Jan Potůček UVNITŘ FOTO A VIDEO – Poslední dva prázdninové týdny tradičně patří co do času nejdelší výstavě exotického ptactva u nás, propagační výstavě Klubu přátel exotického ptactva (KPEP) v Botanické zahradě Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze na Albertově. Ne jinak je tomu i letos, kdy se tato výstava koná již po čtyřiaosmdesáté. Co na ni uvidíte? Stejně jako v několika předchozích letech se výstavní prostory soustředí výhradně do hlavního skleníku a jeho „lodi“, kterou obsadily klece s ptáky určenými k prodeji. Součástí akce jsou ale stálé expozice papoušků společnosti Laguna, která se stará o nemocné a nechtěné domácí mazlíčky, především pak velké papoušky, jako jsou arové, kakaduové, amazoňani a žakové.
Laguna má ve sklenících Botanické zahrady jedno ze svých zázemí, takže hned při vkročení do skleníku narazíte vpravo od vchodu na stálou voliéru, kterou nyní obývají kakaduové žlutočečelatí, sumbští a bílí. Jde o ochočené ptáky, kteří se rádi přijdou podívat na návštěvníky až na pletivo, ale není radno k nim strkat prsty, protože dokážou bolestivě štípnout. Přímo nad touto voliérou se nachází patro s ochozem, kde jsou další klece a voliéry pro stálé osazenstvo společnosti Laguna. Tato část je ovšem veřejnosti nepřístupná a je vidět pouze zdola. Z ochozu pak vede pletivový tunel do venkovní voliéry, kam můžou vylétnout jak kakaduové, tak amazoňané. Většinu amazoňanů chovaných společností Laguna ale naleznete v síťované voliéře uprostřed hlavní výstavní plochy.
Svět papoušíků alias agapornisů v sedmi druzích
První, na co narazíte v centrální části hlavního skleníku, je ale velká voliéra s mutačními agapornisy fišeri. Právě agapornisům se letošní výstava zasvěcená, pořadatelé je ale označují zastaralým českým označením „papoušíci“. V Botanické zahradě jsou k vidění všechny dostupné druhy, tedy kromě agapornisů fišeri i růžovohrdlí, růžovohlaví, škraboškoví, hnědohlaví, etiopští a šedohlaví (do kompletního seznamu v zajetí chovaných druhů chybí jen agapornis oranžovohlavý; v přírodě pak žije ještě agapornis zelenohlavý, kterého se ale nedaří v zajetí držet při životě). Tři nejčastěji chované druhy agapornisů (růžohrdlý, škraboškový a fišeri) jsou na výstavě zastoupeni především v barevných mutacích a rozděleni po druzích do jednotlivých klecí a voliér.
Na výstavě se tradičně podílí Český klub chovatelů agapornisů, který letos slaví 15 let svojí existence. Připomínají je i rollupy umístěné hned u vchodu do hlavních výstavních prostor. Za agapornisy se tyčí zmiňovaná síťová voliéra s amazoňany, celkem třemi druhy a čtyřmi poddruhy. Kromě nejčastěji chovaného amazoňana modročelého jde o amazoňana pomoučeného a dva poddruhy amazoňana žlutohlavého – zeleného a surinamského. Celkem jde o 12 ptáků, kteří tvoří velmi zajímavou skupinu a většinu času tráví na kmenech uprostřed voliéry. Na rozdíl od předchozích let Laguna na výstavě nemá žádné velké druhy arů, takže tyto velké papoušky v Botanické zahradě zastupuje jen jeden pár arů marakán od pardubické chovatelky Mileny Potůčkové.
Největší vzácnost? Nejmenší africký dravec sokolík malý
Jihoamerické papoušky na výstavě zastupují ještě amazónci, aratingové, pyrury, mníšci šedí a papoušíčci. Z amazónků můžete narazit na často chované amazónky černotemenné a o něco méně časté amazónky šupinkové. První vystavuje Marek Repka, druhé Jaroslav Lisner. Aratingy na výstavu pravidelně zapůjčuje specialista na tyto ukřičené papoušky Zdeněk Vandělík. Letos vystavuje aratingy hnědohrdlé antilské a aratingy tmavohlavé. Josef Štaidl dodal aratingy zlaté a Luboš Vlček aratingy zlatočelé. V prodejní části jsou ještě aratigové jendaj od Antonína Fábery. Mutační mníšky šedé zapůjčil Pavel Jára. Společnost Laguna dodala mutační pyrury zelenolící a hnědoprsé, kteří se nachází hned pravo od hlavního vchodu do centrální části velkého skleníku. A aby to bylo z jihoamerických papoušků vše, zakladatel českého Forpus klubu Martin Smrček vystavuje mutační papoušíčky šedokřídlé.
Co se týká afrických papoušků, letos nejsou v Botanické zahradě ani žakové, ani pravidelně vystavovaní vazové velcí. Návštěvníci ale uvidí dva méně známé zástupce rodu Poicephalus – papoušky žlutotemenné od Radka Červeného a papoušky červenobřiché od Petra Šperla. Mutační alexandry malé vystavuje Tadeáš Krobot. Co se týká afrických ptáků, jsou letos na výstavě dvě rarity, ale ani jedna není papouščí. „Jednak je to premiéra klubová, poprvé v Botanické uvidíte kouzelné malé kanárky plemene raza espaňola, a jednak je to premiéra dokonce česká, vlastně i československá. Poprvé na výstavě v naší republice uvidíte nejmenší dravce světa, poprvé bude vystaven sokolík malý nebo také africký – úplná miniatura a kopie velkých sokolů či rarohů,“ lákal už před otevřením výstavy předseda KPEP Ladislav Žoha.
Jak to je a není se sokolíky v Česku?
Oba unikátní druhy vystavuje právě Ladislav Žoha, který konkrétně k sokolíkům malým, což je mimochodem nejmenší dravec Afriky, nikoli světa (tím je sokolík černobílý žijící v jihovýchodní Asii), nezapomněl uvést: „Zatímco se nejmenovaná zoo chlubí prvním mládětem v zázemí, my mláďata narozená zde v České republice v soukromém chovu vystavujeme rovnou v centru Prahy.“ Což je opět trochu nepřesné. Odchov prvního mláděte sokolíka malého v českých zoo oznámil začátkem srpna Safari Park Dvůr Králové nad Labem. Mládě sice odchovává ručně, ale odchovna je za proskleným výhledem v návštěvní části Tropické haly, takže ho návštěvníci mohou vidět – na rozdíl od dospělého rodičovského páru, který zůstává v neveřejném zázemí.
Každopádně sokolíci v Botanické zahradě představují zajímavé zpestření a pokud budete mít štěstí na čas, kdy je organizátoři krmí malými myškami, uvidíte, jak se tato mláďata poperou o jednu myš a pak ji začnou na zemi za stálého třepotání křídel porcovat. Ale vraťme se k papouškům. Ještě jsme se nevěnovali australským druhům, kterých je v Botanické zahradě jako vždy nejvíce. Kromě zmíněných kakaduů jde třeba o přírodní papoušky královské od Antonína Fábery, papoušky kouřové (horské) od Tomáše Strachoty, neofémy modrohlavé, tyrkysové a bourky od Václava Čížka, barnardy zelené klonkurské od Jaroslava Žáka či „oprsklé“ lorie rudopáskové od Michaely Žohové. Jsou tu i kriticky ohrožení nejrychleji létající papoušci světa latamové vlaštovčí od Josefa Stuchla. A samozřejmě nechybí ani mutační andulky, respektive výstavní barevné andulky (což je samostatná výstavní kategorie), které dodal Karel Novák, a korely chocholaté od speciality Jaroslava Nesvorného.
Nechybí ani drobní exoti. Co všechno KPEP vystavuje?
Minimálně třetinu výstavy obsadili drobní exoti a pěvci. Jan Makyňa do Botanické zahrady přivezl a vystavil hýla obecného, stehlíka obecného, zvonka zeleného, mutačního hýla mexického a mutační výstavní zebřičky. Pavel Jára vystavuje kardinály zelené a panenky hnědoprsé, Václav Čížek kardinály šedé, Svetozar Tsetanov barevné a postavové kanáry, Václav Tůma mutační amadiny diamantové a amady tříbarvé, Jaroslava a Václav Vosykovi kanáry japan hosso a běloprsou mutaci amadiny Gouldové, Petr Douša pásovníky škraboškové a mutační amadiny páskované, Marek Repka pásovníky dlouhoocasé, motýlky rudouché a zlatoprsky malé, Pavel Vokal chůvičky japonské a astrildy rudokrké, Pavel Borovička amadiny Gouldové, Václav Podpěra zvonohlíky mozambické, amadiny páskované, zvonohlíky šedé a stříbrozobky zpěvné, Tomáš Strachota holoubky diamantové, Ladislav Žoha křepelky harlekýn a kanáry raza espaňola a Ladislav Rabina vdovky dominikánské.
Jako každý rok, i letos se výstava „trefila“ do mimořádně horkého období, takže skleník je neustále rosen z rozprašovačů a po zavírací době organizátoři hadicí polévají cestičky mezi voliérami a klecemi, aby zlepšili vnitřní klima. Návštěvníci by ale měli počítat s tím, že ve výstavních prostorách je opravdu horko a případně svoji návštěvu naplánovat na dny, kdy nebude tak teplé počasí. Času na návštěvu je ještě poměrně dost, výstava potrvá až do neděle 3. září a otevřena je denně od 10 do 18 hodin (poslední den pouze do 16 hodin).
Foto a video: Jan Potůček, Ararauna.cz
