostně jako pro bažanty. Nad nimi bychom pak udělali větší australskou část, kde by těch voliér bylo více a zkusili bychom do nich dát třeba papoušky červenokřídlé a rosely. Spousta návštěvníků se nás na ně ptá, tak bychom je tím uspokojili. Nabídli bychom jim červené penanty, rosely pestré, nádherné, ale i papoušky královské, karmínové, amboinské, timorské, přírodní princezky, papoušky zpěvavé, mnohobarvé, žlutoramenné, červenočapkové… Na tuto Austrálii by pak navázala africká vesnice, ale to už je opravdu dlouhodobý výhled. Tam bychom umístili agapornise a složili si africkou kolekci.

Třeba také vazy?

Vlastimil Škrhák: Vazové jsou už trochu dál od Afriky.

Ale chybí vám například alexandři.

Vlastimil Škrhák: O těch jsme zrovna moc neuvažovali, ale jsou to pěkní ptáci, takže možná ano.

Kdyby se vám podařilo sehnat alexandry mauricijské, přitáhli byste spousty zahraničních návštěvníků.

Hana Škrháková Pádková: Chceme mít zástupce všech kontinentů, abychom představili všechny regiony, kde papoušci žijí.

Vlastimil Škrhák: Nedávno jsem se byl podívat na výstavu exotů v Újezdě u Brna a líbili se mi tam alexandři čínští. Ti prakticky vůbec nepotřebují teplo. Krásní jsou i alexandři velcí. Mívali jsme alexandry růžové vousaté.

Hana Škrháková Pádková: Chtěli bychom toho hodně, ale on je problém postavit za jeden lidský život kompletní papouščí zoo bez nějakých dotací. Na druhou stranu, když se ohlédnu za těch deset let, daří se nám zoo neustále rozšiřovat. Zatím to držíme a když udělá to samé druhá generace, zoo bude mít zajištěný rozvoj i z dlouhodobého hlediska.

A máte tu druhou generaci připravenou?

Hana Škrháková Pádková: Ano. Nám se podařilo získat licenci pro zoologickou zahradu a máme otevřeno u sedmou sezónu, takže kdybychom už neudělali nic, myslím si, že za naši generaci máme odpracováno vrchovatě.

Když zmiňujete licenci pro zoo, je poměrně náročné ji získat. Chodí k vám potom kontroly, zda dodržujete podmínky licence? A jak takové kontroly probíhají?

Hana Škrháková Pádková: Nejprve musíte zaslat oficiální žádost na ministerstvo životního prostředí a poté přijede na kontrolu komise, která uděluje licence. Poskytnete jí koncepci zoo a zahrada už musí být postavená a zprovozněná. Pokud vše splňujete, dostanete licenci na zkušební dobu dvou let a potom na dobu neurčitou. Během těch dvou let musíte zoo rozjet, dodržet všechny zásady a podmínky licence, veterinární předpoklady, podmínky České inspekce životního prostředí… Teprve poté získáte licenci na dobu neurčitou. Dá se říci, že je napořád, ale nesmíte se potom dopouštět nějakého nekalého jednání. Ministerská komise pro zoologické zahrady jezdí každé dva roky na kontrolu. Doprovází ji i zástupci jiných zoologických zahrad a nově i ministerstva zemědělství.

Teď se plánuje zpřísnění zákona o zoologických zahradách. Co na tento návrh říkáte? Mohli jste se k němu vyjádřit?

Vlastimil Škrhák: My se snažíme dbát na ochranu přírody. Nad expozicí arů máme volný prostor 32 až 33 metrů čtverečních, kde bychom chtěli vybudovat expozici věnovanou ochraně a vzdělávání mládeže. Mělo by to být zaměřeno na mladé přírodovědce a chovatele. Zoologické zahrady nyní hodně spějí k ochranářství, v nekontaktním zvířatům.

Když jsme u ochrany přírody, často se zoo zapojují do reintrodukčních programů a vypouštění vzácných druhů zpět do přírody. Neplánujete něco podobného?

Vlastimil Škrhák: Rádi bychom, ale není to úplně jednoduché. Nedávno jsme začali podporovat záchranné centrum pro černé kakadu v Austrálii. To byl takový první krok. Problém je v tom, že řada takových projektů nechce, abyste se na nich fyzicky podíleli, chtějí pouze peníze. My bychom se ale chtěli něčeho přímo účastnit, pomoci našimi odchovy. Protože když někam jenom pošleme peníze, nemáme absolutně žádnou kontrolu nad tím, jak se použijí.

Bavíme se v den, kdy vám končí návštěvnická sezóna. Co se děje ve vaší zoo poté, co se uzavře pro veřejnost?

Hana Škrháková Pádková: Funguje úplně stejně, jako když je otevřená pro veřejnost. Pouze s tím rozdílem, že tu nebudou návštěvníci. To znamená, že musíme každý den jako obvykle papoušky nakrmit, nic se nesmí ošidit, musíme vyčistit expozice… Pokud je chladné počasí nebo když napadne sníh, je údržba venkovních prostor jednodušší, ale uvnitř musíme papouškům čistit budky, připravujeme se na jaro, neustále jim měníme bidla… Řekla bych, že péče o zvířata je během zimy mnohem větší, protože probíhá příprava na novou sezónu, někteří ptáci už hnízdí a jiní se na to připravují. V prosinci a lednu nasedají ararauny, amazónci bělobřiší, někteřé aratingy, papoušíčci. Po Novém roce se už připravujeme na jaro. Leden a únor utečou jako voda a 1. března zahajujeme novou sezónu.

A asi před zimu trochu více papírujete.

Hana Škrháková Pádková: Ano, je trochu více administrativy. Řešíme také, co se zanedbalo přes hlavní sezónu, připravujeme výroční zprávu… Takže práce je stejné množství jako přes sezónu, ne-li více. Je na ni ale více klidu.

Vlastimil Škrhák: Hlavně budeme spřádat plány na příští rok.

Hana Škrháková Pádková: V zimě připravujeme kalendář doprovodných akcí na příští rok a před Vánoci máme předvánoční krmení papoušků pro rodiny s dětmi, takže na to se také musíme nějakým způsobem připravit. Během této akce se chodí do zázemí k papouškům, takže musí být všechno připravené a zabezpečené.

Vlastimil Škrhák: Také nás čeká podrobnější plánování dětské zoo, budeme sedět s projektanty nad konkrétními plány.

Hana Škrháková Pádková: Zkrátka v zimě děláme to, na co není moc času přes léto, protože to je věnujeme návštěvníkům a čistě provozním záležitostem.

Úvodní foto: Jan Potůček, Ararauna.cz